Otevřít hlavní menu

Teleiofilie (teleiophilia, z řeckého τέλειος, teleios = dospělý a φιλία, filia = láska, přátelství) je termín, který zavedl v roce 2000 americko-kanadský sexuolog Ray Blanchard[1][2] pro erotické zaměření (sexuální orientaci) na dospělé. Někdy je autorství termínu přisuzováno,[3] bez uvedení zdrojů, česko-kanadskému sexuologovi Kurtu Freundovi, jehož žákem v Torontu Blanchard byl. Občas se ve stejném nebo podobném významu objevuje v odborné i neodborné literatuře již nejméně od 90. let výraz adultofilie.[4][5]

Termín byl zaveden zejména jako protiklad k termínu pedofilie. Teleiofilie patří mezi ty chronofilie, které obecně nejsou považovány za parafilní. Dvěma základními podobami teleiofilie jsou gynekofilie (náklonnost k ženám) a androfilie (náklonnost k mužům). Termín teleiofilie je v úzce odborné sexuologické literatuře kanadských sexuologů relativně ustálený, do obecnějšího povědomí ale nepronikl.

Ačkoliv termín teleiofilie označuje především normální, většinové erotické zaměření, někdy je tento výraz používán speciálně k označení erotického zaměření pubescentních osob na osoby ve zralém dospělém věku.[6] Janssen použil v souvislosti s pubescentní láskou k dospělým termín peripubescentní teleiofilie.[7]

Obecně pro „normální“ sexuální zaměření (sexualitu, která se v žádném kritériu nevymyká společenským, právním ani náboženským normám – tedy protiklad parafilie) zavedl John Money termín normofilie.[8][9][10]

Teorie teleiofilieEditovat

Darwinisticky zaměření autoři předpokládají, že převaha heterosexuální teleiofilie je výsledkem přirozeného výběru.[4] Freudisticky zaměření psychologové vycházejí častěji z názoru, že normální sexuální zaměření se formuje v rámci psychosexuálního vývoje jednotlivců, kteří se rodí jako polymorfně perverzní.

Blanchardova odborná reputaceEditovat

Ray Blanchard, původce termínu teleiofilie, je klinickým psychologem, profesorem psychiatrie na univerzitě v Torontu, dlouhodobě působí v Centru pro závislosti a duševní zdraví v Torontu. Jako sexuolog byl žákem kanadského sexuologa českého původu Kurta Freunda, jemuž je také někdy autorství termínu teleiofilie přisuzováno.

Blanchard se podílel na činnosti pracovní skupiny pro nesoulad sexuální role (gender dysphoria) při přípravě 4. revize Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-IV). Americká psychiatrická asociace jej v roce 2008 jmenovala předsedou pracovní skupiny pro parafilie při přípravě páté revize DSM (DSM-V). Americká LGBT organizace National Gay and Lesbian Task Force a řada organizací zastupujících transsexuály protestovaly proti jmenování dvou torontských sexuologů, tedy Blancharda do čela pracovní skupiny (a především Kenneth Zuckera do funkce předsedy nadřazeného Výboru pro sexuální a genderové poruchy). Blanchardovi bylo vytýkáno, že vydal množství článků patologizujících běžné projevy sexuality. Oběma byl vyčítán přístup k transgenderové problematice, protože připouštěli, že některé transgenderové projevy mohou být klasifikovány jako parafilie, a připouštěli reparativní terapii transsexuálů.[11][12][13].

ReferenceEditovat

  1. R. Blanchard, H. E. Barbaree, A. F. Bogaert, R. Dickey, P. Klassen, M. E. Kuban, et al.: „Fraternal birth order and sexual orientation in pedophiles.“ Archives of Sexual Behavior, 29, 2000, str. 463–478.
  2. Ray Blanchard, Howard E. Barbaree: The Strength of Sexual Arousal as a Function of the Age of the Sex Offender: Comparisons Among Pedophiles, Hebephiles, and Teleiophiles, Sexual Abuse: A Journal of Research and Treatment, nakl. Springer Netherlands, r. 17, č. 4, říjen 2005, str. 441–456
  3. Diederik F. Janssen: Corpus “Growing Up Sexually” Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine, Magnus Hirschfeld Archive for Sexology, Berlin, Germany, 2002-5, díl 2: The Sexual Curriculum: The Manufacture and Performance of Pre-Adult Sexualities, Interim Report. Amsterdam, 2002, ISBN 1-877051-23-3, List of terms that might cause ambiguous or inconclusive reading Archivováno 24. 12. 2008 na Wayback Machine: „Teleiophilia: Introduced as a general term for the attraction to adult aged individuals, particularly in age dismatching configurations. Rarely used, originally coined by Freund.“
  4. a b např. Jay R. Feierman: „Reply to Dickemann: The ethology of variant sexology“, Human Nature, Springer New York, r. 3, č. 3, září 1992, str. 279–297
  5. Willy Chaplin: Adultophilia, How Can You Laugh at a Time Like This?, č. 32, 1. dubna 1998, aprílový sloupek v blogu dvou libertariánů Gypsy & Willy
  6. Teleiophilia KnowHow Archivováno 10. 2. 2012 na Wayback Machine, Because I’m Into Them, the Journal of a Teleiophilic
  7. Diederik F. Janssen: Corpus “Growing Up Sexually” Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine, Magnus Hirschfeld Archive for Sexology, Berlin, Germany, 2002-5, díl 2: The Sexual Curriculum: The Manufacture and Performance of Pre-Adult Sexualities, Interim Report. Amsterdam, 2002, ISBN 1-877051-23-3, díl 2: , kap. 8: Preadult Sexualities Archivováno 16. 9. 2008 na Wayback Machine, kap. 8.2.2.1 Peripubescent Teleiophilia
  8. John Money: Gay, straight and inbetween. The sexuology of erotic orientation. Oxford University Press, 1988, str. 214
  9. Michel Thys, Mark Kinet: Liefdesverklaringen: over perversie, liefde en passie, ACCO, 2002, ISBN 978-90-334-5061-7, str. 34
  10. John Humblet: De oorverdovende stilte: omtrent pedofilie: het gepolariseerde debat voorbij, nakl. Garant, 2007, ISBN 978-90-441-1968-8, str. 31
  11. Lou Chibarro Jr.: Activists alarmed over APA: Head of psychiatry panel favors 'change' therapy for some trans teens, Washington Blade, 30. 5. 2008
  12. Krishna Rau: Trans activists infuriated by doctors in charge of gender identity definitions. Xtra, 7. 8. 2008
  13. Task Force questions critical appointments to APA’s Committee on Sexual and Gender Identity Disorders. Archivováno 25. 7. 2012 na Wayback Machine, National Gay and Lesbian Task Force, 28. 5. 2008

Související článkyEditovat