Otevřít hlavní menu

Čínská republika

státní útvar rozkládající se převážně na ostrově Tchaj-wan
(přesměrováno z Tajwan)
Na tento článek je přesměrováno heslo Tchaj-wan. Další významy jsou uvedeny na stránce Tchaj-wan (rozcestník).

Čínská republika (čínsky 中華民國, tongyong pinyin Jhonghuá Mínguó, hanyu pinyin Zhōnghuá Mínguó, český přepis Čung-chua min-kuo, tchajwansky Tiong-hoâ Bîn-kok,), zkráceně Tchaj-wan nebo Taiwan[1][2] (anglicky Taiwan, čínsky 台灣 nebo 臺灣, tongyong pinyin Táiwan, hanyu pinyin Táiwān, tchajwansky Tâi-oân) je stát na stejnojmenném ostrově Tchaj-wan (dříve nazývaném Formosa) u jihovýchodního pobřeží Číny.[3]

Čínská republika
中華民國
Zhonghuá Mínguó
vlajka Čínské republiky
vlajka
znak Čínské republiky
znak
Hymna: 三民主義 (Sān Mín Zhǔyì)
Geografie

Taiwan (orthographic projection; southeast Asia centered).svg Poloha Čínské republiky

Hlavní město: Tchaj-pej (台北, Táiběi)
Rozloha: 35 980 km² (138. na světě)
z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Jü-šan (玉山, Yùshān) (3952 m n. m.)
Časové pásmo: +8
Poloha: 24° s. š., 121° v. d.
Geodata (OSM): OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 23 508 428 (55. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 636 ob. / km²
Jazyk: standardní čínština (úřední), tchajwanština, hakka (rozšířené), atayalština, tsou, rukai, paiwanština, puyuma, ami, bunun, thao, saisiyat, kavalan (domorodé)
Náboženství: taoismus, buddhismus
Státní útvar
Státní zřízení: poloprezidentská republika
Vznik: 1. ledna 1912 (svržení dynastie Čching)
Prezident: Cchaj Jing-wen
Předseda vlády: Su Tseng-chang
Měna: nový tchajwanský dolar (TWD nebo NT$)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 158 TWN TW
MPZ: RC
Telefonní předvolba: +886
Národní TLD: .tw, .台灣, .台湾
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Nejbližšími zámořskými sousedy jsou Čínská lidová republika na západě a severozápadě, Japonsko na severovýchodě a Filipíny na jihu. Čínská republika je nejstarší republika ve východní Asii, neboť byla formálně vyhlášena 1. ledna 1912 a nahradila vládu dynastie Čching nad Čínou.

Roku 1945 získala Čínská republika ostrov Tchaj-wan, který byl od roku 1895 součástí Japonského císařství. Koncem občanské války se v roce 1949 hlavní jednotky věrné vládě Čínské republiky stáhly z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Vládu nad celou pevninskou Čínou převzala Komunistická strana Číny pod vedením Mao Ce-tunga, která vyhlásila Čínskou lidovou republiku. Dnes Čínská republika zahrnuje vedle ostrova Tchaj-wanu i Peskadorské ostrovy (Pcheng-chu)Tchajwanském průlivu, ostrovy Lü-tao, Lan-jü, Ťin-men (v tchajwanském přepisu též Kinmen), souostroví Ma-cu (někdy též Matsu) a další malé ostrůvky.

Obsah

Mezinárodní statusEditovat

Legitimitu Čínské republiky popírá Čínská lidová republika (ČLR) a prohlašuje Tchaj-wan za součást ČLR bez ohledu na to, že území Čínské republiky nikdy nezískala. Jak snaha vlády ČLR sjednotit oba státy podle formule Zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky (jedna země – dva systémy) podobně, jako je tomu v případě Hongkongu, tak stálá vojenská hrozba jsou zdrojem trvalého napětí mezi oběma státy. Čínská republika je dnes de facto nezávislý, a od roku 1988 demokratizující se stát. Do roku 1987 (také vzhledem k přetrvávajícímu válečnému stavu) v něm panovala diktatura, s vládou jediné strany Kuomintang, ovládaná diktátorem generálem Čankajškem, a po jeho smrti v roce 1975 jeho synem.

V současnosti již na Tchaj-wanu existuje přibližně 150 legálních politických stran, mezi které patří např. i dvě komunistické strany (KS): KS Čínské republiky, tchajwanská pobočka KS Číny usiluje o sjednocení s ČLR, a separatistická Tchajwanská KS.

Tento nezávislý stát ovšem uznává pouze 17 zemí (stav k září 2018).[4]

NázevEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Čínská Tchaj-pej.

Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v ČR údajně [5] upřednostňuje mezinárodní přepis Taiwan před českým přepisem Tchaj-wan. Toto tvrzení je patrno i na webové prezentací Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře (Česká republika Tchaj-wan oficiálně neuznává, proto jejich "velvyslanectví" má uvedený status hospodářské a kulturní kanceláře)[6] (k 9. 10. 2008), kde se střídají důsledně počeštěné výrazy Tchaj-wan s mezinárodně používanými výrazy Taiwan. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky používá jako oficiální označení počeštěný výraz Tchaj-wan [7].

Mezinárodní olympijský výbor používá k označení země anglický název Chinese Taipei[8] (čínsky 中華台北/Zhōnghuá Táiběi, česky Čínská Tchaj-pej). Tento název se používá v mnoha kontextech, protože se na něm dokážou shodnout obě strany (Čínská lidová republika i Čínská republika). Výraz 中華/Zhōnghuá (čínský) totiž v čínštině není svázán s konkrétní zemí nebo vládou, ale spíš kulturou.

HistorieEditovat

Raná historie a příchod ČíňanůEditovat

Více než 5 000 let před příchodem prvních čínských obyvatel žili na ostrově v relativní odloučenosti původní obyvatelé Tchaj-wanu.[9] První zmínky o Tchaj-wanu v čínských pramenech pochází z 3. až 7. století. Až ve 12. století byly čínskými usedlíky zakládány první rolnické osady. Na počátku 17. století došlo k první výraznější migraci Číňanů na Tchaj-wan.[3][10]

Objevení ostrova Evropany a obsazení dynastií Ming a JaponciEditovat

Mezi tím byl v roce 1590 ostrov objeven Portugalci, kteří ho nazvali Ilha Formosa (Krásný ostrov). V letech 1642 až 1661 byl Tchaj-wan obsazen Nizozemci. V roce 1662 dobyl ostrov mingský generál Žen Čenggong a Tchaj-wan se tak dostal pod nadvládu Mandžuů. V letech 1894 až 1895 došlo k čínsko-japonské válce a ostrov byl postoupen Japonsku.[3][10]

Čínská republikaEditovat

 
Čankajšek, od roku 1925 velitel Národní revoluční armády, od roku 1926 předseda Kuomintangu a prezident ČR

Od 20. let 20. století probíhala v Číně občanská válka mezi vládou Čínské republiky a jednotlivými vojenskými veliteli. Po roku 1927 se Komunistická strana Číny pod vedením Mao Ce-tunga oddělila od Národní strany (Kuomintangu). Následovala druhá válka s Japonskem a po roce 1945 další občanská válka. Po vítězství komunistů v roce 1949 se zbytky Čankajškovy armády uchýlily na ostrov Tchaj-wan. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udržené kuomintangskou armádou. Až do konce osmdesátých let vládl na Tchaj-wanu autoritativně Kuomintang a trval výjimečný stav.

V šedesátých letech se hospodářství Čínské republiky orientovalo na nové technologie a prudce rostlo. Čankajšek zemřel v roce 1975, předsedou Koumintangu se stal Čankajškův syn Ťiang Ťing-kuo, v prezidentské funkci Čankajška nejprve vystřídal Jen Ťia-kan. Od roku 1978 pak Ťiang Ťing-kuo zastával i prezidentskou funkci. Následoval další hospodářský vzestup Tchaj-wanu. Od poloviny osmdesátých let byla patrná postupná demokratizace společnosti a tzv. tchajwanizace nižších (obecních a okresních) politických úrovní. Roku 1986 byla (zprvu v disentních podmínkách) založena Demokratická pokroková strana. Roku 1987 byl zrušen výjimečný stav, 1988 zemřel Ťiang Ťing-kuo.

Současný Tchaj-wanEditovat

Po Ťiang Ťing-kuovi se stal předsedou Kuomintangu rodilý Tchajwanec Li Teng-chuej. Jako dosavadní viceprezident nastoupil Li v roce 1988 současně i prezidentský úřad. V dubnu 1991 začal proces demokratizace, který ukončil vládu jedné strany Kuomintangu. Následovala přímá volba prezidenta.[3] Li byl opakovaně zvolen do funkce prezidenta až do roku 2000. Během jeho prezidentského funkčního období byly propagovány tchajwanské kulturní hodnoty a jazyk. Také bylo poukazováno na reálný fakt, že Tchaj-wan (Čínská republika) již nemá žádný vliv a kontrolu nad pevninskou Čínou. Po korupční aféře vládní strany byl prezidentem v letech 2000 až 2008 zvolen kandidát opoziční Demokratické lidové strany. Tchaj-wanu se v tomto období dařilo. Nicméně několik navržených reforem týkající se větší samostatnosti Tchaj-wanu výrazně ochladily vztahy s Čínskou lidovou republikou. Po roce 2008 byl za prezidenta zvolen kandidát Kuomitangu a vztahy s pevninskou Čínou se výrazně vylepšily. V listopadu 2015 došlo dokonce v Singapuru k prvnímu setkání prezidentů Číny a Tchaj-wanu od dob Čankajška a Mao Ce-tunga. Obyvatelé Tchaj-wanu ale zůstávají rozdělení, zda si vybrat lepší vztahy s Čínou nebo se vydat cestou nezávislosti.[11]

PolitikaEditovat

 
Tchajwanský pas

Podobně jako vláda ČLR považuje Tchaj-wan za svou odpadlou provincii, tak i vláda Čínské republiky tvrdila, že ona je reprezentací Číny, jen dočasně ztratila kontrolu nad částí svého území. Vedle „federální“ vlády v Tchaj-peji existují ještě vlády dvou provincií, které však mají pouze symbolický význam. Ve „federálním“ parlamentu zasedali poslanci, zvolení před r. 1949 za pevninské provincie (zrušen v r. 2005 po jeho ovládnutí Demokratickou stranou). Od devadesátých let 20. století ovšem politici na Tchaj-wanu od doktríny „jedna Čína“ upouští a někteří otevřeně žádají mezinárodní uznání dnešní nezávislosti Tchaj-wanu de facto. Tím vyvolávají ostré reakce nejen u konzervativní části příznivců Kuomintangu či jeho odnoží Nové strany a Strany lid především, ale hlavně u komunistické vlády ČLR.

Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Toto členství jí zůstalo i po prohře v občanské válce. SSSR se na protest dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (mj. tím umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem 70. let, kdy USA navázaly diplomatické vztahy s ČLR. Čínská republika byla v OSN a Radě bezpečnosti nahrazena ČLR v roce 1971. Čínská republika je v současné době (srpen 2018) v důsledku nátlaku ČLR oficiálně uznávána pouze 17 státy. Z evropských států ji uznává pouze Vatikán; v letech 19992001 ji uznávala Makedonie.

Současná prezidentka Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen vystoupila 2. ledna 2019 s prohlášením, kterým reagovala na řeč čínského prezidenta Si Ťin-pchinga pronesenou u příležitosti 40. výročí tzv. poselství pekingské vlády krajanům na Tchaj-wanu.[12] Vysvětlila, že Tchaj-wan neakceptuje čínský návrh „jedné země se dvěma systémy“, protože v této otázce panuje na Tchaj-wanu konsensus a velká většina Tchajwanců tento čínský návrh rezolutně odmítá. Tchajwanská vláda je ochotná s Čínou vyjednávat, avšak požaduje, aby čínská vláda uznala existenci „Čínské republiky (Tchaj-wan)“ a neodpírala Tchaj-wanu jeho demokratický systém. Podle prohlášení prezidentky musí Čína respektovat závazek 23 milionů lidí na Tchaj-wanu zachovat svobodu a demokracii.[12]

Seznam států světa, které mají k současnému datu oficiální diplomatické styky s Čínskou republikou (s daty jejich navázání):

Členské křeslo Číny v OSNEditovat

 
Setkání Richarda Nixona a Čou En-laje 21. února 1972. V důsledku sbližování ČLR a USA, které bylo namířeno proti SSSR, byla Čínská republika v roce 1971 vyloučena z OSN.

Čína, zastoupená vládou Čínské republiky, byla jedním z pěti zakládajících členů OSN. Do řad OSN vstoupila jako její původní člen dne 24. října 1945. Ke konci čínské občanské války uprchla vláda Čínské republiky ovládaná Kuomintangem v roce 1949 z pevniny na ostrov Tchaj-wan. Nová komunistická vláda vyhlásila 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku a následně ovládla většinu území Číny. Představitelé vlády Čínské republiky však nadále zastupovali Čínu v OSN, a to i přesto, že území Tchaj-wanu (a dalších ostrovů, které nespadají do provincie Tchaj-wan) bylo mnohem menší než území, nad kterým vykonávala jurisdikci pevninská komunistická Čína. Dne 25. října 1971 byla schválena rezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která odebrala Čínské republice status legitimního zástupce Číny a jako jedinou legitimní vládu Číny uznala vládu ČLR. Tím došlo k tomu, že Čínská republika byla z řad OSN vyloučena a křeslo Číny v OSN (včetně jejího postu stálého člena Rady bezpečnosti) převzala vláda ČLR.

Od devadesátých let 20. století dochází k tomu, že opětovné žádosti Čínské republiky o zastoupení v OSN jsou zamítány, primárně vzhledem k protestům ČLR, která má v rámci Rady bezpečnosti právo veta. Čínská republika podává, střídavě pod jmény „Čínská republika na Tchaj-wanu“, „Čínská republika (Tchaj-wan)“ nebo jenom „Tchaj-wan“ (název navrhla současná vláda Demokratické pokrokové strany), písemné žádosti o členství v OSN. Žádosti předkládá pouze v roli zástupce obyvatel Tchaj-wanu a nikoli pevninské Číny. OSN nicméně žádost Čínské republiky o členství pod tlakem ČLR pokaždé zamítla s odvoláním na rezoluci č. 2758, podle které bylo křeslo Číny v roce 1971 odebráno Čínské republice ve prospěch ČLR. Rezoluce však neobjasňuje otázku zastoupení Čínské republiky. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun sklidil kritiku za to, že vrátil žádost tchajwanského prezidenta Čchen Šuej-piena o plné členství v OSN, aniž dokument postoupil Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění, což je v rozporu se standardním postupem.

Tchaj-wan (de facto samostatný stát) nepřestává apelovat na mezinárodní společenství, aby uznalo právo 23 milionů obyvatel ostrova na účast v OSN a v přidružených organizacích (např. ve Světové zdravotnické organizaci).

Správní členěníEditovat

Čínská republika se správně člení na 2 provincie (省, shěng / séng) a 6 centrálně spravovaných měst (市, shìh / chhī). Provincie se dále dělí na celkem 13 okresů (縣, siàn / kōan) a 3 města na úrovni okresu.


 
Původní správní systém a teritoriální nároky Čínské republiky.


Tak jako u všech místních názvů na Tchaj-wanu, existuje celá řada pravopisů pro každý územní celek. Následující tabulka uvádí názvy v českém přepisu, čínsky i tchajwansky, čínský pravopis pak jednak v původních (tradičních) znacích, jednak v pevninské (chan-jü) i ostrovní (tchung-jung) varietě pchin-jinu. Protože na většině map nenajdete ani jeden z uvedených standardních pravopisů, ale tzv. poštovní pravopis, uvádíme i tuto verzi. Poštovní pravopis vychází z tzv. Wade-Gilesovy transkripce, ale na řadě míst se od ní odchyluje, např. vynecháváním apostrofů.

druh český přepis tradičně tchung-jung pchin-jin pošta a mapy tchajwansky
republika Čínská republika 中華民國 Jhonghuá Mínguó Zhōnghuá Mínguó Chunghua Minkuo Tiong-hoâ Bîn-kok
provincie Fu-ťien 福建省 Fújiàn shěng Fújiàn shěng Fukien sheng Hok-kiàn-séng
okres Lien-ťiang 連江縣 Liánjiang siàn Liánjiāng xiàn Lienchiang hsien Liân-kang-kōan
okres Ťin-men 金門縣 Jinmén siàn Jīnmén xiàn Kinmen hsien Kim-mn̂g-kōan
provincie Tchaj-wan 台灣省 nebo 臺灣省 Táiwan shěng Táiwān shěng Taiwan sheng Tâi-oân-séng
okres Čang-chua 彰化縣 Jhanghuà siàn Zhānghuà xiàn Changhua hsien Chiang-hòa-koān
okres Chua-lien 花蓮縣 Hualián siàn Huālián xiàn Hualien hsien Hoa-liân-koān
okres I-lan 宜蘭縣 Yílán siàn Yílán xiàn Ilan hsien Gî-lân-koān
okres Jün-lin 雲林縣 Yúnlín siàn Yúnlín xiàn Yunlin hsien Hûn-lîm-koān
okres Miao-li 苗栗縣 Miáolì siàn Miáolì xiàn Miaoli hsien Biâu-le̍k-koān
okres Nan-tchou 南投縣 Nántóu siàn Nántóu xiàn Nantou hsien Lâm-tâu-koān
okres Pcheng-chu 澎湖縣 Pénghú siàn Pénghú xiàn Penghu hsien Phêⁿ-ô·-koān
okres Pching-tung 屏東縣 Píngdong siàn Píngdōng xiàn Pingtung hsien Pîn-tong-koān
okres Sin-ču 新竹縣 Sinjhú siàn Xīnzhú xiàn Hsinchu hsien Sin-tek-koān
okres Tchaj-tung 台東縣 nebo 臺東縣 Táidong siàn Táidōng xiàn Taitung hsien Tâi-tang-koān
okres Ťia-i 嘉義縣 Jiayì siàn Jiāyì xiàn Chiayi hsien Ka-gī-koān
město Sin-ču 新竹市 Sinjhú shìh Xīnzhú shì Hsinchu shih Sin-tek-chhī
město Ťi-lung 基隆市 Jilóng shìh Jīlóng shì Keelung shih Ke-lâng-chhī
město Ťia-i 嘉義市 Jiayì shìh Jiāyì shì Chiayi shih Ka-gī-chhī
město Tchaj-čung 台中市 nebo 臺中市 Táijhong shìh Táizhōng shì Taichung shih Tâi-tiong-chhī
město Tchaj-nan 台南市 nebo 臺南市 Táinán shìh Táinán shì Tainan shih Tâi-lâm-chhī
město Kao-siung 高雄市 Gaosyóng shìh Gāoxióng shì Kaohsiung shih Ko-hiông-chhī
město Nová Tchaj-pej 新北市 Sinběi shìh Xīnběi shì Hsinpei shih Sin-pak-chhī
město Tchaj-pej 台北市 nebo 臺北市 Táiběi shìh Táiběi shì Taipei shih Tâi-pak-chhī
město Tchao-jüan 桃園市 Táoyuán shìh Táoyuán shì Taoyuan shih Thô-hn̂g-chhī

ObyvatelstvoEditovat

Většinu obyvatelstva Tchaj-wanu tvoří Chanové, tj. etničtí Číňané (98 % obyvatel), dále zde žijí lidé ze čtrnácti původních kmenů (souhrnný název Kao-šanové). Původní obyvatelstvo Tchaj-wanu je ze stejné rasy jako lidé na Madagaskaru, v Malajsii a Oceánii. Zhruba od 16. století na Tchaj-wan začali houfně připlouvat lidé z pevninské Číny. Nyní se odhaduje, že na Tchaj-wanu žije 300 až 500 tisíc lidí z původních domorodých kmenů. Zbytek z celkového počtu 23 milionů obyvatel tvoří tedy z velké části přistěhovalci z Číny. *** Na ostrově tvoří malou menšinu římskokatolíci, r. 2016 jich bylo asi 227 300 v jedné arcidiecézi + 6 diecézích(celkem ve 442 farnostech). Členění /leden 2019/ : Arcidiecéze Tchaj-pej : vznikla 7.8.1952 povýšením z Apoštolské prefektury(vznikla 30.12.1949), vedle arcibiskupa má i 2 emeritní arcibiskupy. R. 2014 měla 42 960 věřících v 93 farnostech. Je jí podřízeno 6 sufragánních diecézí : 1) Hsinchu : vedle biskupa má i dva emeritní biskupy. Vznikla 21.3.1961, r. 2016 měla 42 920 věřících v 75 farnostech // 2) Chua-lien : vedle biskupa má i emeritního pomocného biskupa. Vznikla 1.3.1963 povýšením z Apoštolské prefektury(vznik : 7.8.1952), r. 2016 měla 56 570 věřících ve 47 farnostech // 3) Kao-siung : má biskupa, vznikla 21.3.1961 povýšením z Apoštolské prefektury(vznik : 30.12.1949 - předtím Apoštol.prefektura o.Formosa - vznikla 13.7.1913), r. 2016 měla 39 190 věřících v 59 farnostech // 4) Chia-ji : má biskupa, vznikla 16.4.1962 povýšením z Apoštolské prefektury(vznikla 7.8.1952), r. 2016 měla 8 400 věřících v 53 farnostech // 5) Tchaj-čung : má biskupa, vznikla 16.4.1962 povýšením z Apoštolské prefektury(vznik : 10.8.1950), r. 2014 měla 28 680 věřících v 71 farnostech // 6) Tchaj-nan : má biskupa, vznikla 21.3.1961, r. 2014 měla 8 580 věřících ve 44 farnostech.

EkonomikaEditovat

 
Tchaj-pej je obchodní a ekonomické centrum

Tchaj-wan měl od konce japonské okupace v roce 1945 možnost svobodně rozvíjet tržní ekonomiku, což Tchaj-wanu umožnilo zařadit se mezi čtyři původní asijské tygry (spolu s Hongkongem, Jižní Koreou a Singapurem). Stalo se tak v ostrém kontrastu s Čínskou lidovou republikou, kde Mao Ce-Tungovy snahy o kolektivizaci a vybudování plánované ekonomiky vedly k rozsáhlému hladomoru, kterému padly za oběť desítky milionů lidí, a naprostému rozvratu ekonomiky. ČLR začala postupně implementovat tržní reformy až od roku 1978 z iniciativy nového vůdce, Teng Siao-pchinga.

Ještě v roce 1962 činilo HDP na hlavu Tchaj-wanu 170$, což zemi stavělo na úroveň Zairu nebo Konga. Postupně však vybudoval silnou exportní ekonomiku. Ekonomika utrpěla relativně málo během asijské finanční krize v roce 1997, protože je na rozdíl od sousedního Japonska a Jižní Koreje založena především na malých a středních firmách, ne na velkých konglomerátech jako jsou jihokorejské čeboly (např. Samsung). Vzhledem ke kulturním poutům s ČLR firmy využívají snadného offshoringu – činnosti vyžadující levnou pracovní sílu se provádí v Číně, např. většina výroby elektroniky Foxconnu probíhá v Číně. HDP na hlavu v roce 2014 bylo mírně vyšší než HDP Japonska a Jižní Koreje.

DopravaEditovat

Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Páteř silniční dopravy zde tvoří dvě souběžné dálnice č. 1 a 3 propojující sever a jih ostrova. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Ovšem kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat.

Hlavní tahy, spojující západ a východ ostrova, jsou tři:

Sever a jih ostrova spojuje vysokorychlostní železnice Taiwan High Speed Rail, která kopíruje západní pobřeží. Využívá soupravy 700T dodané z Japonska (Šinkansen). Maximální rychlost je 300 km/h. Vybudováno bylo 8 stanic. Z Taipei na severu do Kaoshingu na jihu trvá cesta 90 minut.

KulturaEditovat

UměníEditovat

Jako občan Tchaj-wanu zemřel významný spisovatel a filozof Lin Yutang. Jazykovou reformou se zabýval Hu Shih. Nejslavnějším filmovým režisérem je Ang Lee, který se prosadil ve Spojených státech, roku 2001 získal jeho snímek Tygr a drak Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film[13] a posléze byl Lee dvakrát oceněn Oscarem za režii, v roce 2005 za snímek Zkrocená hora a roku 2012 za film Pí a jeho život.[14] Zlatého lva z Benátek si roku 1989 odvezl režisér Chou Siao-sien. V Hollywoodu uspěl i Justin Lin. Ke známým hercům patří Ruby Lin, Shu Qi či Takeshi Kaneshiro. V pop music se prosadili Jolin Tsai, Teresa Teng či Jay Chou.

SportEditovat

Tchaj-wan se od roku 1956 zúčastňuje olympijských her, nejprve letních, od roku 1972 dokonce i zimních. K roku 2018 si připsal pět zlatých medailí. Vzpěračka Hsu Shu-ching získala hned dvě (2012, 2016)[15], další vzpěračka Čchen Wej-ling přidala třetí (2008).[16] Dvě zlaté získal Tchaj-wan v taekwondu, obě v Athénách roku 2004. Nejúspěšnějšími atlety jsou desetibojař Yang Chuan-Kwang (stříbrný na OH v Římě roku 1960) a překážkářka Ťi Čeng (bronzová na OH v Mexiku roku 1968). Jedno olympijské stříbro je i kolektivní, získala ho mužská baseballová reprezentace v Barceloně roku 1992. Tchajwanci brali cenné kovy i v lukostřelbě a stolním tenise.

Úspěšnou badmintonistkou je Tai Tzu-ying, jež se v roce 2016 stal světovou jedničkou.[17] Yani Tseng se to povedlo v golfu.[18] Tenistka Sie Su-wej a Latisha Chan byly světovými jedničkami ve čtyřhře.

VědaEditovat

Chemik Yuan Tseh Lee získal v roce 1986 Nobelovu cenu za chemii. Vyvinul metodu zkřížených molekulových svazků, která postihuje reakce probíhající v časovém rozmezí menším než 10−12 s. Tchajwanským rodákem byl i Momofuku Ando, který v roce 1958 vynalezl instantní nudle, výrobek na bázi škrobů, který netřeba vařit a stačí ho zalít horkou vodou.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TW, ISO 3166 Country Codes [online]. International Organization for Standardization, rev. 2018 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Jména států a jejich územních částí. 4. rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2009. 111 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86918-57-0. Kapitola Asie, s. 34. 
  3. a b c d Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1071-X. Kapitola Tchaj-wan, s. 481, 482. 
  4. LYONS, Kate. 'Palau against China!': the tiny island defying the world's biggest country [online]. The Guardian, 2018-09-08 [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Liščák, V., Fojtík, P. (1996): Státy a území světa
  6. 首頁 - Taipei Economic and Cultural Office, Prague, Czech Republic 駐捷克台北經濟文化代表處. www.roc-taiwan.org [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. 
  7. www.mzv.cz [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. 
  8. Athletes - Famous Olympic Athletes, Medalists, Sports Heroes. International Olympic Committee [online]. 2019-04-12 [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BLUST, Robert. Subgrouping, circularity and extinction: some issues in Austronesian comparative linguistics. In E. Zeitoun & P.J.K Li (eds.). Selected papers from the Eighth International Conference on Austronesian Linguistics. Taipei: Academia Sinica, 1999. S. 31 - 94. (angličtina) 
  10. a b Merriam-Webster's Geographical Dictionary. 3. vyd. Springfield, Massachusetts, U. S. A.: Merriam-Webster, Incorporporated, Publishers, 1997. 1153 s. ISBN 0-87779-546-0. S. 247. (anglicky) 
  11. History of Modern Taiwan [online]. Guide to Taipei.com, rev. 2019 [cit. 2019-06-26]. Dostupné online. (angličtina) 
  12. a b President Tsai issues statement on China's President Xi's „Message to Compatriots in Taiwan“. Oficiální stránka tchajwanské prezidentky, https://english.president.gov.tw/NEWS/5621, 2. ledna 2019 (anglicky).
  13. 'Crouching Tiger, Hidden Dragon' Wins Best Foreign Film Oscar. en.people.cn [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  14. BROOKS, Xan. Ang Lee wins best director Oscar for Life of Pi. The Guardian. 2013-02-25. Dostupné online [cit. 2018-12-09]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  15. Rio Olympics 2016: Hsu Shu-ching wins -53kg weightlifting gold for Chinese Taipei. BBC Sport. 2016-08-07. Dostupné online [cit. 2018-12-09]. (anglicky) 
  16. Vzpěračka Čchen Sie-sia získala první olympijské zlato pro Čínu. iDNES.cz [online]. 2008-08-09 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  17. Badminton star Tai Tzu-ying becomes world No. 1 with HK Open victory. Taiwan Today [online]. 2016-11-28 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Ascending to the top of the world rankings is one thing. Finding the will to stay there is quite another. Ask Yani Tseng. [online]. Golf.com, 2014-06-24 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat