Váchův špejchar
Váchův špejchar je tradičně používané označení usedlosti čp. 10 s barokní sýpkou v Drážkově, části obce Svatý Jan v okrese Příbram ve Středočeském kraji.[1] Váchův špejchar je zároveň také název malého zemědělského muzea a galerie, umístěných v areálu historické usedlosti. Památkově chráněná usedlost se špýcharem, na jehož místě původně stála středověká tvrz, je zapsaná v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[2] Usedlost je v soukromém vlastnictví rodiny, která zde hospodaří již od 17. století.[3]
| Váchův špejchar | |
|---|---|
 Vstupní brána usedlosti a barokní sýpka | |
| Účel stavby | |
tvrz, usedlost se špýcharem, muzeum | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický, barokní |
| Výstavba | na přelomu 13. a 14. století (?) |
| Přestavba | 1680-1700 |
| Další majitelé | rodina Váchova (od 17. století) |
| Současný majitel | rodina Váchova |
| Poloha | |
| Adresa | Svatý Jan, Drážkov,  Česko |
| Souřadnice | 49°39′2,94″ s. š., 14°17′9,39″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 33863/2-4191 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vsi Drážkově pochází z roku 1257. Podle informací, prezentovaných majiteli historické usedlosti čp. 10, na místě tohoto hospodářství původně stála středověká tvrz, vybudovaná někdy na přelomu 13. a 14. století.[4] V památkovém katalogu Národního památkového ústavu se pouze souhrnně uvádí, že areál venkovské hospodářské usedlosti byl budován postupně v rozmezí 15. až 18. století.[2] Existují domněnky, že původní tvrz byla zničena během třicetileté války v roce 1645, kdy švédské vojsko překročilo Vltavu a táhlo na Benešovsko, kde se pak 6. března 1645 u Jankova odehrála bitva mezi Švédy a císařskými vojsky.[3]
První záznam o Váchově rodu jako o majitelích usedlosti v Drážkově je zapsán již v berní rule, historicky prvním soupisu daňových povinností v Českém království z roku 1654.[4] V letech 1680 až 1700 bylo torzo gotické tvrze přestavěno na dvoupatrovou barokní sýpku.[3]
František a Pavel Váchovi získali špýchar, využívaný zemědělským nákupním a zásobovacím závodem,[5] zpět do svého vlastnictví v roce 1992. Objekt sýpky byl zchátralý, ve štítech byly velké praskliny, vlastníci se však rozhodli pro jeho rekonstrukci.[4]
Jako první přišla na řadu v roce 2001 rekonstrukce objektu pro bydlení a posléze v roce 2004 také úprava nádvoří a rekonstrukce elektroinstalace a rozvodů vody. Poté následovala první etapa rekonstrukce špýcharu, která stála 1 126 000 Kč (z toho zhruba polovinu uhradilo Ministerstvo kultury ČR) a která byla dokončena v roce 2008. V dalším roce proběhla druhá etapa rekonstrukce barokní sýpky. Náklady na tuto etapu činily 2 123 000 Kč, z nichž většinu hradil vlastník. Ministerstvo kultury přispělo částkou 400 000 Kč a Středočeský kraj 200 000 Kč. Během rozsáhlých prací, které zahrnovaly také archeologický průzkum, byly obnoveny tvary a barvy fasády do původní podoby z roku 1680. Původní vzhled získala i ohradní zeď s bránou s kamenným ostěním.[6]
Poslední etapa oprav byla ukončena kolaudací 22. října 2009, muzeum "Váchův špejchar" bylo slavnostně otevřeno 15. května 2010.[7] Péče vlastníků o tuto významnou historickou památku byla oceněna v roce 2011 vítězstvím ve čtvrtém ročníku soutěže "Má vlast v srdci Evropy", pořádané Památkovou komorou ČR ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže, Národním památkovým ústavem a Spolkem pro obnovu venkova.[8] Muzeum je otevřeno od 1. května do 30. října vždy od pátku do neděle od 12 do 17 hodin, případně podle telefonické domluvy.[3]
Popis
editovatUsedlost čp. 10 se nachází na severní straně malého trojúhelníkového prostranství v centru Drážkova nedaleko budovy bývalé synagogy, která je dnes sídlem Obecního úřadu Svatý Jan.[1] Areál je rozložen na čtvercovém půdorysu a zahrnuje obytný dům se stájemi, dále sýpku a ohradní zdi s branou. Na jižní straně směrem k návsi je klenutá brána, menší hospodářská budova a mohutná dvoupatrová sýpka. Obytný dům, stavebně propojený s budovami stájí, je v severní, vnitřní straně dvora. Na severní a východní straně usedlost obklopují ohradní zdi.[2]
Podle záznamu na jednom z trámu v podstřeší měla sýpka do roku 1854 doškovou střechu, poté byla pokryta pálenými taškami. Při rekonstrukci objektu byly pod barokní omítkou objeveny gotické portály středověké tvrze.[9] Usedlost byla orgány památkové péče charakterizována jako "mimořádně hodnotný celek v obci, jejíž stavební minulost přesahuje svým významem rámec kraje".[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Seznam. Váchův špejchar [online]. mapy.cz [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c Památkový katalog: Venkovská usedlost [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Váchův špejchar. O historii špejcharu [online]. Sdružení obcí Sedlčanska, 2013 [cit. 2020-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-05.
- ↑ a b c VEJVODOVÁ, Markéta. Pracuji 12 hodin denně, ale dělám to rád, říká 74letý spolumajitel Váchova špejcharu [online]. Český rozhlas Region, 2016-08-22 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Evidenční list nemovité kulturní památky: Areál usedlosti čp. 10 [online]. Národní památkový ústav, 1995 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Obnova usedlosti Drážkov čp.10 - majitel František a Pavel Vácha [online]. Váchův špejchar [cit. 2020-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-05.
- ↑ Nové muzeum Váchův špejchar v Drážkově se otevře návštěvníkům [online]. Český rozhlas Vltava, 2010-05-14 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Porotci soutěže Má vlast v srdci Evropy ocenili vlastníky barokní sýpky [online]. 2011-06-26 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Toulavá kamera: 24. Drážkov - Váchův špejchar [online]. Česká televize, 2011-01-30 [cit. 2020-04-23]. Video. Dostupné online.
- ↑ Doplňkový list kulturní památky. Dražkov, o. Příbram - usedlost, čp. 10 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-23]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Usedlost čp. 10 na Wikimedia Commons
