Otevřít hlavní menu

Taihó

letadlová loď japonského císařského námořnictva

Taihó (japonsky: 大鳳) byla letadlová loď japonského císařského námořnictva z doby druhé světové války. Jako první japonská letadlová loď byla vybavena pancéřovanou letovou palubou.[2] Je považována za nejlepší postavenou japonskou letadlovou loď.[1][2] Taihó byla krátce po zařazení do služby v boji potopena americkou ponorkou USS Albacore (SS-218).

Taihó
Základní údaje Vlajka
Typ: letadlová loď
Uživatelé: Japonské císařské námořnictvo
Jméno podle: fénix
Zahájení stavby: 10. července 1941
Spuštěna na vodu: 7. dubna 1943
Uvedena do služby: 7. března 1944
Osud: potopena 19. června 1944
Předchůdce: třída Hijó
Následovník: Šinano
Takticko-technická data
Výtlak: 29 300 t (plný)
37 720 t (standardní)[1]
Délka: 253 m (na vodorysce)
260 m (max.)
Šířka: 27,7 m (na vodorysce)
Ponor: 9,59 m
Pohon: 4 parní turbíny, 8 kotlů
160 000 hp
Rychlost: 33,3 uzlu
Dosah: 8000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka: 1751
Pancíř: 55mm boky
95mm letová paluba
25mm boky hangáru
až 90mm hangárová paluba
Výzbroj: 12× 100mm kanón typu 98 (6×2)
51× 25mm kanón typu 96 (17×3)
Elektronika: 2× 21-go, 13-go
Letadla: 61

Obsah

StavbaEditovat

Vývoj plavidla začal roku 1939. Plavidlo vycházelelo z třídy Šókaku, bylo však značně vylepšeno. Novinkou bylo použití pancéřované letové paluby, která byla integrální součástí konstrukce trupu. To výrazně zlepšovalo odolnost plavidla, obdobně jako např. u britské třídy Illustrious. Plavidlo postavila loděnice Kawasaki v Kobe. Stavba byla zahájena 10. července 1941, dne 7. dubna 1943 byla loď spuštěna na vodu a 7. března 1944 byla uvedena do služby.[1] Původně byla plánována stavba série sesterských lodí Taiho. Po vypuknutí války však nebyla uskutečněna.[2]

KonstrukceEditovat

Plavidlo mělo průběžnou letovou palubu s velitelskou nástavbou na pravoboku a doprava skloněným komínem. S dvoupatrovým hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Letová paluba byla mezi oběma výtahy chráněna 95mm pancířem, oba výtahy chránil 50mm pancíř. Pancéřovány byly také boky trupu a muniční sklady. Neseno mohlo být až 61 letounů. Jako jediná japonská letadlová loď Taihó nesla moderní 100mm kanóny typu 98. Celkem jich nesla dvanáct ve dvouhlavňových věžích a dále sedmnáct trojhlavňových 25mm kanónů typu 96.[2] Pohonný systém tvořilo osm kotlů Kampon a čtyři parní turbíny Kampon o výkonu 160 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33,3 uzlu. Dosah byl 8000 námořních mil při 18 uzlech.[1]

SlužbaEditovat

 
Taihó

Do služby byla Taihó přijata 7. března 1944 a následně se zapojila do bojů druhé světové války. V červnu 1944 se zapojila do bitvy ve Filipínském moři. Dne 19. června 1944 byla potopena jediným torpédem vypuštěným americkou ponorkou USS Albacore (SS-218).[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d TAIHO aircraft carrier (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 288 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat