Václav Antonín z Kounic-Rietbergu

Václav Antonín z Kounic a Rietbergu (německy Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg, 2. února 1711, Vídeň – 27. června 1794, Mariahilf u Vídně) pocházel ze staré moravské šlechtické rodiny Kouniců (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním císařským diplomatem a vyslancem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (Reichsfürst) a roku 1776 i český knížecí titul.

Václav Antonín z Kounic-Rietbergu
Václav Antonín Kounic-Rietberg, portrét v Mírovém (červeném) sálu radnice v Cáchách, olej na plátně z doby cca 1750-1752
1. kníže z Kounic-Rietbergu Ve funkci: 1764 – 1794 Předchůdce říšský knížecí titul byl udělen v roce 1764 Nástupce Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu
Domácí, dvorský a státní kancléř Ve funkci: 1753 – 1792 Panovník Marie Terezie, Josef II., Leopold II., František II.
Císařský velvyslanec v Paříži Ve funkci: 1750 – 1753 Panovník Marie Terezie
Ministr ve vládě Habsburského Nizozemí Ve funkci: 1744 – ? Panovník Marie Terezie
Říšský dvorní rada Ve funkci: 1737 – ? Panovník Karel VI.
Narození	2. února 1711 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	27. června 1794 (ve věku 83 let) Mariahilf Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Marie Arnoštka ze Starhembergu
Rodiče	Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu Marie Arnoštka Františka z Rietbergu
Děti	Josef Klement z Kounic Arnošt Kryštof z Kounic Dominik Ondřej z Kounic František Václav z Kounic
Zaměstnání	politik, diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1749 rakouský Řád zlatého rouna (č. 725)
Commons	Kategorie Wenzel Anton, Prince of Kaunitz-Rietberg
1764 říšský knížecí titul 1776 český knížecí titul
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo

otec	Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu 1679–1746
matka	Marie Arnoštka Františka z Rietbergu 1687–1758
manželka	Marie Arnoštka ze Starhembergu 1717–1749
syn	Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu 1737–1797
syn	Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietberg-Questenbergu 1739–1812
syn	František Václav z Kounic-Rietbergu 1742–1825
syn	Josef Klemens z Kounic-Rietbergu 1743–1785
dcera	Marie Antonie, provdaná Thürheim-Bibrachzellová 1745–1769
vnučka	Marie Eleonora, provdaná Metternichová 1775–1825

Obsah

Život

Mládí, studia a cesty

Václav Antonín Kounic-Rietberg s řetězem Řádu zlatého rouna (Jean-Étienne Liotard, 1762)

Václav Antonín Kounic, socha ve Vídni

Václav Antonín z Kounic-Rietbergu byl synem moravského zemského hejtmana Maxmiliána Oldřicha z Kounic. Jeho otec získal sňatkem i vestfálské hrabství Ostfriesland-Rietberg. Stejně jako otec a děd se i Václav Antonín vydal na diplomatickou dráhu. Vystudoval práva a historii v Lipsku (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího Nizozemí, Itálie (nejdéle pobýval v Římě - leden-červen 1733), Francie (stěžejní je jeho pobyt v Paříži od srpna do prosince 1733) a Lotrinska. Z cesty se vrátil v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví.

Státnická dráha

Od roku 1735 byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku 1744 ministrem ve vládě Habsburského Nizozemí a od roku 1748 se účastnil vyjednávání míru v Cáchách. V letech 1750 až 1753 byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži.

Po 39 let (1753-1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V této funkci působil za vlády Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II. i Františka II. Zastával vnější politiku zaměřenou proti Britskému království, což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci Johannu von Bartensteinovi. Se záměrem znovu nabýt Slezsko ztracené ve válce s Pruskem realizoval roku 1756 požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku 1749, známý též jako „Změna aliancí“ - renversement des alliances), jakož i spolek s Ruskem, čímž se Rakousko po vypuknutí sedmileté války roku 1756 mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem císařovny Marie Terezie a mnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku 1763 vyvrcholily uzavřením míru na zámku Hubertusburg. Poté uplatňoval protiruskou politiku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy se vrátil znovu ke spojenecké politice s Ruskem.

Roku 1761 se ve Svídnice stal svobodným zednářem a členem vídeňské lóže "U tří děl" (Zu den drei Kanonen). Do řádu iluminátů byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno nejsou jisté. Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také Kounický palác na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola.

Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (Fürst von Kaunitz-Rietberg). Dne 27. ledna 1776 byl jmenován českým knížetem.

Jako poradce a spolutvůrce reforem Josefa II. prosadil Kounic proti Marii Terezii nabytí Haliče v prvním dělení Polska. Varoval však před spolčením s Pruskem a válečným tažením proti revoluční Francii, stejně jako před druhým dělením Polska. V březnu 1792 nazval francouzského ministra jakobínem. Roku 1793 Kounic odstoupil z funkce, poté co František II. postoupil některá polská území Prusku a rakouské državy v Nizozemí chtěl vyměnit za Bavorsko.

Kromě zahraniční politiky se Kounic zabýval i vnitřními záležitostmi s cílem přivést monarchii oslabenou válkami zpět mezi evropské mocnosti. Prosadil řadu reforem jimiž postupně reorganizoval státní správu, finanční správu, školství a posléze i správu zemskou.

Osobní život a rodina

Jeho vnučka Marie Eleonore se provdala za pozdějšího nástupce v jeho úřadě, knížete Klementa Václava z Metternichu.

Po smrti byl mumifikován a pohřben v rodové hrobce Kouniců ve Slavkově u Brna.

Odkazy

Literatura

• Alfred von Arneth: Biographie des Fürsten Kaunitz : Ein Fragment. – In: AÖG 88, 1900, S. 1-202
• Georg Küntzel: Fürst Kaunitz-Rietberg als Staatsmann. – Frankfurt: Diesterwerg, 1923
• Alexander Novotny: Staatskanzler Kaunitz als geistige Persönlichkeit. – Wien: Hollinek, 1947
• Friedrich Walter: Männer um Maria Theresia. – Wien: Holzhausen, 1951
• Grete Klingenstein: Der Aufstieg des Hauses Kaunitz: Studien zur Herkunft und Bildung des Statskanzlers Wenzel Anton. – Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1975 <Neuauflage: Göttingen : Vandenhoeck und Ruprecht, 1997. – ISBN 3-525-35906-3>
• Tibor Simanyi: Kaunitz oder Die diplomatische Revolution: Staatskanzler Maria Theresias. – Wien: Amalthea, 1984
• Lothar Schilling: Kaunitz und das Renversement des alliances. Studien zur außenpolitischen Konzeption Wenzel Antons von Kaunitz. Historische Forschungen 50. – Berlin: Duncker & Humblot 1994.
• Klingenstein, G.; Szabo, F. A. J. (Hrsg.): Staatskanzler Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg 1711–1794. Neue Perspektiven zu Politik und Kultur der europäischen Aufklärung. – Graz u. a. 1996.
• VONDRA, Roman. Václav Antonín kníže Kounic: (1711-1794). Historický obzor, 2008, 19 (5/6), s. 132-134. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy

• Rodokmen Kouniců

Autoritní data: AUT: jn20000720133 | GND: 118721313 | ISNI: 0000 0001 2320 1524 | LCCN: n87893317 | ULAN: 500320420 | VIAF: 29701264 | WorldcatID: lccn-n87893317

Portály: Lidé | Česko | Morava | Rakousko