Uhličitan zinečnatý

chemická sloučenina

Uhličitan zinečnatý (chemický vzorec ZnCO3) je bílá až šedá práškovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, ovšem rozpustná v roztocích kyselin, zásad nebo čpavku. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu smithsonitu. Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na oxid zinečnatý (ZnO) a oxid uhličitý (CO2).

Uhličitan zinečnatý
Zn2+

Zn2+

Uhličitan

Uhličitan

Uhličitan zinečnatý.PNG
Obecné
Systematický název Uhličitan zinečnatý
Anglický název Zinc carbonate
Německý název Zinkcarbonat
Sumární vzorec ZnCO3
Vzhled bílá až šedá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 222-477-6
PubChem
Vlastnosti
Molární hmotnost 125,39 g/mol
Teplota rozkladu 490 °C
Hustota 3,8 g/cm³
Index lomu n=1,875
nDm= 1,633
Tvrdost 4–4,5
Rozpustnost ve vodě 0,006 7 g/100 g
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
zásady
roztok čpavku
kapalný amoniak (ne)
Součin rozpustnosti 2,09×10−11
Relativní permitivita εr 7,8
6
Měrná magnetická susceptibilita 1,79×10−6 cm3 g−1 (řádná)
1,06×10−6 cm3 g−1 (mimořádná)
Struktura
Krystalová struktura klencová
Hrana krystalové mřížky a= 592,8 pm
α= 103°27´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −740,57 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 92,9 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −666,7 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,708 9 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-věty R50/53
S-věty S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PřípravaEditovat

Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých solí roztokem rozpustného uhličitanu nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce).

 
 
 

VyužitíEditovat

Využívá se jako bílý pigment k barvení a potisku textilu a k přípravě oxidu zinečnatého (ZnO), který se také využívá jako pigment, ale v malířství pod názvem zinková běloba. Přidává se jako plnivo do léčiv a využívá se k adsorpci sulfanu v hlubokých studních. Využívá se také jako aktivátor vulkanizačního procesu k výrobě pryže z latexu.

ReferenceEditovat

  1. a b Zinc monocarbonate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
  • GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374. 

Externí odkazyEditovat