Textilní barviva

Textilní barviva jsou chemické sloučeniny k barvení a potiskování textilií.

Původní přírodní látky byly postupně nahrazeny syntetickými organickými výrobky, takže v 21. století jsou k použití v průmyslové výrobě známá jen umělá barviva.

Druhy barviv

Sortiment barviv obsahuje více než deset tisíc výrobků. Každé textilní barvivo má zvláštní obchodní název a je zařazeno do CI (Colour Index), podle kterého zkušený odborník rozpozná chemickou strukturu a barvířské vlastnosti výrobku.^[1]

Chemická struktura

Podle chemické struktury se barviva dají rozdělit na

anthrachinonová
azová
dioxazotační
indigosolová
nitro- a nitrosová
ftalocyaninová
sirná
trifenylmethanová

Základní skupiny podle barvířských vlastností

Kyselá b. tvoří s aminovými skupinami proteinových vláken (s přídavkem kyselin) soli, které se přímo nanášejí na vlákna. Používají se proto převážně k barvení vlny a hedvábí, výjimečně také k potiskování textilií z regenerované celulózy.
Kyselá mořidlová b. se vyvíjejí mořením na vlákně. Např. vlna se nejdříve moří kovovými solemi a pak teprve barví.
Zjednodušený proces je zpracování tzv. kovokomplexními barvivy používaný pro textilie z polyamidových vláken.
Kationická b. barví z neutrální nebo slabě kyselé lázně. Používají se především pro textilie z polyakrylonitrilu.
Přímá neboli substantivní b. jsou většinou soli sulfokyselin azobarviv. Používají se pro celulózu, polyamid i pro vlákna živočišného původu.
Reaktivní b. obsahují komponenty, které tvoří s reakčně dispozičními skupinami v textilních vláknech kovalentní vazby a tak se získává vysoká stálost vybarvení.
Sirná b. byla původně ve vodě nerozpustná, později byla vyvinuta i rozpustná sirná barviva. U textilií z rostlinných vláken zaručují výrazné, stálé vybarvení.
Kypová b. jsou v podstatě deriváty anthrachinonu a indiga. Na nerozpustnou látku se musí před barvením působit reaktivními prostředky, aby se s ní nechala napouštět textilní vlákna. Po barvení se zboží oxiduje, barva je pak znovu nerozpustná a má vysokou stálost.
Zvláštní skupina kypových barev jsou ve vodě rozpustné tzv. indigosoly. Používají se na barvení celulózových, živočišných i polyesterových vláken.
Disperzní b. jsou látky bez iontových skupin v molekule. Rozpouštějí se snadno na vláknech z acetátového hedvábí a ze syntetických polymerů.
Barviva vyvíjená na vlákně jsou látky, jejichž syntéza se dokončuje až ve styku s textilním vláknem. Patří k nim
- nerozpustná b. azová
- oxidační b.
- ftalogenová b.
Pigmenty jsou nerozpustné látky z velmi jemného prášku. S textilními vlákny se spojují s pomocí umělých pryskyřic. Používají se k barvení syntetických a regenerovaných vláken. Více než polovina potiskovaných textilií se zpracovává speciálně upravenými pigmenty.
Optické zjasňovací prostředky jsou fluorescenční barviva s vysokou absorpcí ultrafialového záření, které se v nich mění v bílé světlo, takže obarvená textilie působí jako bělená.
Speciální barviva pro směsové textilie jsou chemikálie pro stejnoměrné („uni“) vybarvení textilií ze dvou nebo více vlákenných komponent různé provenience (PES/WO, PES/CO a mnoho jiných).^[2]

Spotřeba a použití barviv

(Stav koncem 20. století z celosvětového hrubého odhadu 400 000 tun ročně)^[3] ^[4]

Barviva	Podíl v %	Hlavní druhy barvených materiálů
disperzní^[5]	21	polyamid, polyester, acetát
reaktivní^[5]	19	bavlna, lýková vlákna, živočišná vlákna
anionická (kyselá)^[5]	13	vlna, hedvábí, modifik. polyamid
přímá	12	viskóza
sirná^[5]	12	bavlna, lýková vlákna
kationická (bázická)^[5]	8	vlna, hedvábí, modifik. polyamid
kypová^[5]	6	bavlna, lýková vlákna, živočišná vlákna, polyamid
metalokomplexní a mořidlová	5	vlna, polyamid
indigo	3	bavlna, lýková vlákna
nitro	1	vlna, acetát, polyester

V roce 2017 se odhadoval roční objem celosvětového obchodu s textilními barvivy na 5 miliard USD.^[6]

Reference

↑ Encyclopedia of Chemical Technology, vol. 9, str. 349, Online ISBN 9780471238966: http://onlinelibrary.wiley.com/book/10.1002/0471238961
↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 926-932
↑ Obecná charakteristika barviv [online]. Univerzita Pardubice, 2022-05-10 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-22.
↑ Holthaus: Maschen Lexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2007, ISBN 978-3871509803, str. 78-79
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Denninger: Lexikon technische Textilien, Deutscher Fachverlag 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 71, 202, 230, 341, 363, 367
↑ Textile Dyestuff Market [online]. Transparency Market Research, 2023 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Clark: Handbook of Textile and Industrial Dyeing, Woodhead Publishing 2011, ISBN 9780081016510
Pandit/Singha/Maity/Ahmed: Textile Dyes and Pigments: A Green Chemistry Approach, John Wiley & Sons 2022, ISBN 9781119904915

[1] Encyclopedia of Chemical Technology, vol. 9, str. 349, Online ISBN 9780471238966: http://onlinelibrary.wiley.com/book/10.1002/0471238961

[2] Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 926-932

[3] Obecná charakteristika barviv [online]. Univerzita Pardubice, 2022-05-10 [cit. 2023-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-22.

[4] Holthaus: Maschen Lexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2007, ISBN 978-3871509803, str. 78-79

[Den-5] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Denninger: Lexikon technische Textilien, Deutscher Fachverlag 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 71, 202, 230, 341, 363, 367

[6] Textile Dyestuff Market [online]. Transparency Market Research, 2023 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]