Terezie Měchurová
Terezie Měchurová (10. ledna 1807 Praha– 18. srpna 1860 Děčín-Podmokly) byla manželkou českého historika a politika Františka Palackého.
| Terezie Měchurová | |
|---|---|
 Jindřich Schödl: Terezie Měchurová jako nevěsta | |
| Narození | 10. ledna 1807 nebo 1807 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. srpna 1860 nebo 1860 (ve věku 52–53 let) Děčín IV-Podmokly Rakouské císařství |
| Choť | |
| Děti | |
| Rodiče |
|
| Příbuzní |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházela z rodiny Jana Měchury, bohatého advokáta českých šlechticů a velkostatkáře a jeho první manželky Marie (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic).[1] Bratr Leopold byl hudebním skladatelem. S Palackým, za kterého se provdala 16. září 1827[2], se seznámila v Praze v kulturním salónu svého otce v domě čp. 719/II v nynější Palackého ulici. Po tchánově smrti vedl tento salón Palacký. Ona i její sestra Antonie byly vzdělané zejména v hudbě, obě hrály na harfu. Terezie do manželství přinesla věno, které vyřešilo Palackého finanční problémy. Jelikož byl protestant, musel se před svatbou zavázat ke katolické výchově svých dětí.
Terezie měla velmi křehké zdraví. Měla vrozenou srdeční vadu a od dětství trpěla na další nemoci. Když rodinný lékař Měchurů Jan Theobald Held řekl Palackému, že se uchází o ruku dívky, která nikdy nebude zcela zdravá, František Palacký odpověděl: „Tím větší důvod, abych si ji vzal.“ Held mu tehdy radil, aby se oženil s Tereziinou sestrou Antonií, rovněž harfenistkou.
Jejich manželství bylo převážně šťastné. I když František Palacký hodně cestoval, psal své ženě z cest dopisy, celkem jí poslal 502 dopisů. Vozil jí suvenýry a odvážel ji pravidelně na dovolenou ke Středozemnímu moři, na Azurové pobřeží, naposledy krátce před její smrtí byli již po několikáté v Nice (v korespondenci Palackého je město psáno italsky Nizza a v salónu Palackých dosud visí dobová litografie letoviska s tímto označením). Terezie Palacká zemřela na zpáteční cestě, při zastávce vlaku v železniční stanici Podmokly, podle textu parte "na vodnatelnost, způsobenou nemocí srdce...ve věku 53 let a 7 měsíců...".[3]
Pohřbena byla v rodinné hrobce v Lobkovicích u Neratovic, kam byli později uloženi i její manžel a dcera Marie Riegrová-Palacká.
Památky
editovat- Jindřich Schödl: Zásnubní portrét, miniatura akvarelem na slonovině, Praha 1823 (protějšek k portrétu Františka Palackého, v koženém pouzdře); sbírka Národního muzea v Praze
- Antonín Machek: Podobizna s dětmi Janem a Marií, olejomalba na plátně; Praha asi 1837; zámek Maleč, originál v majetku rodiny[4], v expozici je replika.
- Portrét Terezie Měchrové s dcerou Marií, daguerotypie, Praha 1848-1850
- Tereziina harfa, expozice Českého muzea hudby v Praze, Karmelitská ulice
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://urbanpeople.cz/archiv/cisla/5-2003-10/pruhled-do-zpusobu-zivota-prazske-mestanske-rodiny-mechurovy-a-palackeho-kolem-poloviny-19.-stoleti.html[nedostupný zdroj]
- ↑ Předslav 04 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Národní muzeum, oddělení HM 1.2., text parte citován podle evidenční karty z kartotéky sbírky
- ↑ Luděk Novák, Antonín Machek. SNKLHU Praha 1962, s. 124, č. kat. 148, s vyobrazením
Literatura
editovat- KOŘALKA, Jiří. František Palacký: (1798–1876): životopis. Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 661 s., [8] s. obr. příl. Ecce homo; sv. 1. ISBN 80-7203-125-2.
- ŘEZNÍČEK, Václav. Velký Čech: život, působení a význam Fr. Palackého, otce národa. 2. vyd. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1897. 357 s., [25] l. obr. příl.
