Tkadleček

Tkadleček (doba vzniku kolem roku 1400) je vrcholná skladba české umělecké prózy, která se řadí k výrazným dominantám středověké evropské literatury. Rovněž stylově je Tkadleček na vysoké úrovni a vyrovná se stylistické vytříbenosti tehdejší náročné latinské prózy. Je zde využit spor, který má však povahu spíše filozofické disputace o problémech filozofických a teologických. Autorem je neznámý člověk, který musel být vzdělaný, znal antické klasiky a církevní autority středověku, velmi dobře se orientoval v Bibli.

InspiraceEditovat

Tkadleček je možná ovlivněn starší německy psanou skladbou Jana ze Žatce Oráč z Čech (Der Ackermann aus Böhmen). Je asi čtyřikrát delší a obsahuje věty, témata a motivy, dle kterých se usuzuje, že sloužil jako předloha.

Podle druhé verze, která se v současné literárněvědném bádání prosazuje, oba texty (tedy Oráč z Čech i Tkadleček) vycházely z neznámého 3. pretextu, který se nám nedochoval.

MotivyEditovat

Tkalcem je zde míněn člověk živící se písmem (stejně jako v Oráči z Čech - textor znamená latinsky oráč i písař).

Jáť jsem Tkadlec učeným řádem, bez dříví, bez rámu a bez železa tkáti umím. Člunek můj, jímžto osnuji, jest z ptačí vlny; příze má z rozličných zvířat oděvu jest. Rosa, jež roli mou skropuje, není obecná voda, ani sama o sobě, ale jest s obecnou vodou smíšena, jížto v svou potřebu jednak nahoru, jednak dolů i sem i tam krůpěj podávám.

Podobně jako v Oráči z Čech je zde použit dialektický spor mezi Tkadlečkem (literátem) a obecným nepřítelem (Neštěstí, v Oráči z Čech Smrt).

Odkazy na díla klasiků (Sokrata, Aristotela, Vergilia, Horatia, Ovidia) a rafinovaností vyjadřování představuje skladba prozaickou analogii legendy o svaté Kateřině.[1]

DějEditovat

Samotný děj: Tkadleček, mladý milenec, obviňuje Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé Adličky. Tato hádka nabývá stále obecnějšího charakteru, až se dostává k takovým problémům, jako je např. úloha zla ve světě, odkud se zlo na světě bere, či do jaké míry může člověk určovat svůj osud.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BALAJKA, Bohuš, et al. Přehledné dějiny literatury 1. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 463 s. S. 49. 

LiteraturaEditovat

  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 139, 154. 
  • CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. 2. vyd. Brno: Kma, 2007. 1116 s. ISBN 978-80-7309-463-8. S. 982. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 936–938.