Tikarcilin

chemická sloučenina

Tikarcilin (angl. ticarcillin) řadíme mezi karboxypeniciliny. Je téměř vždy vyráběný a užívaný v kombinaci s kyselinou klavulanovou jako tikarcilin / klavulanová kyselina. Jelikož se jedná o penicilin, patří spadá do větší třídy beta-laktamových antibiotik. Klinicky je nejčastěji užíván jako injekční antibiotikum pro léčbu vyvolanou gramnegativními bakteriemi, zejména Pseudomonas aeruginosa. Pro léčbu pseudomonádových infekcí je často kombinován s dalšími antibiotiky, např. s aminoglykosidovým antibiotikem gentamicinem. Tikarcilin je také jedním z mála antibiotik účinných při léčbě infekce vyvolaných Stenotrophomonas maltophilia. Jeho spektrum účinnosti je však shodné s karbenicilinem, je však několikanásobně účinnější na kmeny Enterobacter spp., Proteus vulgaris a Bacteroides fragillis. Méně účinný je na G+ koky. Rezistentní jsou bakterie z rodu Enterococcus a Klebsiella.[1][2]

tikarcilin
Schéma chemické struktury
Název (INN)ticarcillin (angličtina)
Kódy
Číslo CAS34787-01-4
ChEMBL IDCHEMBL1449
ChemSpider ID33876
PubChem36921
Chemie
Sumární vzorecC₁₅H₁₆N₂O₆S₂
SMILESCC1(C(N2C(S1)C(C2=O)NC(=O)C(C3=CSC=C3)C(=O)O)C(=O)O)C
InChIInChI=1S/C15H16N2O6S2/c1-15(2)9(14(22)23)17-11(19)8(12(17)25-15)16-10(18)7(13(20)21)6-3-4-24-5-6/h3-5,7-9,12H,1-2H3,(H,16,18)(H,20,21)(H,22,23)/t7-,8-,9+,12-/m1/s1
Molární hmotnost384,044 978 Da
Farmakologie
Indikaceonemocnění horních cest dýchacích, sepse, infekce močových cest, gram-negative bacterial infection, skin infection a Pseudomonas infection
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je dodáván jako bílý nebo světle žlutý prášek, který je snadno rozpustný ve vodě, ale měl by být rozpuštěn pouze těsně před použitím, aby se zabránilo jeho degradaci.

Materia medica: Ticarcillinum, Ticarcillinum dinatricum, Ticarcillinum dinatricum pro injectione [1]

Byl patentován v roce 1963.[3]

Mechanismus účinku editovat

Baktericidní účinky tikarcilinu vyplývají z jeho schopnosti zabránit zesíťovatění peptidoglykanu během syntézy buněčné stěny, v okamžiku bakteriálního dělení, což způsobují smrt bakterie.

Tikarcilin, stejně jako penicilin, obsahuje β-laktamový kruh. Ten je možné štěpit bakteriálními beta-laktamázami, což má za následek inaktivaci antibiotika. Bakterie, které mohou produkovat β-laktamázy, jsou proto rezistentní na β-laktamová antibiotika. Proto je tikarcilin často kombinován s inhibitory β-laktamázy, jako je kyselina klavulanová (ko-tikarclav). Tikarcilin může částečně díky běžnému beta-laktamovému kruhu vyvolat u pacientů alergických na penicilin reakce. Dalšími vedlejšími reakce mohou být nauzea, průjem a lokální zarudnutí kůže.[2]

Další použití editovat

V molekulární biologii je tikarcilin používán jako alternativa k ampicilinu k testování absorpce markerových genů na bakterie. Zabraňuje výskytu satelitních kolonií, ke kterým dochází, když se ampicilin rozpadá v médiu. Také je užíván v rostlinné molekulární biologii, jelikož je schopen účinně likvidovat Agrobacterium, které je schopno předávat geny do rostlinných buněk.

Dávkování a podávání editovat

Tikarcilin se neabsorbuje perorálně, proto musí být podáván intravenózní nebo intramuskulární injekcí. Následující dávky jsou určeny pro kombinaci trikarcilin s kyselinou klavulanovou.

Pes, kočka: 40 – 100 mg/kg živé hmotnosti nitrožilně či nitrosvalově každých 4–6 hodin

Drobní hlodavci (králík, činčila, křeček, morče, pískomil): nepoužívá se

Ptáci: 150 – 200 mg/kg živé hmotnosti nitrožilně či nitrosvalově každých 8–12 hodin [2]

Obchodní názvy a přípravky editovat

  • Tikarcilin: Ticar dříve uváděl na trh Beecham, poté SmithKline Beecham až do roku 1999, kdy se spojil s Glaxo a vytvořil GlaxoSmithKline; ve Velké Británii již není k dispozici. Americká distribuce skončila v roce 2004. Ticar byl nahrazen Timentinem. Na rozdíl od Ticarinu však Timentin obsahuje klavulanát. Stabilita rekonstituovaného tikarcilin klavulanátu je 48–72 hodin.
  • Tikarcilin / klavulanát: Timentin v Austrálii, Velké Británii a USA prodával Beecham, poté GlaxoSmithKline.
  • V České republice není v současnosti (podzim 2019) registrován žádný léčivý přípravek s obsahem tikarcilinu ani pro lidské, ani pro veterinární užití.

Syntéza editovat

Karbenicilin se v lékařství používá především kvůli nízké toxicitě a použitelnosti při léčbě infekcí močových cest způsobených citlivými druhy Pseudomonas . Díky nízké účinnosti, nízké orální aktivitě a náchylnosti k bakteriálním beta-laktamázám je často k nahrazován látkami bez těchto deficitů. Jednou z jeho náhrad je tikarcilin. Jeho vznik vycházel z dobře známé skutečnosti, že dvojmocná síra je zhruba ekvivalentní vinylové skupině (např. methiopropamin, sufentanil, pizotylin atd.).

 
Syntéza tikarcilinu: GEORGE BRAIN EDWARD, CHARLES NAYLER JOHN HERBERT; [4] (1964 Beecham ).

Syntéza začíná tím, že je připraven monobenzylester kyseliny 3-thienylmalonové, který se převádí na kyselý chlorid účinkem SOCl2 a ten pak kondenzuje s kyselinou 6-aminopenicillanovou (6-APA). Následná hydrogenolýza (Pd/C) dokončuje syntézu tikarcilinu.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ticarcillin na anglické Wikipedii.

  1. a b ŠIMŮNEK, Jan; SMOLA, Jiří. Antibiotika, sulfonamidy a chinolony ve veterinární medicíně. 1. vyd. Tišnov: LAST STEINHAUSER, s.r.o., 1998. 136 s. ISBN 80-900260-6-0. S. 27–28. 
  2. a b c BSAVA Small Animal Formulary Part A: Canine and Feline. www.bsavalibrary.com [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. IUPAC; FISCHER, János; GANELLIN, C. Robin. Analogue-based Drug Discovery. [s.l.]: John Wiley & Sons 610 s. Dostupné online. ISBN 9783527607495. (anglicky) Google-Books-ID: FjKfqkaKkAAC. 
  4. Espacenet - Bibliographic data. worldwide.espacenet.com [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat