Otevřít hlavní menu

Tarja Halonenová

finská prezidentka

Tarja Kaarina Halonenová (* 24. prosince 1943, Helsinky) byla jedenáctou prezidentkou Finska a první ženou, která tuto funkci zastávala. Byla zvolena v roce 2000 a znovuzvolena v lednu 2006 na dalších šest let. Předtím pracovala jako ministryně zahraničí, členka parlamentu a jako právnička odborové organizace. Pochází ze sociální demokracie, ale se stranou přestala spolupracovat když byla zvolena prezidentkou.

Tarja Kaarina Halonen
Tarja Halonen on August 26, 2010.jpg

11. prezidentka Finska
Ve funkci:
1. března 2000 – 1. března 2012
Předchůdce Martti Ahtisaari
Nástupce Sauli Niinistö

Ministryně zahraničních věcí Finska
Ve funkci:
13. dubna 1995 – 25. února 2000
Předseda vlády Paavo Lipponen
Předchůdce Paavo Rantanen
Nástupce Erkki Tuomioja

Ministryně spravedlnosti Finska
Ve funkci:
28. února 1990 – 26. dubna 1991
Předseda vlády Harri Holkeri
Předchůdce Matti Louekoski
Nástupce Hannele Pokka

Poslankyně parlamentu
za Helsinki
Ve funkci:
24. března 1979 – 26. února 2000
Nástupce Ilkka Taipale
Stranická příslušnost
Členství Strana sociální demokracie

Narození 24. prosince 1943 (75 let)
Helsinky, Finsko
Choť Pentti Arajärvi
Partner(ka) Kari Pekkonen
Děti Anna Halonenová
Alma mater Helsinská univerzita
Profese právnička
Ocenění velkokříž Řádu svatého Olafa (2000)
Řád slona (2001)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (2001)
honorary doctor of the Chinese Academy of Forestry (2002)
velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
… více na Wikidatech
Podpis Tarja Kaarina Halonen, podpis
Webová stránka www.tpk.fi
Commons Tarja Halonen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jako studentka práv v roce 1971 vstoupila do finské sociální demokracie. V letech 19771996 byla zastupitelkou v městské radě v Helsinkách a v letech 19792000 vykonávala funkci poslankyně ve finském parlamentu.

Od roku 1987 vykonávala různé ministerské funkce ve finské vládě: do roku 1990 ministryně sociálních věcí a zdravotnictví, v letech 19891991 ministryně pro skandinávskou spolupráci, v letech 19901991 ministryně spravedlnosti a v letech 19952000 ministryně zahraničí za jejíhož působení vstoupilo Finsko do EU, v druhé polovině roku 1999 předsedalo Finsko poprvé EU.

Po studiích se velmi zajímala o lidská práva a menšiny, například homosexuálů. Skutečnost, že žila jako matka se svým životním partnerem nesezdaná, narušovala její šance při přímé volbě finského prezidenta v roce 2000 a tím víc, když měla takovou váženou a populární konkurenci v podobě Esko Aho (finský premiér v letech 1991−1995), Riitty Uosukainenové a Elisabeth Rehnové.

K všeobecnému překvapení vyhrála volební boj úřadující ministryně zahraničí - také díky oceňovanému finskému předsednictví Evropská unie v roce 1999. Tak se mohla stanout v prvním kole volby 16. ledna 2000 se 40,0% hlasů před Esko Aho (34,4 %) jasně na špici sedmi kandidátů.

Dne 6. února 2000 ve 2. kole volby získala 51,6 % proti konzervativci Aho.

Zároveň se jejím nástupem do úřadu vstoupila do platnosti změna ústavy, která dřívější velmi rozsáhlé pravomoci hlavy státu omezila na pouhé reprezentativní úkoly. Vzhledem k této změně se už nemohla Tarja Halonenová projevovat v témže měřítku jako její předchůdci Urho Kekkonen, Mauno Koivisto a Martti Ahtisaari v utváření zahraniční a domácí politiky.

Tarja Halonenová, která se těší v anketách veřejného mínění pravidelně stále velké oblibě, uvedla ve známost 19. května 2005, že při prezidentských volbách v roce 2006 bude znovu kandidovat. V prvním kole 15. ledna 2006 dosáhla 46,3% hlasů. Do druhé volbě 29. ledna 2006 nastoupila proti druhému kandidátovi Sauli Niinistöovi a vyhrála - vzhledem ke své vysoké popularitě během volebního období - relativně těsně s 51,8 % hlasů.

Poté co byla v roce 2000 zvolena, vdala se za svého dlouholetého partnera Dr. Penttiho Arajärviho.

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Finsko  Finsko velmistr Řádu kříže svobody 2000–2012
  velmistr Řádu bílé růže
  velmistr Řádu finského lva
Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopolda 2004
Brazílie  Brazílie   velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[1] 2001, 3. dubna
  rytíř velkokříže Řádu Dannebrog
Estonsko  Estonsko   Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[2] 2000, 4. května
  Řád bílé hvězdy I. třídy[3] 1995, 16. května
  Řád bílé hvězdy I. třídy s řetězem[4] 2007, 12. března
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie 2005
Chile  Chile   velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
Chorvatsko  Chorvatsko   Velký řád krále Tomislava[5] 2009, 7. dubna
Island  Island[6]   velkokříž Řádu islandského sokola 1997, 26. srpna
  velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 2000, 19. září
Itálie  Itálie   velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 2008, 1. září
Japonsko  Japonsko   velkokříž s řetězem Řádu chryzantémy
Katar  Katar velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
Kazachstán  Kazachstán   velkokříž s řetězem Řádu zlatého orla[8] 2009, 24. března
Libérie  Libérie   velkokříž Řádu liberijských průkopníků
Litva  Litva   velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[9] 2002, 5. března
Lotyšsko  Lotyšsko   velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd 2001
Lucembursko  Lucembursko   rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva 2008
Maďarsko  Maďarsko   velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky 2002
Německo  Německo   velkokříž speciální třídyZáslužného řádu Spolkové republiky Německo 2001, 10. září
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu Oranžské dynastie
Norsko  Norsko   velkokříž s řetězem Řádu svatého Olafa 2000
Polsko  Polsko   Řád bílé orlice[10] 2001, 18. dubna
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[11] 2002, 26. prosince
Rakousko  Rakousko   velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[12] 2006
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 2006
Rusko  Rusko   Puškinova medaile[13] 2007, 29. listopadu
Řecko  Řecko   velkokříž Řádu Spasitele
  velkokříž Řádu cti
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie   velkokříž Řádu krále Abd al-Azíze
Senegal  Senegal   velkokříž Národního řádu lva
Slovensko  Slovensko   Řád bílého dvojkříže I. třídy[14] 2005, 19. dubna
Slovinsko  Slovinsko   člen Řádu za mimořádné zásluhy 2010
Spojené království  Spojené království   čestná dáma velkokříže Řádu lázně[15]
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Isabely Katolické[16] 1999, 29. ledna
Švédsko  Švédsko   komtur velkokříže Řádu polární hvězdy
  rytíř Řádu Serafínů 2000, 1. března
Ukrajina  Ukrajina   Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy[17] 2006, 24. října

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (dánsky) 
  2. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  4. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  5. Odluka o odlikovanju Njezine Ekscelencije Tarje Halonen Veleredom kralja Tomislava s lentom i Velikom Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  6. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  8. Оңтүстік Қазақстан облысы әкімдігінің ресми сайты. web.archive.org [online]. 2014-12-20 [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 kwietnia 2001 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  11. PORTUGAL. CHANCELARIA DAS ORDENS. Anuário das ordens honoríficas Portuguesas: Cidadaos Estrangeioros 1910 - 2006. [s.l.]: A Chancelaria 496 s. OCLC 220725779 S. 200. 
  12. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  13. President Vladimir Putin signed a decree awarding the Pushkin Medal to a number of foreign citizens. President of Russia [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  16. https://web.archive.org/web/20141220230408/https://www.boe.es/boe/dias/1999/02/01/pdfs/A04479-04479.pdf
  17. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №900/2006. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (ua) 

Externí odkazyEditovat