Umocňování

opakované násobení stejného čísla

Umocňování je matematická operace, která vychází z opakovaného násobení. Umocňování je k násobení v podobném vztahu, v jakém je samo násobení ke sčítání. Umocňování slouží ke zkrácenému zápisu vícenásobného násobení:

V tomto vzorci se z označuje jako základ mocniny (mocněnec) a n se nazývá exponent (mocnitel). Výsledek je „n-tá mocnina čísla z“, „z na n-tou“. Například 3 · 3 · 3 · 3 = 81 je „tři na čtvrtou“, což zapisujeme 34. Exponent může být obecně reálné, nebo dokonce komplexní číslo (viz #Definice).

Speciálním případem prázdného součinu je z0 = 1 (pro z ≠ 0, jinak viz #Nula na nultou). Pro nulový základ a kladný exponent (n > 0) pak platí 0n = 0.

Když z technických důvodů nelze psát exponent na horní pozici, používá se často zápis ve tvaru z^n, někdy také z**n.

Pomocí umocňování je definováno několik základních funkcí a posloupností: Mocninná funkce f(x) = a · xn, exponenciální funkce f(x) = zx, geometrická posloupnost an = zn a funkce f(x) = xx.

Inverzní operace k umocňování je odmocňování. Opakované umocňování je tetrace.

Definice

editovat

Mocnina s přirozeným exponentem ( ) se tedy definuje jako opakované násobení, které lze zapsat rekurentně takto:

 
 

Rekurentní vzorec lze obrátit a tak při nenulovém základu ( ) tuto definici použít i pro ostatní celé exponenty ( ):

 
 
 

Definici lze dále zobecnit pro racionální exponent s využitím odmocňování:

 

Zobecnění na celý obor reálných čísel (tzn. rozšíření definice o mocniny s iracionálními exponenty) se pak dosahuje dodefinováním pomocí limity:

 

Pro mocniny s komplexním základem  , kde   a   pak platí (viz Moivrovu větu)

 

Argument   má nutně skok, jehož polohu však lze zvolit. Volí se zpravidla   z intervalu   nebo  . Komplexní mocnina s neceločíselným exponentem je tedy obecně mnohoznačná funkce a není na celé komplexní rovině holomorfní.

Pokud je navíc komplexním číslem i exponent  , pak je mocnina dána jako

 

Alternativní definice

editovat

Užitečná definice z oblasti teorie množin říká, že pro množiny   je   čili množina všech zobrazení množiny   do množiny  , tedy takových zobrazení, která každému prvku z   přiřazují právě jeden prvek z  . Jsou-li obě množiny konečné, pak počet takových zobrazení je  , přičemž klademe 00 = 1 (viz #Nula na nultou). Příklad:

 
 

Mocninu   s nezáporným celým základem i exponentem ( ) lze také vyjádřit jako počet všech uspořádaných  -tic, jejichž složky jsou ze  -prvkové množiny. Toto vyjádření je velmi podobné předchozí definici, protože zobrazení  -prvkové množiny lze zapsat jako uspořádanou  -tici. Příklad:

 

Vlastnosti

editovat

Pro reálná nebo komplexní čísla   platí následující vztahy (jsou-li výrazy na obou stranách definované):

  •   za podmínky, že   je celé číslo nebo  , tedy že se neprojeví skok argumentu
  •   za podmínky, že   je celé číslo nebo  
  •  
  •  
  •  
  •   za podmínky, že   je celé číslo nebo  
  •   pro   (pro 00 viz níže)

Umocňování není obecně komutativní (23 ≠ 32) ani asociativní: (22)3 ≠ 2(23).

Mocniny nuly

editovat

Nula umocněná na kladné číslo je nula, tedy pro x > 0 je 0x = 0.

Naproti tomu nula umocněná na záporné číslo není definována, protože takový výraz vede na dělení nulou, které není na množině reálných ani komplexních čísel definováno:

Pro x > 0 je  

Nula na nultou

editovat

Zcela obecně není výraz 00 definován. Limita mocniny, jejíž základ i exponent konvergují k nule, je totiž tzv. neurčitý výraz a pro její vyčíslení je potřeba znát vztah mezi základem a exponentem. Na výraz 00 se tedy lze dívat dvěma základními způsoby. První pohled na něj hledí jako na limitu funkce x0, která je všude kromě nuly rovna jedné, takže je možno ji v nule dodefinovat stejně a klade se 00 = 1. Naopak druhý pohled vychází z funkce 0x, která je pro všechna kladná x nulová, takže se i v nule dodefinuje 00 = 0.

V běžných situacích se používá hlavně první definice (00 = 1),[1] která je vyžadována pro jednoduchý zápis mnoha vzorců:

  • Aby při zápisu polynomu ve tvaru   platilo  , musí být 00 = 1. Podobný zápis se používá také pro mocninnou řadu.
  • Obecná platnost binomické věty vyžaduje 00 = 1.[2]
  • Existuje právě jedno zobrazení prázdné množiny do prázdné množiny, a to prázdné zobrazení (viz #Alternativní definice).
  • Pravidlo pro derivování mocninné funkce   platí pro n = 1 v bodě x = 0 jen tehdy, když 00 = 1.

Jindy je 00 ponecháno nedefinované,[2][3] zcela výjimečně je možno se setkat i s použitím druhé definice (00 = 0).[zdroj⁠?!]

Zvláštní mocniny

editovat

V každodenním životě často používáme mocniny o základu deset (to jsou 1, 10, 100, 1000, …). Tyto mocniny tvoří základ naší desítkové číselné soustavy, také v soustavě SI jsou předpony násobků jednotek označením mocnin deseti – 1 kg = 10³ g apod.

Velmi časté je rovněž využití druhé mocniny (a2), tj. vynásobení čísla a sama sebou. Druhá mocnina je v běžné řeči někdy označována jako čtverec, protože obsah čtverce je roven druhé mocnině délky jeho hrany (S = a2).

Počítače při zpracování dat používají dvojkovou soustavu, založenou na mocninách čísla 2. Z toho důvodu se někdy v informatice používají násobky jednotek jako mocniny o základu 2 – 1 KiB = 210 B = 1024 B. (Viz též binární předpony.)

V matematice jsou zvlášť důležité mocniny o základu e ≅ 2,71828, takzvaného Eulerova čísla.

Reference

editovat
  1. Všechny následující výpočetní prostředky poskytují výsledek 00 = 1: Vyhledávač Google, Kalkulačka ve Windows 7, funkce pow jazyka C++, metoda System.Math.Pow z MS .NET Framework.
  2. a b KNUTH, Donald E. Two notes on notation. The American Mathematical Monthly. 1992, roč. 99, čís. 5, s. 408. Dostupné online. arXiv:math/9205211. (anglicky) 
  3. WolframAlpha

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat