Tu-cung
Tu-cung (čínsky pchin-jinem Dùzōng, znaky 度宗; 2. května 1240 – 12. srpna 1274), vlastním jménem zprvu Čao Meng-čchi (čínsky pchin-jinem Zhào Mèngqǐ, znaky zjednodušené 赵孟启, tradiční 趙孟启), od roku 1251 Čao C’ (čínsky pchin-jinem Zhào Zī, znaky zjednodušené 赵孜, tradiční 趙孜), později Čao Čchi (čínsky pchin-jinem Zhào Qí, znaky zjednodušené 赵祺, tradiční 趙祺), panoval od roku 1264 jako císař čínské říši Sung. Nastoupil po bezdětném strýci, císaři Li-cungovi.
| Tu-cung | |
|---|---|
| císař říše Sung | |
 císař Tu-cung | |
| Doba vlády | 16. listopadu 1264 – 12. srpna 1274 |
| Éra vlády | Sien-čchun (咸淳, 1265–1274) |
| Úplné jméno | Čao Meng-čchi (赵孟启), Čao C’ (赵孜, od 1251) Čao Čchi (赵祺) |
| Chrámové jméno | Tu-cung (度宗) |
| Posmrtné jméno | Tuan-wen ming-wu ťin-siao chuang-ti (端文明武景孝皇帝) |
| Narození | 2. května 1240 Šao-sing |
| Úmrtí | 12. srpna 1274 (ve věku 34 let) Čína |
| Předchůdce | Li-cung |
| Nástupce | Kung-cung |
| Manželky | císařovna Čchüan a vedlejší manželky |
| Potomci | Čao Š’ (císař Tuang-cung, Čao Sien (císař Kung-cung), Čao Ping (císař Ping), 4 další synové a 2 dcery |
| Rod | Čao |
| Dynastie | Sung |
| Otec | Čao Jü-žuej |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatTu-cung se narodil jako Čao Meng-čchi 2. května 1240 Čao Jü-žuejovi. Čao Jü-žuej byl mladší bratr Li-cunga, císaře jihočínské říše Sung, nosil titul kníže ze Žung (榮王).
V jedenácti letech byl Čao Meng-čchi přejmenován na Čao C’a. Li-cungovi synové zemřeli v raném věku, proto císař povolal ke dvoru několik mladých členů císařského rodu, preferoval mezi nimi Čao C’a, roku 1253 jmenovaného císařským synem (chuang-c’, 皇子) a roku 1260 korunním princem.[1] Císař Li-cung zemřel po dvoudenní nemoci 16. listopadu 1264, načež Čao C’ bez problémů nastoupil na trůn, znám je pod svým chrámovým jménem Tu-cung.[2]
Zpočátku vlády císař vyzval své úředníky, aby byli přímí a informovali ho o všech problémech země, ale z jeho strany to zůstalo jen platonickou výzvou nepotvrzenou činy. Záhy zcela odvrhl své povinnosti a oddával se zábavám, pití a ženám. Řešení všech civilních a vojenských záležitostí přenesl do rukou hlavního rádce Ťia S’-taoa, stojícího v čele vlády už od roku 1260.[3]
Za vlády Tu-cunga říši Sung sužovala povstání, války a nepokoje. Nejnebezpečnější byla mongolská agrese. Roku 1268 armáda Mongolské říše v čele s Bajanem a Chubilajem zaútočila na sungskou říši. Šest let Číňané s Mongoly bojovali v dnešní provincii Chu-pej. Až roku 1274 Mongolové zvítězili v rozhodující bitvě u Siang-čou. Osudovou porážku, po které se sungská armáda nevzchopila k vážnějšímu odporu proti Mongolům, Ťia S’-tao před císařem utajil.
Tu-cung zemřel krátce poté, novým panovníkem se stal jeho čtyřletý syn Čao Sien, známý posmrtným jménem Kung-cung. Na sungském císařském trůnu se v krátké době postupně vystřídali tři malí synové Tu-cunga, poslední z nich zahynul roku 1279 a s ním skončila i říše Sung.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ DAVIS, Richard L. The Reign of Tu-tsung (1264–1274) and His Successors to 1279. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen Davis]. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 913–962, na s. 913–914. (anglicky)
- ↑ Davis, s. 916.
- ↑ Davis, s. 917.
Literatura
editovat- TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tu-cung na Wikimedia Commons - THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2013-03-13]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) event history. Dostupné online. (anglicky)
