Utva C-3 Trojka
Utva BC-3 Trojka (srbsky Утва БЦ-3 Тројка) byl lehký cvičný letoun postavený v Jugoslávii krátce po druhé světové válce. Tento projekt se zúčastnil soutěže vyhlášené velením letectva o vývoj nových domácích letadel pro potřeby aeroklubů. Tento jednomotorový letoun navrhli Boris Cijan a Djordje Petkovič (Brale)[1]. Prototyp byl označen jako Ikarus 251 (resp. Ikarus BC-3 Trojka) a sériová letadla byla vyráběna jako Utva C-3 Trojka.[2]
| Utva C-3 Trojka | |
|---|---|
 Utva C-3 Trojka | |
| Určení | lehký sportovní a cvičný letoun |
| Výrobce | Utva |
| Šéfkonstruktér | Boris Cijan, Djordje T. Petkovič (Brale) |
| První let | 1946 |
| Zařazeno | 1947 |
| Uživatel | Jugoslávie |
| Výroba | 1948–1952 |
| Vyrobeno kusů | ca. 80 |
| Další vývoj | Utva Aero 3 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a vývoj editovat
Společnost Utva byla založena v Zemunu v roce 1937 jako družstvo pro výrobu kluzáků. V letech 1939/1940 se už jako letecká továrna Utva přemístila na letiště v Pančevu nedaleko Bělehradu, kde začala servisovat výcviková letadla Bücker. Po válce začala továrna nejprve opravovat letadla a vyrábět vybavení. Od roku 1948 začala vyrábět lehká sportovní a cvičná letadla.[3] Vítězný návrh ze státní soutěže realizovala stavbou prototypu společnost Ikarus jako Ikarus 251. Sériová výroba letadel pod označením C-3 Trojka byla svěřena továrně Utva v Pančevu, která do konce roku 1949 vyrobila 80 těchto letadel, která se díky dobrým letovým vlastnostem a nízké spotřebě brzy stala mezi piloty Federální pilotní školy v Rumě a aeroklubů po celé zemi velmi oblíbenými.[4] Letoun Utva C-3 byl určen pro základní výcvik pilotů vzdušných sil a v aeroklubech. Byl to dvoumístný dolnoplošník s pevným podvozkem. Instruktor a student seděli vedle sebe v uzavřené kabině se střešním oknem. Model byl vyráběn do poloviny 50. let. Zprvu byl osazen čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron III, později silnějším motorem Walter Minor 4-III.[5]
V roce 1956 byl tento letoun nahrazen typem Utva Aero 3.
_01.jpg)
Popis letounu editovat
Nosná konstrukce letounu byla ze dřeva, průřez trupu byl oválný. Trup byl potažen impregnovaným plátnem. Uvnitř trupu byla prostorná kabina, ve které seděl instruktor a pilot-žák vedle sebe. Letadlo mělo zdvojené řízení. Kabina byla zakryta střešním oknem z plexiskla, které se otevíralo tahem dozadu.
Křídla byla dřevěná, konzolová a samonosná lichoběžníkového tvaru s mírně zaoblenými konci. Byla potažena impregnovaným plátnem. Ocasní plochy letounu byly rovněž vyrobeny ze dřeva a potaženy byly impregnovaným plátnem. Pevný podvozek měl kola s nízkotlakými pneumatikami.
Letoun byl vybaven vzduchem chlazeným čtyřválcovým invertním motorem Walter Mikron III nebo Walter Minor 4-III. Motor nezakrýval výhled pilota ani žáka. Výfukové potrubí z motoru bylo vedeno skrz kapotu motoru na spodek letadla, takže hluk z výfuku nerušil posádku v kabině. Motorové lože byla ocelová konstrukce. Motor a lože byly potaženy krytem z hliníkového plechu.
_1.jpg)
Dochované exempláře editovat
Jeden dochovaný exemplář tohoto letounu s imatrikulací YU-CGT je v Technickém muzeu v Záhřebu, kde je vystaven jako muzeální vzorek. Několik dalších je umístěno v aeroklubech, ať už jsou rekonstruovány, nebo jednoduše drženy ze sentimentálních důvodů.
.jpg)
Uživatelé editovat
Jugoslávie
- Jugoslávské letectvo
- Letecké středisko Maribor (nejstarší slovinský aeroklub)
Specifikace editovat
Technické údaje editovat
- Osádka: 2 (instruktor, žák)
- Rozpětí: 10,49 m
- Délka: 8,84 m
- Výška: 2,08 m
- Nosná plocha: 15,5 m2
- Hmotnost prázdného letadla: 374 kg
- Vzletová hmotnost: 602 kg
- Pohonná jednotka:
- pístový invertní vzduchem chlazený čtyřválec Walter Mikron III o vzletové výkonnosti 51,5 kW (70 k) při 2800 ot/min
- pístový invertní vzduchem chlazený čtyřválec Walter Minor 4-III o vzletové výkonnosti 77 kW (105 k) při 2500 ot/min
- Vrtule: pevná dřevěná vrtule
Výkony editovat
- Cestovní rychlost: 130 km/h
- Max. rychlost: 166 km/hod
- Praktický dostup: 3 900 m
- Dolet: 605 km
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Utva Trojka na anglické Wikipedii.
- ↑ Јанић, Чедомир; Петровић, Огњан (2017). Творци ваздухопловства Краљевине Југославије. Београд: Музеј науке и технике. ISBN 978-86-82977-60-5.
- ↑ a b BASIĆ, Dušan. Утва 251 Тројка [online]. Bělehrad: Svaz srbských leteckých tradic, 9.3.2016 [cit. 2019-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16.
- ↑ JOVANOVIČ, Milan. Yugoslavia - The Aviation Industry [online]. aeroflight.co.uk, 11.2.2003 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Jugoslovenska vazduhoplovna industrija posle WWII [online]. www.mycity-military.com, 30.9.2007 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Utva C-3 Trojka [online]. www.modelarstvo.si (Modelarstvo 2RFLY), 8.4.2007 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Ikarus 251 (UTVA BC-3) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2015 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Taylor, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. str. 430–31.
- Simpson, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. str. 396.
- "Utva BC-3 Trojka". Insignia: 144. Summer 1999.
- Јанић, Чедомир; Петровић, Огњан (2017). Творци ваздухопловства Краљевине Југославије. Београд: Музеј науке и технике. ISBN 978-86-82977-60-5.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Utva C-3 Trojka na Wikimedia Commons - Utva 251 BC-3 "Trojka" otpisani.niceboard.com
- Utva BC-3 Trojka na mycity-military.com
- Utva C-3 Trojka / BC-3 Archivováno 8. 11. 2019 na Wayback Machine. na all-aero.com
