Síť zón UTM. Dělení na rovnoběžkové zóny však není součástí UTM.

Univerzální transverzální Mercatorův systém souřadnic (UTM) je způsob určování polohy na povrchu Země založený na mřížkách. Od systému šířka-délka se liší v několika zásadních směrech.

Nejedná se o jedno mapové zobrazení, ale o soustavu 60 poledníkových zón zobrazených pomocí transverzního Mercatorova zobrazení. Střed souřadnic je pro každou zónu jiný a tvoří jej průsečík středového poledníku zóny s rovníkem. Od tohoto středu se měří vzdálenosti v metrech po ose x rostoucí od středového poledníku směrem na východ zvětšené o 500 000 (tzv. eastings) a po ose y rostoucí od rovníku směrem na sever (tzv. northings).

Souřadnice v rámci jedné zóny přibližně vyjadřují posun v metrech ve vzájemně kolmých směrech, takže vzdálenost dvou bodů ve stejné zóně lze vypočítat z jejich souřadnic pomocí Pythagorovy věty.

HistorieEdit

Systém byl vyvinut Armádou Spojených států amerických v roce 1947. Pro oblast USA používal elipsoid Clarke 1866 a pro zbytek světa (včetně Havaje) mezinárodní elipsoid. V současné době používá jako základový model Země elipsoid WGS 84.

Poledníkové zóny UTMEdit

Systém UTM rozděluje povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky do 60 poledníkových zón po 6°. Zóny jsou číslovány od 1 do 60 od 180. poledníku směrem na východ. Takže například zóna 1 pokrývá oblast mezi zeměpisnou délkou -180° a -174° a její střed tvoří poledník se zeměpisnou délkou -177°. Středovému poledníku zóny vždy odpovídá souřadnice x = 500 000.

Poledníková zóna 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60
Zeměpisná
délka
hranice -180° -174° -168° -162° -156° -150° -144° -138° -132° -126° -120° -114° -108° -102° -96° -90° -84° -78° -72° -66° -60° -54° -48° -42° -36° -30° -24° -18° -12° -6° 12° 18° 24° 30° 36° 42° 48° 54° 60° 66° 72° 78° 84° 90° 96° 102° 108° 114° 120° 126° 132° 138° 144° 150° 156° 162° 168° 174° 180°
střed[1] -177° -171° -165° -159° -153° -147° -141° -135° -129° -123° -117° -111° -105° -99° -93° -87° -81° -75° -69° -63° -57° -51° -45° -39° -33° -27° -21° -15° -9° -3° 15° 21° 27° 33° 39° 45° 51° 57° 63° 69° 75° 81° 87° 93° 99° 105° 111° 117° 123° 129° 135° 141° 147° 153° 159° 165° 171° 177°
Rovno-
běžková
zóna
Zeměp.
šírka
hranice
Y, Z 84°
X
72°
W
64°
V
56°
U
48°
T
40°
S
32°
R
24°
Q
16°
P
N
M
-8°
L
-16°
K
-24°
J
-32°
H
-40°
G
-48°
F
-56°
E
-64°
D
-72°
C
-80°
A, B

Rovnoběžkové zóny UTMEdit

Rovnoběžkové zóny nejsou součástí UTM, ale MGRS.[2] Někdy se však používají.

Oblast se zeměpisnou šířkou mezi -80° a +84° je rozdělená na 20 rovnoběžkových zón po 8° označených od jihu k severu písmeny C až X. Písmena I a O jsou vynechaná kvůli jejich podobnosti s číslicemi 1 a 0. Zóna X je rozšířená o 4° na sever, takže pokrývá oblast mezi +72° a +84°. Polární oblasti pokrývají zóny A, B (západní, resp. východní část Antarktidy) a Y, Z (západní, resp. východní část Arktidy).

VýjimkyEdit

Všechny zóny jsou takto pravidelné, až na dvě oblasti které tvoří výjimky: na jihozápadním pobřeží Norska je zóna 32V prodloužena více na západ, aby zabrala celé norské pobřeží. Zóna 31V je o tuto část menší a pokrývá pouze otevřené moře. Druhou výjimkou jsou Špicberky, které by měly být pokryty sedmi zónami (31X až 37X), ale jsou pokryty pouze rozšířenými zónami 31X, 33X, 35X a 37X. Zóny 32X, 34X a 36X nejsou použity.

Způsob zápisu zónEdit

Každá UTM oblast je udána číslem poledníkové zóny a písmenem rovnoběžkové zóny. První se píše vždy číslo poledníkové zóny a za ním následuje písmeno rovnoběžkové zóny. Například Praha leží v oblasti 33U.

PoznámkyEdit

  1. Na středovém poledníku je easting x = 500 000
  2. Military Map Reading 201 [online]. National Geospatial-Intelligence Agency, 2002-05-29 [cit. 2009-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEdit

Online konvertor souřadnic šířka-délka a UTM souřadnic