Otevřít hlavní menu

Tylosaurus („ještěr s hrbolem“) je vyhynulý rod svrchnokřídového mořského plaza z čeledi Mosasauridae. Žil v období svrchní křídy, asi před 88 až 80 miliony let. Fosilní pozůstatky tohoto velkého dravce byly objeveny v Severní Americe (Kansas, Alabama a Nebraska). Zřejmě se však vyskytoval také na jiných místech zeměkoule, například u dnešního Nového Zélandu.

Jak číst taxoboxTylosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 86 až 75 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Tylosaurus proriger
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád Scleroglossa
Infrařád Anguimorpha
Čeleď Mosasauridae
Podčeleď Tylosaurinae
Rod Tylosaurus
Marsh, 1872
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šlo o velmi mohutného zástupce podčeledi Tylosaurinae, který dosahoval délky asi 10 až 15 metrů. Tím patřil mezi největší známé mosasauridy vůbec. Byl obřím predátorem, vzdáleně příbuzným dnešním varanům a hadům (tedy šupinatým plazům). Dnes je rozlišováno až sedm různých druhů tohoto rodu, přičemž jen některé jsou zřejmě validní (platné). Jak ukázaly fosilní nálezy, tito plazi byli po celém těle šupinatí a živili se rozmanitou masitou stravou, od ryb a paryb až po kachnozobé dinosaury, kteří například utonuli ve vodě. Jednotlivé části těla (zejména hlava) rostly v průběhu vývoje alometricky, což dosud ztěžovalo klasifikaci mláďat a subadultních jedinců tohoto druhu.[1]

Obří kostra tylosaura zvaná "Bruce".

V říjnu 2018 byl oznámen objev nejmenšího dosud známého jedince tylosaura, mláděte o délce kolem 2,5 metru a s lebkou dlouhou asi 30 cm.[2][3]

Nový druhEditovat

V květnu roku 2018 byl formálně popsán nový druh tylosaura, pojmenovaný T. saskatchewanensis. Nový druh byl stanoven na základě fosilní kostry jedince s unikátními anatomickými znaky, objevené v sedimentech souvrství Bearpaw na území kanadské provincie Saskatchewan.[4][5]

ReferenceEditovat

  1. Robert F. Stewart & Jordan Mallon (2018). Allometric growth in the skull of Tylosaurus proriger (Squamata: Mosasauridae) and its taxonomic implications. Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology 6: 75-90. doi: http://dx.doi.org/10.18435/vamp29339
  2. Takuya Konishi; et al. (2018). The Smallest-Known Neonate Individual of Tylosaurus (Mosasauridae, Tylosaurinae) Sheds New Light on the Tylosaurine Rostrum and Heterochrony, Journal of Vertebrate Paleontology. doi: 10.1080/02724634.2018.1510835
  3. https://phys.org/news/2018-10-smallest-tylosaurus-fossil-species.html
  4. Paulina Jiménez-Huidobro, Michael W. Caldwell, Ilaria Paparella & Timon S. Bullard (2018). A new species of tylosaurine mosasaur from the upper Campanian Bearpaw Formation of Saskatchewan, Canada. Journal of Systematic Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2018.1471744
  5. https://www.laboratoryequipment.com/news/2018/10/prehistoric-predator-fossils-shed-light-killer-whale-hunting

LiteraturaEditovat

  • Cope E. D. (1869). [Remarks on Macrosaurus proriger.] Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia 11(81): 123.
  • Marsh O. C. (1872). Note on Rhinosaurus. American Journal of Science 4 (20): 147.
  • Cope E. D. (1874). Review of the vertebrata of the Cretaceous period found west of the Mississippi River. U. S. Geological Survey of the Territories, Bulletin 1 (2): 3–48.
  • Everhart M. J. (2005). Tylosaurus kansasensis, a new species of tylosaurine (Squamata: Mosasauridae) from the Niobrara Chalk of western Kansas, U.S.A. Netherlands Journal of Geosciences / Geologie en Mijnbouw 84 (3): 231–240.
  • Williston S. W. (1898). Mosasaurs. The University Geological Survey of Kansas, Part V. 4: 81–347. (pls. 10–72)
  • Bell G. L. Jr. (1997). A phylogenetic revision of North American and Adriatic Mosasauroidea. pp. 293–332 In: Callaway J. M. and E. L Nicholls, (eds.), Ancient Marine Reptiles, Academic Press, 501 str.
  • Paulina Jiménez-Huidobro and Michael W. Caldwell (2019). A New Hypothesis of the Phylogenetic Relationships of the Tylosaurinae (Squamata: Mosasauroidea). Frontiers in Earth Science 7:47. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2019.00047