Tetřev černozobý

druh ptáka rodu Tetrao

Tetřev černozobý (Tetrao urogalloides) je statný tetřevovitý pták obývající rozsáhlé oblasti ruské východní Sibiře a částečně i severní Číny a Mongolska. Je úzce příbuzný geograficky rozšířenějšímu tetřevu hlušci (Tetrao urogallus), se kterým ho pojí podobnost genetická, morfologická i etologická.

Jak číst taxoboxTetřev černozobý
alternativní popis obrázku chybí
Kohout
alternativní popis obrázku chybí
Slepice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
Podčeleďtetřevi (Tetraoninae)
Rodtetřev (Tetrao)
Binomické jméno
Tetrao urogalloides
Middendorff, 1853
Synonyma

Tetrao parvirostris[2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zatímco slepice mají hnědé zbarvení s bílým kropením, kohouti jsou spíše do tmava, taktéž s bílým kropením. Obě pohlaví mají nad očima červené kožní zduřeniny (poušky), které jsou výraznější u samců. Rozmnožovací strategií druhu je skupinový tok. Samice kladou vejce do mělké prohlubně v zemi vystlané dostupnými materiály jako jsou jehličí a peří. Ke kladení vajec dochází nejčastěji od května do června. Snůšku tvoří 6–7 vajec. Inkubační doba trvá kolem 20–25 dní.

Taxonomie editovat

Tetřev černozobý tvoří následující 2 poddruhy:[3]

  • T. u. urogalloides Middendorff, 1853 – vyskytuje se v severovýchodní Asii
  • T. u. kamtschaticus Kittlitz, 1858 – obývá Kamčatský poloostrov

Popis editovat

Statný pták s tělem podobným slepici má velkou hlavu, tlustý krk, zakulacená křídla a mohutný ocas, který má při rozevření tvar vějíře. Nad očima má červené kožní zduřeniny (poušky), která jsou zvláště výrazné u kohoutů. Zobák kohoutů je černý (odtud druhové jméno černozobý), u slepic tmavě-šedě černý. Z brady vyrůstá nápadná „bradka“. Duhovka je hnědá. Prsty tmavě hnědé. Opeření sahá až k zánártí. Pohlavní dimorfismus je výrazný.[2][4] Výška těla kohoutů dosahuje 89–97 cm, slepice jsou menší s výškou kolem 69–75 cm. Délka křídla kohoutů je kolem 40 cm, u slepic 31 cm. Zatímco kohouti váží 3,4–4,6 kg, slepice mezi 1,7–2,2 kg.[5]

Kohouti mají hlavu, krk a postranní hrudní oblasti černé s nádechem lesklé fialovo-modré, která přechází na hrudi až do lesklé modrozelené. Spodní krovky ocasní jsou do černa s jasně bílým zakončením. Křídla jsou hnědá, občas s bílým kropením nebo bílými konci. Hřbet, kostřec a svrchní ocasní krovky jsou tmavě hnědo-šedé. Rýdovací pera jsou na koncích bílá. Ocas je načernalý.[6] Slepice jsou kryptického zabarvení. Jejich opeření je většinou skořicově či rezavě hnědé s bílým kropením. Řada per je bíle lemována, což je patrné hlavně na křídlech, kde bílá vyniká nejvíce.[5]

Oproti tetřevu hlušci se kohouti tetřevů černozobých liší menším vzrůstem, tmavším opeřením, menším tmavším zobákem a výraznějšími bílými fleky na svrchních krovkách ocasních a na křídlech. Slepice tetřevů černozobých zase nemají rezavě zbarvený flek na hrudi a bílé fleky na křídlech jsou mnohem výraznější.[7][2]

Biologie a chování editovat

Tetřev černozobý má podobnou biologii jako příbuzný tetřev hlušec. Žije převážně usedavým způsobem života, i když může vykonávat kratší přesuny v závislosti na dostupnosti potravy. V zimě občas tvoří neforemná a krátko trvající hejna.[2]

Rozmnožování editovat

Podobně jako u některých dalších druhů tetřevů, i u tetřevů černozobých je rozmnožovací strategie skupinový tok neboli lek. Kohouti se začínají shromažďovat na lekovišti, čili otevřeném plácku, s příchodem jara. Na lekovišti si utvoří teritoria o velikostech cca 30×30 m, která následně brání před ostatními kohouty. Většina bojů skončí na úrovni výhrůžek, avšak když už dojde k bojům, může dojít i k vážným zraněním. Během leku kohouti hlasitě tokají, typicky z dostupné vyvýšeniny, kterou může být např. pařez nebo spadlý kmen stromu. Jejich tok, kterým lákají samice z blízkého okolí, je velmi hlasitý a při příhodných povětrnostních podmínkách jej lze slyšet až na 1,5 km daleko. Dalším způsobem, jak kohouti lákají samice, jsou skoky do výše (většinou přes 2 metry, výjimečně i 8–10 m) za hlasitého třepotání křídel. K největším aktivitám dochází od úsvitu do cca 10–11 h dopoledne, nicméně kohouti přilétají na lekoviště již před soumrakem. Až do setmění hlasitě tokají, načež celou noc hřadují, aby byli brzy ráno plni síly a mohlo se začít s boji a naparováním.[8]

Slepice boje a naparování samců pozorují z okrajů tokanišť. Svou připravenost k páření dají najevo úklonem se svěšenými křídly. Pokud to samec zaznamená, přistoupí k samici, nastane velmi rychlá vehementní kopulace (samotný akt může trvat jen 2 vteřiny), načež se samec vrátí zpět na lekoviště. Slepice si po sexuálním aktu na chvíli čistí peří a pak odchází pryč.[8]

Samice kladou vejce do mělké prohlubně v zemi vystlané dostupnými materiály jako jsou jehličí a peří. Ke kladení vajec dochází nejčastěji od května do června. Snůšku tvoří 6–7 vajec. Inkubační doba trvá kolem 20–25 dní.[2]

Potrava editovat

Živí se pupeny modřínů, bříz i dalších stromů. V teplejších měsících svůj jídelníček doplňuje dostupnými bobulemi.[4]

Rozšíření a stanoviště editovat

Druh obývá modřínové a borovicové lesy východoasijské tajgy. Na Kamčatce obývá březové lesíky. Vyskytuje se hlavně v nižších polohách do výše 1000 m n. m.[4]

Tento druh tetřeva má rozsáhlý areál rozšíření pokrývající sever Mongolska, Čína a velkou část východního sibiřského Ruska včetně Kamčatky. Většina populace se nachází v Rusku. Celkový počet populace není znám, odhady se pohybují od 100 tisíc do 1 milion pářících párů.[9]

Ohrožení a ochrana editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený. Potenciální nebezpečí může pro druh představovat nadměrný lov.[9]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e Madge & McGowan 2010, s. 373.
  3. Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. S. 30. (anglicky) 
  5. a b Madge & McGowan 2010, s. 374.
  6. Madge & McGowan 2010, s. 373–374.
  7. Madge & McGowan 2010, s. 124.
  8. a b KLAUS, Siegfried; SCHINDLATZ, Karl-Heniz; ANDREEV, Alexander; BERGMANN, Hans-Heiner. Ecology and Behaviour of the Black-Billed Capercaillie (Tetrao urogalloides stegmanni) in the Khentej Mountains, Mongolia [online]. 2012 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Black-billed Capercaillie [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679491A92815954, 2016 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679491A92815954.en. (anglicky) 

Literatura editovat

  • BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia: Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. S. 30. (anglicky) 
  • KLAUS, Siegfried; SCHINDLATZ, Karl-Heniz; ANDREEV, Alexander; BERGMANN, Hans-Heiner. Ecology and Behaviour of the Black-Billed Capercaillie (Tetrao urogalloides stegmanni) in the Khentej Mountains, Mongolia [online]. 2012 [cit. 2022-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky) 

Externí odkazy editovat