Tisý (rybník)

rybník v okrese Rokycany

Tisý je rybník o rozloze 3,53 ha v katastru obce Strašice v okrese Rokycany.

Tisý
Chybí zde svobodný obrázek
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresRokycany
ObecStrašice
Map
Zeměpisné souřadnice
Rozměry
Rozloha3,53 ha[1]
Ostatní
Typrybník
Přítok vodyTisý potok
Odtok vodyTisý potok
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

První písemná zmínka o rybníku pochází ze zbirožského urbáře z roku 1652, kdy měl sloužit jako vodní nádrž pro strašické hutě. Z roku 1679 je doložen příkaz, aby rybník Tisý nebyl osazován rybami, aby ho bylo možné v případě potřeby zcela vypustit. Z toho je patrné, že se jednalo o technologickou vodní nádrž, která nebyla využívána k chovu ryb. Zdejší voda také byla velmi studená a kyselá, kvůli blízkým rašeliništím. V době, kdy zbirožsko vlastnil Bethel Henry Strousberg, který se snažil ze zdejší oblasti vytvořit „český Manchester”, se počítalo s rybníkem jako vodní nádrží pro parní stroje a v jeho blízkosti byl vybudován železniční násep. Plány se však rozpadly a Strousbergovy zbyly pouze dluhy.[2]

Při velké povodni v roce 1872, rybník nebyl včas vypuštěn a voda zaplavila dolní část Strašic. V roce 1878 rybník přešel do majetku hraběte Colloredo-Mansfelda. Ve 20. století střídal majitele, kvůli změnám v rámci uspořádání blízkého vojenského prostoru. Za první republiky býval rybník využíván jako koupaliště a jezdily sem i známé osobnosti např. Bohuš Záhorský a Hana Vítová. Během okupace se rybník stával terčem pytláků, kvůli tomu byla u rybníka i stálá četnická hlídka.[3]

Místní fauna a flóra přitahovala různé badatele. V letech 1901–1902 profesor Dr. Josef Velenovský, objevil u rybníka odumřelé rašeliny, jejichž původ dával do doby glaciální. Dostaly název „strašické černavy”. Pozdější výzkum však jejich původ vyvrátil a od pojmenování se ustoupilo. Bádal zde také archeolog doc. Karel Nováček, který přinesl poznatky o původu zdejších rašelinišť. Výsledkem bylo zjištění, že rašeliniště vznikly v dobách 18. a 19. století a tedy nejsou tak staré jak předpokládal Dr. Velenovský. V roce 1991 zde našel profesor Zdeněk Pilous, vzácné druhy mechu.[2]

V současnosti (2020) je rybník především útočištěm vodních ptáků a ryb.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Digitální báze vodohospodářských dat. 111010110001.0. [cit. 2019]
  2. a b MAKAJ, Tomáš et alii. 100 zajímavostí ze starých Brd II.. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2018. 143 s. ISBN 978-80-87338-86-5. S. 39–40. 
  3. a b Dříve ráj pytláků, dnes domov vodního ptactva [online]. Český rozhlas, 2020-7-28 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.