Teorie centrálních míst

Teorie centrálních míst (anglicky: Central place theory), někdy též Christallerova teorie centrálních míst, případně teorie prostorové rovnováhy, je geografická teorie, která se snaží vysvětlit počet, velikost a rozmístění sídel v sídelní struktuře. Teorie byla vytvořena v roce 1933 německým geografem Walterem Christallerem na příkladu rovinatého jižního Německa, který tak navázal na Johanna von Thünena, jenž se podobnou teorií zabýval již v roce 1826.

Ilustrace Christallerovy teorie centrálních míst

DefiniceEditovat

Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky Západočeské univerzity (ZČU), může být Christallerova teorie definována jako teorie, která „se zabývá problematikou prostorového systému osídlení, tedy velikosti a rozmístění sídel v sídelní struktuře především na základě ekonomických charakteristik, závislých hlavně na chování spotřebitelů a obchodníků v reálném čase.“[1]

Podle katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy se teorie snaží o „objasnění podstaty základních pravidelností v uspořádání a fungování sídelního systému.“[2]

Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky ZČU, má teorie následující předpoklady:[1]

  1. homogenní rovina se stejnou mírou dopravní dostupnosti v každém bodě, jeden typ dopravy, dopravní náklady jsou proporcionální
  2. rovnoměrně rozmístěná populace
  3. centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní funkce jejich zázemí
  4. spotřebitelé minimalizují svoji cestovní vzdálenost
  5. poskytovatelé služeb se snaží pokrýt co nejširší možnou oblast trhu
  6. všichni spotřebitelé mají stejný příjem a stejné požadavky na služby
Základem teorie je tvrzení, že malá sídla jsou schopna produkovat pouze omezený okruh zboží podle vlastních dispozic, ale jejich obyvatelé žádají sortiment mnohem rozmanitější a bohatší, k jehož obstarávání slouží zařízení v dosažitelné vzdálenosti. Čím častěji obyvatelé dané zboží (může se jednat i o služby) potřebují, tím je centrum jeho poskytování lokalizováno blíže či dále. Postupně se vytváří určité sféry vlivu ovlivněné časovou dostupností a dopravními náklady. Vznikají tak regiony s centry obsahující alespoň minimální počet obyvatel schopných uživit určité konkrétní ekonomické zařízení. Hovoříme o tzv. ekonomickém prahu efektivnosti (prahové populaci, treshhold population).

—katedra matematiky, oddělení geomatiky ZČU[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Central place theory na anglické Wikipedii.

  1. a b c ČERBA, Otokar. Teorie centrálních míst [online]. Západočeská univerzita v Plzni [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-17. 
  2. Teorie centrálních míst [PPT]. Univerzita Karlova [cit. 2009-12-26]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat