Otevřít hlavní menu

Ušlechtilé kovy jsou přechodné kovy s nejvyššími kladnými hodnotami elektrochemických potenciálů, zejména standardního elektrodového potenciálu.[1] Mezi ušlechtilé se běžně řadí kovy nacházející se v pravé části přechodných řad: měď, stříbro, zlato a platinové kovy. Tyto kovy se vyznačují nízkou reaktivitou a vysokou odolností vůči korozi.[2] Obdobně se kovy se zápornými hodnotami elektrochemických potenciálů označují jako neušlechtilé.[3]

Ušlechtilé kovy
 
 
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               

Obsah

Fyzikálně-chemické vlastnostiEditovat

Protože mají ušlechtilé kovy vysoké hodnoty standardního elektrodového potenciálu, jsou vytěsňovány z roztoků svých solí kovy s nižším potenciálem i vodíkem z kyselin.[4] Jsou tak nerozpustné ve většině kyselin, což vede k jejich obtížnému získávání z jejich rud.[1] Zároveň však sami nemohou vytěsnit vodík nebo kovy s nižším potenciálem ze sloučenin, což je dělá velmi málo reaktivními a též velmi odolnými vůči korozi. Díky tomu jsou tyto kovy velmi ceněné a používané například v mincovnictví nebo elektrotechnice. Ušlechtilé kovy se také vyznačují svými elektrochemickými vlastnostmi,[4] kdy podporují elektrochemickou korozi kovů s nižším potenciálem a redukci (vylučování) čistého vodíku. Díky těmto vlastnostem mají využití mimo jiné jako katalyzátory (při hydrogenaci organických sloučenin) nebo jako materiál pro elektrody.

Poloušlechtilé kovyEditovat

 
Běžné ušlechtilé kovy spolu s některými poloušlechtilými

Stanovení elektrodového potenciálu se běžně provádí měřením napětí vůči referenční vodíkové elektrodě, jejíž potenciál je definován jako nulový.[3] Podle výsledku měření jsou kovy seřazeny do řady napětí kovů, tzv. Beketovovy řady. Čím dále od vodíku se kov s kladným potenciálem nachází, tím je ušlechtilejší.[4] Podle této definice může mezi ušlechtilé kovy patřit také např. bismut nebo měď. Avšak tyto kovy jsou více reaktivní než ostatní ušlechtilé kovy, méně odolné vůči korozi a celkově více odlišné svými vlastnostmi od typických ušlechtilých kovů zlata nebo platiny. Z toho důvodu se jim běžně přezdívá poloušlechtilé kovy. Obdobně jsou mezi (polo)ušlechtilé kovy řazeny nepřechodná rtuť, radioaktivní technecium a další.

Někteří autoři na základě vysoké korozivzdornosti řadí mezi (polo)ušlechtilé kovy též další kovy, např. nikl a cín, přestože jejich elektrodový potenciál je záporný. Teoreticky by také mezi ušlechtilé kovy mohly patřit i blízké transaktinoidy. Avšak délka života (poločas rozpadu) těchto radioaktivních prvků je příliš krátká, aby řazení těchto prvků mezi ušlechtilé kovy mohlo mít praktický význam.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edelmetalle na německé Wikipedii.

  1. a b TOUŽÍN, Jiří. Stručný přehled chemie prvků. 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2008. 225 s. ISBN 9788073995270, ISBN 8073995271. OCLC 480864199 
  2. LUKEŠ, Ivan. Systematická anorganická chemie. 1. vyd. Praha: Karolinum 233 s. ISBN 9788024616148, ISBN 8024616149. OCLC 321043143 
  3. a b MIČKA, Zdeněk; LUKEŠ, Ivan. Teoretické základy anorganické chemie. 4. vyd. Praha: Karolinum 176 s. ISBN 9788024632094, ISBN 8024632098. OCLC 949216586 
  4. a b c BANÝR, Jiří. Chemie kovových prvků. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2002. 160 s. ISBN 8072900978, ISBN 9788072900978. OCLC 53497301 

Související článkyEditovat