Turín FC

italský fotbalový klub
(přesměrováno z Torino FC)

Torino Football Club, zkráceně Česky jen Turín je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2023/24 v 1. italské fotbalové lize sídlící ve městě Turín v regionu Piemont.

Turín FC
Logo do roku 2005
Logo do roku 2005
Název Torino Football Club
Přezdívka„Toro (Býci), Granata“
ZeměItálieItálie Itálie
MěstoTurín
Založen3. prosinec 1906 (Foot Ball Club Torino)
AsociaceItálie FIGC
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžItálie 1. italská fotbalová liga
2022/2310. místo
StadionStadio Olimpico Grande Torino
Turín
Kapacita28 177
Vedení
VlastníkUrbano Cairo
PředsedaItálie Urbano Cairo
TrenérChorvatsko Ivan Jurić
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly Serie A
Serie B
Domácí trofeje Italský Pohár
Mezinárodní trofeje Středoevropský pohár
Serie A 2023/2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dnešní klub byl znovu založený v roce 2005, je pokračovatelem historického sdružení, které vzniklo v roce 1906 spojením klubu Football Club Torinese a s pár členů klubu Juventus FC. Ti daly název Foot Ball Club Torino.

Toro (býci), jak se klubu přezdívá, je jedním z nejznámějších klubů v Itálii. Může se chlubit sedmi vítězství v nejvyšší lize včetně pěti po sobě jdoucích titulů v době velkého Turína, které bylo uznáno jako jeden z nejsilnějších týmů čtyřicátých let. Vyhráli i Italský pohár (5×), Středoevropský pohár (1991), klub si zahrál i finále v poháru UEFA (1992/93).

Změny názvu klubu editovat

  • 1906/07 – 1935/36 – FBC Turín (Foot Ball Club Torino)
  • 1936/37 – 1942/43 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
  • 1943/44 – Turín FIAT (Torino FIAT)
  • 1944/45 – 1957/58 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
  • 1958/59 – AC Talmone Turín (Associazione Calcio Talmone Torino)
  • 1959/60 – 1976/77 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
  • 1977/78 – 2004/05 – Turín Calcio (Torino Calcio)
  • 2005/06 – Turín FC (Torino Football Club)

Získané trofeje editovat

Vyhrané domácí soutěže editovat

(1926/27, 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

Titul z roku 1926/27 byl Turínu v následující sezoně odebrán kvůli dohodě na výsledku derby s Juventusem.

1959/60, 1989/90, 2000/01
1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93

Vyhrané mezinárodní soutěže editovat

1991

Medailové umístění editovat

Medaile umístění Sezona
Serie A   1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76
Serie A   1907, 1928/29, 1945/46, 1946/47, 1971/72, 1976/77, 1984/85
Serie A   1935/36, 1936/37, 1964/65, 1971/72, 1977/78, 1991/92
Italský pohár   1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93
Italský pohár   1937/38, 1962/63, 1963/64, 1969/70, 1979/80, 1980/81, 1981/82, 1987/88
Italský superpohár   1993
Pohár UEFA   1991/92

Soupiska editovat

Aktuální k 1. 2. 2024
Číslo Pozice Hráč
1   B Luca Gemello
3   O Perr Schuurs
4   O Alessandro Buongiorno
5   O Adam Masina
6   O Matteo Lovato
8   Z Ivan Ilić
9   Ú Antonio Sanabria
11   Ú Pietro Pellegri
13   O Ricardo Rodríguez (kapitán)
15   O Saba Sazonov
16   Z Nikola Vlasic
17   Ú Uroš Kabić
Číslo Pozice Hráč
19   O Raoul Bellanova
20   Z Valentino Lazaro
21   Ú David Okereke
26   O Koffi Djidji
27   O Mërgim Vojvoda
28   Z Samuele Ricci
32   B Vanja Milinković-Savić
61   Z Adrien Tameze
66   Z Gvidas Gineitis
71   B Mihai Popa
77   Z Karol Linetty
91   Ú Duván Zapata

Historie klubu editovat

Zrod a začátek editovat

 
Zakladatel Alfred Dick

Klub byl založen 3. prosince roku 1906 v pivovaru Voigt ve Via Pietro Micca lidmi kteří již nechtěli být v klubu Juventus FC vedené švýcarským podnikatelem Alfredem Dickem a klubem Football Club Torinese. Zrodil se klub Foot Ball Club Torino s přezdívkou býci.

První oficiální utkání se odehrálo 16. prosince 1906, proti hostitelům SG Pro Vercelli, utkání skončilo 3:1 pro býky. V roce 1912 nastoupil do trenérského křesla budoucí trenér reprezentace Vittorio Pozzo, ten zastával svou funkci do roku 1922.

Tým zažil první šťastné období ve své historii za předsednictví Enrica Marone Cinzana, který nechal postavit první tribuny stadionu Filadelfia. První fotbalové hvězdy se klub pyšnil triem zázraků složených Julio Libonatti, Adolfo Baloncieri a Gino Rossetti. Pod vedením Cinzana byl klub mistrem Itálie již v sezoně 1926/27, jenže za podplácení jim byla trofej odebrána a předseda klubu Enrico Marone Cinzano musel klub opustit. Příští sezoně 1927/28 se jim to povedlo poctivě a získali tak první oficiálně mistrovský titul.

Po opuštění předsedy klubu Enrica Marone Cinzana, začal pro klub pomalý pokles, který na začátku třicátých let vedl jej k umístění ve středu tabulky. V sezoně Serie A 1935/36|1935/36 se začalo klubu opět dařit. Umístili se v tabulce na 3. místě a položí základy zlatého věku, který se později představoval jako Grande Torino (velký Turín).

 
Grande Torino 1949

Velký Turín editovat

Související informace naleznete také v článku Grande Torino (Velký Turín).
 
Ferruccio Novo

V létě roku 1939 převzal předsednictví klubu průmyslník Ferruccio Novo, bývalý juniorský fotbalista býků. Byla provedena reorganizace, která byla inspirována sportovní a obchodní politiky zavedené se značným úspěchem od klubu Juventus FC. Na návrh Pozza aby se klub řídil jako se řídili anglické kluby. Obklopili se kompetentními spolupracovníky, jako byli bývalí hráči Antonio Janni, Mario Sperone a Giacinto Ellena. Technickým ředitelem se stal maďar Ernő Erbstein a trenérem mládeže angličan Leslie Lievesley.

Nejzářivější momenty pro Grande Torino byly od sezony 1942/43 do 1948/49, reprezentovaný, nepřekonatelný tým, který vyhrál pět národních titulů po sobě (kromě let 19431944) a Italský pohár 1942/43, tím se tak stal prvním klubem co dosáhl double. Za reprezentaci nastupovalo mnoho hráčů nosící dres býků. Při jednom zápase reprezentace nastoupilo až deset hráčů Grande Torino.

Kapitánem a nesporným vůdcem této formace byl Valentino Mazzola, sestava byla vždy složena takto: brankář Valerio Bacigalupo, Aldo Ballarin, Virgilio Maroso, Giuseppe Grezar, Mario Rigamonti, Eusebio Castigliano, Romeo Menti, Ezio Loik, Guglielmo Gabetto, Valentino Mazzola a Franco Ossola. Cyklus vítězství byl náhle přerušen 4. května 1949 v 17:05, když letadlo Fiat G.212 nesoucí celý tým, které se vracelo z přátelského zápasu s Benfikou hrálo se v Lisabonu, narazilo na zadní stěnu Baziliky Superga. Náraz způsobil okamžitou smrt všech třicet jedna lidí na palubě, včetně hráčů, technického personálu, novinářů a posádky. Pro slávu týmu měla tragédie velkou rezonanci ve světovém tisku i v Itálii. V den pohřbu vyšel téměř jeden milion lidí do ulic v Turíně, aby týmu vzdali úctu. Býci museli ještě dohrát čtyři zápasy v lize a tak zařadili do A týmu juniory. Sestavu juniorů sestavili všechny čtyři kluby se kterými měli hrát (Janov CFC, US Palermo, UC Sampdoria a AC Fiorentina). Býci byli úspěšní a vyhráli svůj šestý titul a Páty v řadě. Na vzpomínku tohoto neštěstí byl roku 2005 natočen film Velký Turín, režiséra Claudio Bonivento.[1]

 
Pomník u Baziliky Superga

Nový majitel editovat

Po této vážné tragédii následovaly těžké roky pro klub. Pozvolný pokles v roce 1958/59 vedla k prvnímu sestupu do druhé ligy, naštěstí pro klub pobyt ve druhé lize trval pouze jednu sezónu. V roce1963 se novým vlastníkem stal Orfeo Pianelli. Na trenérské křeslo usedl na sezonu 1964/65 slavný Nereo Rocco. V sezoně klub skončil v tabulce na třetím místě, to bylo nejlepší umístění od tragédie. V Poháru PVP dokráčeli až do semifinále. Na příští sezonu klub angažuje nejlepšího střelce sezony 1964/65 Alberta Orlanda. Střelecky nepomohl a klub skončil na desátém místě. Po sezoně 1966/67 v klubu končí po neshodách trenér Nereo Rocco.

Přichází nový trenér Edmondo Fabbri, bývalý trenér reprezentace a také budoucí miláček tribun Aldo Agroppi. Klub musel ale smutnit nad ztrátou hráče Luigi Meroni. Ten 15. října 1967 zahynul při srážce s autem. Auto řídil teprve 19letý Attilio Romero, velký fanoušek býků a budoucí prezident klubu v letech 20002005. Klub zakončil soutěž na sedmém místě a vyhrál italský pohár. Italský pohár získal v sezoně 1970/71.

 
Mistrovský tým se sezony 1975/76

Nezapomenutelný ročník byl 1975/76. Trenér Edmondo Fabbri (vedl klub 1974 a 1974/75) po sezoně rezignoval a namísto něj je angažován Luigi Radice. Přicházejí hráči: Patrizio Sala (Monza), Eraldo Pecci a Vittorio Caporale (Bologna), v útoku stříleli branky Paolo Pulici (přišel v roce 1967) a Francesco Graziani (přišel v roce 1973) na jejich branky nahrával Claudio Sala (přišel v roce 1969) a Renato Zaccarelli (přišel v roce 1974) v obraně hráli Roberto Salvadori (přišel v roce 1973) s Roberto Mozzini (odchovanec) a v brance chytal Luciano Castellini (přišel v roce 1970). Klub hrál s rivalem Juventus FC o titul do posledního kola. Juventus FC zápas prohrál 0:1 a býci remizovali 1:1 na hřišti klubu AC Cesena. Jedinou branku vstřelil Paolo Pulici, který se stal s 21 branky nejlepší střelec (již po třetí). A tak se po 27 letech stal klub mistrem ligy. Obhajoba titulu se nepodařila, protože rival Juventus FC byl o bod lepší. V poháru PMEZ neprošli přes druhé kolo, když prohráli pozdějším finalistou poháru Borussia Mönchengladbach.

Finále a pád editovat

V následujících letech začal pomalý pokles výsledků s výjimkou druhého místa v sezoně 1984/85. V sezoně 1988/89 spadli býci opět do druhé ligy, podruhé ve své historii.

Po rychlém postupu v sezoně 1989/90 a pod novým trenérem který přišel na sezonu 1990/91 (Emiliano Mondonico) přišli první úspěchy. Přišli posily jako byli hráči Martín Vázquez (Real Madrid), Luca Fusi (SSC Neapol) a Pasquale Bruno (Juventus FC. Býci se stěhovali do nového stadionu Stadio delle Alpi kde dva roky nepoznali porážku. V lize skončili na pátém místě, ale velký úspěch zaznamenali na středoevropském poháru když porazili ve finále Pisu 2:1 v prodloužení.

 
Tým ze sezony 1991/92

Velmi podařený ročník byl 1991/92. Klub koupil belgického hráče Enza Scifa, Brazilce Waltera Casagrandeho a zahrál si i odchovanec Christian Vieri. Býkům se podařilo umístit na třetím místě a v poháru UEFA dokráčeli až do finále kde prohráli z Ajaxem jen díky obdrženým brankám na vlastním hřišti (doma 2:2 a venku 0:0).

Býci se představili v sezóně 1992/93 s úmyslem znovu hrát na vyšších příček. Jenže klub musel kvůli vážným finančním problémům prodat některé nejlepší hráče: Roberto Cravero (SS Lazio), Martín Vázquez (Olympique de Marseille) a Gianluigi Lentini za rekordních 18,5 miliard lir do AC Milán. Místo nich se koupili: Uruguayec Carlos Alberto Aguilera a Andrea Silenzi. V únoru v roce 1993 se prezidentem stal po rezignaci Borsana Roberto Goveani. V lize skončil klub na devátém místě, ale vyhrál italský pohár když ve finále porazil AS Řím (3:0 a 2:5) a po 21 letech získal klub trofej. V poháru UEFA dokráčel do 2. kola.

Po vítězství v italském poháru zažil klub období vážných ekonomických problémů. Prezidenti a trenéři se měnili velmi často, a výsledky se nadále zhoršovaly: po sezoně 1994/95 se tým přesunul zpět do druhé ligy. Klub často postupoval a sestupoval. Návraty do nejvyšší ligy se uskutečnil v sezonách: 1998/99 a 2000/01. Sestupy byly v sezonách: 1999/00 a 2002/03. Pod vedením trenéra Renato Zaccarelli získal klub postup za 2. místo v tabulce v sezoně 2004/05 do nejvyšší ligy. jenže kvůli finančním problémům špatně spravovaným majitelem Cimminellim nebyly býci s následným bankrotem klubu přijati do nové sezóny 2005/06. Díky sponzorství městské vodárenské dceřiné společnosti SMAT (povýšené starostou a fanouškem býků Sergio Chiamparino), byla částka požadovaná federací uhrazena za záchranu sportovního klubu a registraci do druhé ligy. Dne 19. srpna bylo oznámeno, že klub bude prodán podnikateli jménem Urbano Cairo. Klub sezonu 2005/06 zvládl a obsadil druhé místo v tabulce zaručující postup do nejvyšší ligy. Po třech sezónách v nejvyšší lize se tým přesunul zpět do druhé ligy.


Návrat do Serie A i do Evropy editovat

Nový trenér v nové sezoně 2011/12 se stal Gian Piero Ventura. Býci obsadili druhé místo v tabulce a přes play off získaly postup do nejvyšší ligy. V sezoně 2013/14 zaznamenal klub úspěch v podobě sedmého místa v tabulce a získal postup do evropské ligy. Velké dík bylo přisouzeno dvěma hráčům: Ciro Immobile a Alessio Cerci oba skvělí střelci a autoři 13 a 22 branek. V následné sezoně 2014/15 skončily na devátém místě a vyhráli po 20 letech derby s rivalem Juventus FC. V evropské lize dosáhli osmifinále když je vyřadil ruský klub Zenit Petrohrad.

Na sezonu 2016/17 byl představen trenér nový: Siniša Mihajlović, který vyznával útočný fotbal. Klub vstřelil za sezonu 71 branek z toho 26 bylo připsáno hráči: Andrea Belotti. Sezona 2017/18, začala vyhlášením útok na přední místa tabulky, se ukázali jako kolísavé. Přišlo střídání trenérů (nový trenér Walter Mazzarri) a nakonec to bylo deváté místo v tabulce. V následující sezóně 2018/19 skončil klub na sedmém místě se 63 získanými body (rekord klubu od zavedení 3 bodů za vítězství a kvalifikovali se do evropské ligy. Tam bohužel se nedostali přes 4. předkolo, když jej vyřadil anglický klub Wolverhampton Wanderers FC.

Kronika editovat

Kronika klubu

  • 1910/11 • 3. místo v Severozápadní skupině v 1. lize.
  • 1911/12 • 5. místo v Severozápadní skupině v 1. lize.
  • 1912/13 • 3. místo ve skupině Piemont v 1. lize.
  • 1913/14 • 4. místo ve skupině Piemont-Ligurie v 1. lize.
  • 1914/15 •   1. lize.

19151919 • Národní soutěže jsou přerušeny kvůli první světově válce.

  • 1919/20 • 4. místo v Semifinálové skupiny C Lega Nord v 1. lize.

  • 1920/21 • 1. místo v Semifinálové skupině C Lega Nord v 1. lize.
  • 1921/22 • 8. místo ve skupině B Lega Nord v 1. lize.
  • 1922/23 • 2. místo ve skupině A Lega Nord v 1. lize.
  • 1923/24 • 2. místo ve skupině B Lega Nord v 1. lize.
  • 1924/25 • 6. místo ve skupině A Lega Nord v 1. lize.
  • 1925/26 • 2. místo ve skupině A Lega Nord v 1. lize.
  • 1926/27 • 1. místo v 1. lize. Titul byl odebrán za podplácení.
    4. kolo v Italském poháru
  • 1927/28 •   Mistr Italské ligy (1. titul).
  • 1928/29 •   v 1. lize.
  • 1929Změna v herním systému, založena Serie A.
  • 1929/30 · 4. místo v Serii A.




 


 


Účast v ligách editovat

Úroveň soutěže Název soutěže (nynější název) První hraná sezona Poslední hraná sezona celkem odehraných sezon
1 Serie A 1907 2023/24 99
2 Serie B 1959/60 2011/12 12

Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2022/23.

Celkové místo Odehraných sezon Celkem bodů Celkem zápasů Celkem výher Celkem remíz Celkem proher Celkové skore
8 79 2980 2648 958 863 827 3479:3143

Trenéři editovat

Chronologický seznam trenérů editovat

Níže je uveden seznam trenérů od založení klubu a vítězství uvedených trofejích.

Trenéři klubu Turín FC
   

Fotbalisté editovat

Tabulky editovat

Podle oficiálních zápasů editovat

Ke dni 15. 8. 2022

Celkový počet zápasů V 1. lize V domácím poháru V Evropských pohárech
Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet
1.   Giorgio Ferrini 566 1.   Giorgio Ferrini 404 1.   Giorgio Ferrini 80 1.   Giorgio Ferrini 45
2.   Paolo Pulici 437 2.   Paolo Pulici 335 2.   Luigi Danova 75 2.   Lido Vieri 37
3.   Renato Zaccarelli 413 3.   Renato Zaccarelli 317 3.   Renato Zaccarelli 72 3.   Natalino Fossati 32
4.   Claudio Sala 360 4.   Claudio Sala 286 4.   Paolo Pulici 71 4.   Angelo Cereser 31
5.   Lido Vieri 357 5.   Lido Vieri 269 5.   Giacomo Ferri 62 5.   Paolo Pulici 29
6.   Cesare Martin 355 6.   Giorgio Puia 250 6.   Claudio Sala 61 6.   Giorgio Puia 27
7.   Luigi Danova 340 7.   Osvaldo Ferrini 246 7.   Giuliano Terraneo 61 7.   Fabrizio Poletti 25
8.   Natalino Fossati 336 8.   Natalino Fossati 246 8.   Natalino Fossati 59 8.   Giorgio Venturin 25
9.   Antonio Janni 330 9.   Luigi Danova 244 9.   Angelo Cereser 56 9.   Claudio Sala 24
10.   Giorgio Puia 326 10.   Andrea Belotti 232 10.   Giancarlo Corradini 53 10.   Luciano Castellini 24
Poznámka
  • Zahrnuje mistrovství jedné skupiny (Campionato Federale, Prima Categoria, Prima Divisione e Divisione Nazionale), Serie A a všech play-off.

Podle vstřelených branek editovat

Ke dni 15. 8. 2022

Celkový počet zápasů V 1. lize V domácím poháru V Evropských pohárech
Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet Pořadí Jméno Počet
1.   Paolo Pulici 172 1.   Paolo Pulici 134 1.   Paolo Pulici 29 1.   Francesco Graziani 8
2.   Julio Libonatti 150 2.   Andrea Belotti 100 2.   Francesco Graziani 17 2.   Walter Casagrande 7
3.   Gino Rossetti 144 3.   Francesco Graziani 97 3.   Antonio Comi 13 3.   Paolo Pulici 7
4.   Guglielmo Gabetto 127 4.   Valentino Mazzola 81 4.   Walter Schachner 13 4.   Andrea Belotti 6
5.   Marco Ferrante 125 5.   Guglielmo Gabetto 80 5.   Giorgio Ferrini 11 5.   Antonio Comi 6
6.   Valentino Mazzola 123 6.   Franco Ossola 60 6.   Gino Rossetti 10 6.   Gerry Hitchens 6
7.   Francesco Graziani 122 7.   Onesto Silano 60 7.   Pietro Buscaglia 9 7.   Willem Kieft 5
8.   Andrea Belotti 113 8.   Gino Rossetti 57 8.   Marco Ferrante 9 8.   Marcos Locatelli 5
9.   Adolfo Baloncieri 100 9.   Romeo Menti 54 9.   Carlo Facchin 8 9.   Giovanni Toschi 5
10.   Franco Ossola 85 10.   Julio Libonatti 52 10.   Gianfranco Petris
  Stefan Schwoch
8 10. 5 hráčů 4

Rekordní přestupy editovat

Nákup Prodej
Pořadí Jméno sezona klub částka Pořadí Jméno sezona klub částka
1.   Simone Verdi 2020/2021 Neapol 22 mil. Euro 1.   Bremer 2022/2023 Juventus 41 mil. Euro
2.   Ivan Ilić 2023/2024 Hellas 15,7 mil. Euro 2.   Davide Zappacosta 2017/2018 Chelsea 25 mil. Euro
3.   Ciro Immobile 2013/2014 Juventus 13,5 mil. Euro 3.   Nikola Maksimovic 2017/2018 Neapol 21 mil. Euro
4.   Nikola Vlasic 2023/2024 West Ham 12,8 mil. Euro 4.   Ciro Immobile 2020/2021 Dortmund 18,5 mil. Euro
5.   Simone Zaza 2019/2020 Valencia 12 mil. Euro 5.   Matteo Darmian 2015/2016 Manchester United 18 mil. Euro
6.   M'Baye Niang 2018/2019 Milán 12 mil. Euro 6.   M'Baye Niang 2019/2020 Rennes 15 mil. Euro
7.   Soualiho Meïté 2018/2019 Monako 11,5 mil. Euro 7.   Angelo Ogbonna 2013/2014 Juventus 15 mil. Euro
8.   Armando Izzo 2018/2019 Janov 10,7 mil. Euro 8.   Alessio Cerci 2014/2015 Atlético Madrid 14 mil. Euro
9.   Ola Aina 2019/2020 Chelsea 9,8 mil. Euro 9.   Bruno Peres 2017/2018 Řím 12,5 mil. Euro
10.   Perr Schuurs 2022/2023 Ajax 9 mil. Euro 10.   Marco Benassi 2017/2018 Fiorentina 12 mil. Euro

Nejlepší střelci v soutěžích editovat

Nejlepší střelci v 1. lize (10 prvenství) Nejlepší střelci v pohárech (6) Nejlepší střelci v 2. lize (2) Nejlepší střelci v poháru UEFA (1)
  Heinrich Schönfeld (1923/24) 22 branek   Valentino Mazzola (1942/43) 5 branek   Giuseppe Virgili (1959/60) 20   Wim Kieft (1986/87) 5 branek
  Julio Libonatti (1927/28) 35 branek   Franco Ossola (1942/43) 5 branek   Marco Ferrante (1998/99) 26 branek
  Gino Rossetti (1928/29) 36 branek   Joaquín Peiró (1963/64) 4 branky
  Eusebio Castigliano (1945/46) 13 branek   Francesco Graziani (1980/81) 5 branek
  Valentino Mazzola (1946/47) 29 branek   Walter Schachner (1983/84) 8 branek
  Paolo Pulici (1972/73) 17 branek   Stefan Schwoch (2000/01) 8 branky
  Paolo Pulici (1974/75) 18 branek
  Paolo Pulici (1975/76) 21 branek
  Francesco Graziani (1976/77) 21 branek
  Ciro Immobile (2013/14) 22 branek

Na velkých turnajích editovat

Vítězové Mistrovství světa editovat

Účastníci Mistrovství světa editovat

Vítězové Mistrovství Evropy editovat

Účastníci Mistrovství Evropy editovat

Účastníci Olympijských her editovat

Účastníci Copa América editovat

Účastníci Africký pohár národů editovat

Další slavní hráči editovat

Související informace naleznete také v článku Kategorie:Fotbalisté Torino FC.

Česká stopa editovat

Hráči editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torino Football Club na italské Wikipedii.

Externí odkazy editovat