Tiefencastel

obec ve Švýcarsku

Tiefencastel (rétorománsky Casti) je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Albula. Nachází se v údolí řeky Albula, asi 22 kilometrů jižně od kantonálního hlavního města Churu a 24 kilometrů jihozápadně od Davosu. Má přibližně 250 obyvatel.

Tiefencastel
Tiefencastel
Tiefencastel
Tiefencastel – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška859 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresAlbula
ObecAlbula/Alvra
Tiefencastel
Tiefencastel
Tiefencastel, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha14,85 km²
Počet obyvatel247 (31.12.2014)
Hustota zalidnění16,6 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.albula-alvra.ch
PSČ7450
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K 1. lednu 2015 se Tiefencastel, spolu s dalšími obcemi v údolí řeky Albula, sloučil do nové obce Albula/Alvra.

Geografie editovat

 
Údolí Albula

Tiefencastel leží v údolí Albuly na úpatí alpských průsmyků Albulapass a Julierpass v kotlině v nadmořské výšce okolo 850 metrů. Nejnižší bod bývalé obce leží pod hrází vodní nádrže Niselas v nadmořské výšce 825 metrů, nejvyšší nadmořská výška je 200 m severozápadně od Piz Mitgel v nadmořské výšce necelých 3100 metrů. Řeka Julia se vlévá do řeky Albula v Tiefencastelu.

Podle kantonální statistiky využití půdy z roku 1997 tvoří území bývalé obce 302 hektarů (20 %) zemědělské půdy, 736 hektarů (50 %) lesa, 46 hektarů (3 %) zastavěné plochy a 401 hektarů (27 %) neproduktivní půdy. Zemědělskou půdu lze rozdělit na 116 hektarů luk a orné půdy a 186 hektarů vysokohorské zemědělské půdy.

Sousedními obcemi Tiefencastelu byly Lantsch/Lenz, Brienz/Brinzauls, Surava, Cunter, Salouf, Mon, Stierva a Alvaschein.

Historie editovat

 
Tiefencastel na staré pohlednici (počátek 20. století)

Tiefencastel je poprvé zmiňován v roce 831 jako vila im Castello Impitinis se sídlem královského správce.[1] Název vznikl pravděpodobně spojením latinského īmus „nejnižší, nejspodnější, nejhlubší“ a předřímského slova *pitino „hrad, tvrz“, které se objevuje v několika graubündenských místních názvech, upřesněných latinským castellum „hrad, tvrz“, které později nahradilo původní název a vedlo tak k románské podobě jména Castí. Kolem roku 1300 je název doložen jako Īmum Castellum* (1297 Petro de Imo Castello; 1311 tres de Ymocastello ... in Ymo Castello), podle něhož byl pravděpodobně utvořen německý název (1357 Tieffenchastl, 1499 Túffenkasten, což se dochovalo v německé nářeční podobě).[1]

Na kopci Plattas se nacházelo sídliště z doby bronzové a na Kirchenhügel římské hradiště. Archeologické nálezy potvrzují předkřesťanské osídlení. V raném středověku byl Tiefencastel opevněným sídlem. Ve středověku měla obec dokonce mýtný most. Od roku 960 byl Tiefencastel biskupským panstvím, a proto přešel jako léno na barony z Vazu a další místní vazaly. Po polovině 16. století byl dvůr Tiefencastel spolu se sousedními obcemi Alvaschein a Mon součástí vrchnostenského soudu Oberhalbstein v rámci Gotteshausbundu.[1]

U dnešní kapličky na silnici Julierstrasse nad obcí stála kaple svatého Ambrože (rétorománsky Sontg Ambriesch), postavená v 6. či 7. století. Ta po staletí sloužila jako farní kostel v Tiefencastelu a částečně také v Alvascheinu. V roce 1343 je současný kostel sv. Štěpána poprvé zmiňován jako super colle sancti Stephani. Od roku 1635 převzali pastoraci v Tiefencastelu italští kapucíni. Hospic se stal výchozím bodem protireformace ve středním Graubündenu. V letech 1650–1663 byl kostel svatého Stefana kapucíny přestavěn a vybaven významnými řezbami a malbami. V této podobě se kostel zachoval do současnosti.[1]

Dne 11. května 1890 zničil velkou část obce rozsáhlý požár.[1] Zasaženo bylo 24 domů, 34 stájí a části kostela a věže. Tiefencastel měl vždy velký dopravní význam, protože leží na tranzitní ose přes průsmyky Septimerpass a Julierpass. Silnice přes průsmyk Septimer do Chiavenny byla po staletí nejdůležitější dopravní osou pro přechod Alp. Po rozšíření průjezdních tras byla v roce 1835 v Tiefencastelu zřízena stanice koňské pošty. Od roku 1898 byla stavěna trať Rhétské dráhy, Albulská dráha. Trať Chur – Svatý Mořic byla otevřena v roce 1903 a nádraží Tiefencastel vdechlo obci nový život. Od roku 1999 přinesl obchvat obce, která trpěla enormní tranzitní dopravou, úlevu místním obyvatelům.

Obyvatelstvo editovat

 
Centrum obce s kostelem sv. Štěpána
Vývoj počtu obyvatel[1]
Rok 1850 1880 1900 1950 1980 1990 2000 2014
Počet obyvatel 135 209 257 327 277 239 230 247

Jazyky editovat

Původně všichni obyvatelé oblasti mluvili rétorománským dialektem Surmiran. Při sčítání v roce 1880 se k tomuto jazyku hlásilo ještě 89 % a v roce 1910 80 % místních obyvatel. Od meziválečného období se tento podíl snížil na 53 % v roce 1970. Vlivem silného přistěhovalectví německy mluvících obyvatel došlo kolem roku 2000 k růstu němčiny jakožto majoritního jazyka. Dnes jsou rovnocennými úředními jazyky obce němčina a rétorománština. Vývoj v posledních desetiletích přibližuje následující tabulka:

Jazyky v Tiefencastelu
Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000
Počet Podíl Počet Podíl Počet Podíl
Němčina 138 49,82 % 113 47,28 % 134 58,26 %
Rétorománština 124 44,77 % 102 42,68 % 87 37,83 %
Italština 9 3,25 % 9 3,77 % 3 1,30 %
Počet obyvatel 277 100 % 239 100 % 230 100 %

Doprava editovat

 
Železniční stanice Tiefencastel

Tiefencastel leží na Albulské dráze, postavené mezi lety 1898–1904 a vedoucí z Thusis do Svatého Mořice. Trať provozuje Rhétská dráha. Tiefencastel je jednou z významných stanic na trati; zastavují zde i proslulé vlaky Glacier Express a Bernina Express.[2]

Silniční spojení obstarává kantonální hlavní silnice č. 3, vedoucí z Churu přes Lenzerheide a Tiefencastel do Engadinu.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tiefencastel na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f THÖNI, Gion Peder. Tiefencastel [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2016-12-01 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (německy) 
  2. BÖSCH, Robert; CAMARTIN, Iso. Bernina Express. Zürich: AS Verlag, 2009. 221 s. ISBN 978-3-909111-69-5. (německy) 

Externí odkazy editovat