Tiberias či Tiberiada (hebrejsky טבריה‎‎ Tverja, Teverja; arabsky طبريا‎‎, Ṭabaríja, v oficiálním přepisu do angličtiny Tiberias[2], přepisováno též Teverya nebo Tveria) je město v Izraeli, v severním distriktu.

Tiberias
טבריה‎‎
Letecký pohled na Tiberias
Letecký pohled na Tiberias
Tiberias – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška - 200 m n. m.
Stát IzraelIzrael Izrael
distrikt Severní
Tiberias
Tiberias
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 10,671 km²
Počet obyvatel 43 700 (2017[1])
Hustota zalidnění 2696,1 (r.2017) obyv./km²
Správa
Starosta Zohar Oved (זוהר עובד)
Vznik 20
Oficiální web www.tiberias.muni.il
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

GeografieEditovat

Leží v Dolní Galileji v nadmořské výšce 200 m pod úrovní moře, v příkopové propadlině u břehů Galilejského jezera. Břehy jezera zde prudce stoupají na hřbet zlomové vyvýšeniny, která se severojižním směrem táhne v délce přibližně 10 km. V blízkosti města ji tvoří vrch Tel Ma'on (250 m n. m.). Právě tento kopec se nachází nad městem Tiberias, jehož historické jádro sice leží přímo u břehu Galilejského jezera, ale novější obytné čtvrti stoupají po svazích až na vrcholové partie Tel Ma'on. Okraje zástavby Tiberiasu tak mají výškový rozdíl téměř 500 metrů. Dál k jihu pak zmíněný terénní zlom pokračuje horou Har Menor a vysočinou Ramat Porija. Jeho východní svahy, přivrácené k jezeru, jsou jižně od Tiberiasu pokryty lesoparkovým komplexem Ja'ar Švejc (Švýcarský les), který člení četná vádí padající odtud k jezeru (například vádí Nachal Bereniki) . Dál k západu od města pokračuje volná, zemědělsky využívaná krajina Dolní Galileje, jež opět prudce klesá do Javne'elského údolí. Pouze úzký hřbet vybíhá k severozápadu a umožňuje tak plynulé silniční spojení mezi Tiberiasem a vnitrozemím Izraele.

Severně od města je jednolité zlomové pohoří lemující břehy jezera narušeno částečným poklesem údolí Bik'at Arbel, kterým k jezeru prochází vádí Nachal Rakat. Toto údolí tvoří rovinatý mezistupeň, jenž na severovýchodní straně opět strmě spadá ke Galilejskému jezeru u vrcholku Har Arbel.

Tiberiadu obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně židovské. Výjimkou je vesnice Chamam cca 5 kilometrů severozápadním směrem, kterou obývají izraelští Arabové.

Město je na dopravní síť napojeno pomocí dálnice číslo 90, jež sleduje západní břeh Galilejského jezera. Od západu sem ústí dálnice číslo 77.

DějinyEditovat

 
Ruiny antické Tiberiady, 1862
 
Pohled z Tiberiady na sever přes Galilejské jezero

Město bylo pojmenováno na počest římského císaře Tiberia. Samo jméno Tiberias se v Římě ujalo ze starořeckého Τιβεριάς (Tiberiás, v moderní řečtině Τιβεριάδα, Tiveriáda) a po jeho adaptaci na semitské jazyky si uchovalo ženský rod – ostatně v hebrejštině je název města možné vnímat jako popis ženy, která „je krásná svým vzhledem (tov = dobrý, krásný; re'ija = vzhled).“[3]

Bylo vybudováno kolem roku 20 králem Herodem Antipou, synem Heroda Velikého na místě zničené vesnice Rakkat, a stalo se hlavním městem jeho království v Galileji.[4][5]

Za Herodových časů se Židé odmítli v těchto místech usadit, protože přítomnost hřbitovů byla považována za nečistou. Nicméně Antipas rozkázal město osídlit a násilně nechal přestěhovat obyvatele Galileje do svého nového hlavního města. Židovský soud (sanhedrin) se do Tiberiady nakonec přestěhoval také. Po vyhnání všech Židů z Jeruzaléma v roce 135 se Tiberias a město Seforis staly novými centry židovské kultury. Počátky Mišny, která se později vyvinula v Jeruzalémský talmud, mohly proto být sepsány zde.[4]

V roce 613 zdejší židovští vzbouřenci proti byzantskému císaři Herakleiovi začali pomáhat jeho perským nepřátelům. Během byzantské a arabské nadvlády poklesl význam Tiberiady a město bylo zpustošeno válkami a zemětřeseními. I přes úpadek města, komunita zdejších masoretských učenců vzkvétala od 8. do konce 10. století. Tito učenci vytvořili systematickou písemnou podobu vokalizace antické hebrejštiny, která je v judaismu dodnes používána. Vrchol masoretská komunita zažila s příchodem Árona ben Moše ben Ašera, který vybrousil vokalizaci hebrejského textu, dnes známou jako tiberiadský systém. Během křížových výprav se Tiberias stala centrem Galilejského knížectví, vazalského panství v Jeruzalémském království. Oblast se někdy také nazývala Tiberiadské knížectví nebo Tiberiad. Sultán Saladin město oblehl během své invaze do jeruzalémského království v roce 1187 a v 4. července porazil křižáky v bitvě u Hattínu, když se pokoušeli město od Saladina osvobodit. V té době byla původní oblast města opuštěna a obyvatelé se přesunuli na jeho severní stranu, tam, kde je dnešní centrum města.[4]

V roce 1558 si Gracia Mendes Nasi, bohatá židovská bankéřka z rodu aragonsko-portugalských nucených konvertitů (inkvizicí nazývaných marranos), pronajala od tureckého sultána Sulejmana I. prostor Tiberiady. Nechala rekonstruovat městské hradby, vybudovala židovskou vysokou školu (tzv. ješivu) a podporovala evropské Židy, prchající před inkvizicí, kteří se mohli v Tiberiadě usadit. Další období rozkvětu nastalo pro město za sto let, kdy byla znovu zničená Tiberias osídlena chasidskými Židy.[4]

Během 18. a 19. století město zažilo příliv rabínů, kteří z Tiberiady vytvořili centrum židovského náboženství. Tiberias se stala jedním ze čtyř svatých měst, společně s Jeruzalémem, Hebronem a Safedem.[4] V roce 1837 bylo ale město silně poškozeno zemětřesením.[5]

V roce 1936, na počátku arabského povstání v Palestině bylo město dějištěm násilností, při kterých bylo Araby zabito několik Židů. Během války za nezávislost v roce 1948 bylo město ovládnuto izraelskými silami a arabská populace byla vysídlena.[5]

Dnes je Tiberias jedním z nejvyhledávanějších turistických letovisek v severním Izraeli.[5] Jižně od města stojí velká Nemocnice Porija.

V říjnu roku 2004 kontroverzní skupina rabínů vznesla nárok na zastupování různorodých společností v Izraeli, podnikla obřad v Tiberiadě a vyhlásila ustavení nového Sanhedrinu.[6][7]

Profesor Jic'har Hirschfeld z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě vedl dlouhotrvající archeologické vykopávky v Tiberiadě, do kterých se zapojilo i mnoho dobrovolníků. V listopadu 2006 profesor Hirschfeld náhle zemřel na mozkovou mrtvici. Vykopávky pak převzali dobrovolníci.

DemografieEditovat

Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé – přibližně 38 200 osob (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu, ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, přibližně 40 700 osob).[2]

Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2017 zde žilo 43 700 lidí.[1]

Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat


RokObyvatelé
19485 555
19497 700
195012 200
195116 000
195216 200
195316 300
195416 500
195516 800
195617 500
195719 200
195819 800
195920 600
RokObyvatelé
196020 700
196121 100
196222 300
196323 300
196423 400
196523 300
196623 300
196723 500
196823 600
196923 600
197023 900
197124 200
RokObyvatelé
197223 800
197325 300
197425 400
197526 000
197626 300
197726 900
197827 500
197928 300
198028 700
198129 000
198229 300
198328 200
RokObyvatelé
198429 500
198530 200
198630 600
198730 800
198831 200
198931 700
199033 400
199137 600
199235 600
199335 900
199436 400
199535 746
RokObyvatelé
199636 744
199737 291
199837 710
199938 400
200039 350
200139 851
200239 800
200340 100
200439 900
200540 000
200640 000
200739 700
RokObyvatelé
200841 600
200941 300
201041 700
201141 700
201241 702
201342 000
201442 300
201542 600
201643 100
201743 700
201844 200

GalerieEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b POPULATION AND DENSITY PER SQ. KM. IN LOCALITIES NUMBERING 5,000 RESIDENTS AND MORE ON 31.12.2017 [online]. Ročenka Centrálního statistického úřadu 2018 [cit. 2018-09-22]. Dostupné online. (anglicky, hebrejsky) 
  2. a b יישובים 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. LANGER, Jiří. Studie, recenze, články, dopisy. Praha: Sefer, 1995. ISBN 80-85924-05-6. S. 188. 
  4. a b c d e Tiberias [online]. Jewish Encyclopedia [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d טבריה [online]. bet-alon.co.il [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky) 
  6. israelnn.com [online]. Aruc Ševa [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. israelnationalnews.com [online]. Aruc Ševa [cit. 2011-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha: Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6. 
  • IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém: Ahva Press, 1999. 28 s. 
  • PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat