Transfunkcionální bohyně

typ indoevropské bohyně vztahující se ke všem třem funkcím

Transfunkcionální bohyně je podle trojfunkční hypotézy typ indoevropské bohyně vztahující se ke všem třem funkcím, tedy suverenitě, válce i plodnosti. Mezi transfunkcionální bohyně jsou řazeny následující:[1][2]

Vznik komplexních transfunkcionálních bohyň lze interpretovat skrze difuzi. Podle takového výkladu byly domorodé bohyně s jejichž kultem se Indoevropané během své expanze setkávali přiřazeny k třetí, tedy plodnostní a ekonomické. Později však byly vztaženy také ke zbylým dvěma funkcím a získal tak atributy suverénních a válečnických božstev, třetí funkce je ostatně nejvíce přístupná synkrezi. Podle odlišné interpretace byl ženský prvek v indoevropském myšlení prvek chápán jako universální a syntetizující, oproti analytickému prvku mužských božstev, a transfunkcionální bohyně tak byly od počátku chápány jako dodávající svoji moc všem funkcím.[1]

Kromě bohyň vykazují známky transfunkcionality některá božstva reprezentující přírodní živly, například védský Agni „Oheň“, zarathuštričtí fravaši, kteří jsou „dobří, silní a spravedliví“ nebo postava krále, jako severský Ríg – Heimdall.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c BUDIL, Ivo. Kulturní a sociální antropologie Indoevropanů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2000. ISBN 80-7082-591-X. S. 120–122. 
  2. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 595-596.