Otevřít hlavní menu

Tatra R1

prototyp československých vozů metra
Jednotka R2 v roce 1983 odstavená v Brně-Horních Heršpicích
Model jednotky Tatra R1

Tatra R1 je rychlodrážní jednotka z produkce ČKD Tatra Smíchov vyvíjená pro pražské metro. Jednalo se o dvouvozovou neprůchozí jednotku s automatickými spřáhly na čelech. Spřahovatelnost těchto jednotek měla umožnit provoz až šestivozových souprav.

Obsah

VývojEditovat

Vývoj jednotky začal v roce 1968. V čele týmu konstruktérů stanul Ing. Antonín Honzík a jeho zástupce Ing. Zdeněk Kramoliš, autorem designu jednotky je František Kardaus, tedy autor vzhledu tramvají T3. Vozy byly vyvíjeny s cílem dosáhnout co nejnižší hmotnosti, aby se nekomplikovala stavba právě budovaného Nuselského mostu, který byl projektován pro provoz lehčí podpovrchové tramvaje. U jednotek R1 byly použity nejen ocelové, ale pro dosažení co nejnižší hmotnosti také hliníkové a laminátové prvky (např. laminátová střecha). Taková konstrukce však nevyhovovala parametrům protipožární ochrany, na což upozornila Hlavní správa požární ochrany Ministerstva vnitra. Konstruktéři vozidlo upravili a Hlavní správa v roce 1971 vydala souhlasné stanovisko s doplňujícími podmínkami.[1] Pro jejich splnění by ovšem muselo dojít k odstranění nevyhovujících konstrukčních materiálů a jejich nahrazení. Vzrostla by však hmotnost jednotky, což by si rovněž vyžádalo úpravu konstrukce Nuselského mostu.

Výroba a zkouškyEditovat

V letech 1970 a 1971 byly na Smíchově vyrobeny dvě dvouvozové jednotky R1. Dne 5. května 1971 se první jednotka R1 rozjela vlastní silou po zkušební trati v depu Kačerov. Ačkoliv se již během zkoušek na Kačerově vědělo, že jednotky R1 do pražského metra nevyjedou, ČKD chtělo získat zkušenosti z provozu takových souprav, aby je mohlo nabídnout pro případný export. Jedním z uvažovaných měst, kde by mohl vzniknout systém lehkého metra s vozy podobnými R1, byla například také Bratislava.

Dne 14. ledna 1972 došlo během zkoušek jedné z jednotek na Kačerově k těžké havárii, když zkoušená jednotka narazila do druhé, jež byla odstavena. Podle následného vyšetřování byla nehoda zapříčiněna mikrospánkem strojvedoucího.[2] Dva vozy byly vážněji poškozeny (později byly rozebrány), dva méně poškozené vozy byly opraveny a ČKD je využilo k sestavení nové jednotky, která měla být již určena pro městskou rychlodráhu s pozemními i podzemními úseky.[3]

Jednotka R2Editovat

Nová, pro rychlodrážní provoz vyztužená jednotka s kovovou střechou, nesla označení Tatra R2. Byla opatřena pantografy pro sběr proudu z troleje a její zkoušky pokračovaly na ŽZO Cerhenice. Tyto zkoušky byly ukončeny v roce 1974 s doporučením pokračovat ve vývoji předsériovou produkcí, ověřením v provozu a nalezením vhodných zákazníků. Protože však v Československu neexistovala žádná rychlodráha pro nasazení jednotky R2 v provozu (a ani se v dohledné době s žádnou rychodráhou v ČSSR nepočítalo; pouze v dlouhodobém horizontu byla plánována realizace rychlodráhy v Bratislavě), přičemž zahraniční odběratelé neměli o neodzkoušené zájem, zůstalo pouze u prototypové jednotky R2, která byla odstavena. Případnou sériovou produkci jednotek Tatra R2 stejně neumožňovala – stavba nového kapacitnějšího výrobního komplexu závodu ČKD Tatra v pražském Zličíně byla kvůli nedostatku financí stále odkládána.[4] V roce 1977 byla prototypová jednotka R2 odprodána Technickému muzeu v Brně, avšak až do roku 1980 zůstala odstavena na ŽZO. Během let 1980 a 1981 byla postupně převezena do Brna, kde však nebyla umístěna v muzejním areálu v Líšni. Nadále chátrala pod širým nebem a protože jiné instituce o ni neměly zájem, byla v roce 1986 nakonec zlikvidována.[5]

Osud projektu R1Editovat

O tom, že jednotky R1 do pražského metra nikdy nevyjedou, bylo rozhodnuto ještě před jejich první zkušební jízdou. Problém činily zejména kapacitní možnosti Tatry Smíchov vyrábět vozy R1 v požadovaném množství. V té době se zde totiž vyráběly tramvaje T3 pro celý východní blok. Vývoj zcela nového typu vozů pro pražské metro by také pravděpodobně nezaručil zahájení jeho provozu v roce 1974. Prototypové vozy měly problémy, které spočívaly hlavně v nízké tuhosti vozové skříně. Rozhodnutí, že jednotky pro pražské metro dodá ruský výrobce, Mytiščinský strojírenský závod, bylo ale také politické. Ruský výrobce poté pro první trasu C dodal vozy typu Ečs. Tyto soupravy byly oproti Tatře R1 zastaralé, avšak měly konstrukci vyzkoušenou provozem, neboť byly odvozené z vozů typu E provozovaných v SSSR.[6]

Současný stavEditovat

Žádný vůz typu R1 se do dnešní doby nedochoval. Ve střešovickém muzeu MHD je vystaven model jednotky v měřítku 1:10 z let 1969–1970. Jeden z podvozků zrušených vozů R1 byl v roce 1980 předán Vysoké škole dopravy a spojov v Žiline, kde však byl v roce 2007 sešrotován.[7]

Šéfkonstruktér projektu Ing. Antonín Honzík se na sklonku své kariéry ještě stihl podílet na vývoji souprav M1 pro pražské metro.

R1 na poštovní známceEditovat

V roce 2014 byla na pokyn Ministerstva průmyslu a obchodu vydána pod katalogovým číslem 800 příležitostná poštovní známka. Je na ní vyobrazen motiv prototypu jednotky R1, a to v rámci emise historických dopravních prostředků. Autorem výtvarného návrhu je Jiří Dufek. Jednotná typografie emise je od akademického malíře a grafika Pavla Sivka. Známku o rozměrech obrazové části 40 × 23 mm vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha s plnobarevným ofsetem o nominální hodnotě 13 Kč. Se známkou se vydala obálka prvního dne vydání včetně příležitostného poštovního razítka. Na obálce je vyobrazena stylizace technického výkresu výrobce – odpružení kola nápravy soupravy R1 a připomenutí 40. výročí pražského metra. Součástí této emise bylo i vydání příležitostné pohlednice se zvětšeným motivem R1 na známce.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MARA, Robert, a kol. Projekt R1 aneb Vozidlo, které nedostalo šanci. Praha: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství, 2008. ISBN 978-80-87047-08-8. S. 29–30.  [Dále jen Mara.]
  2. Mara, s. 67–69.
  3. Mara, s. 80–81.
  4. Mara, s. 89–90.
  5. Mara, s. 91–102.
  6. Mara, s. 51–61.
  7. Mara, s. 102.

LiteraturaEditovat

  • MARA, Robert, a kol. Projekt R1 aneb Vozidlo, které nedostalo šanci. Praha: Pavel Malkus, dopravní vydavatelství, 2008. 144 s. ISBN 978-80-87047-08-8. 

Externí odkazyEditovat