Taihó
Taihó (japonsky: 大鳳) byla letadlová loď japonského císařského námořnictva z doby druhé světové války. Jako první japonská letadlová loď byla vybavena pancéřovanou letovou palubou.[2] Je považována za nejlepší postavenou japonskou letadlovou loď.[1][2] Taihó byla krátce po zařazení do služby potopena americkou ponorkou USS Albacore (SS-218).
 Taihó | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | letadlová loď |
| Uživatelé | Japonské císařské námořnictvo |
| Jméno podle | fénix |
| Zahájení stavby | 10. července 1941 |
| Spuštěna na vodu | 7. dubna 1943 |
| Uvedena do služby | 7. března 1944 |
| Osud | potopena 19. června 1944 |
| Předchůdce | třída Šókaku |
| Následovník | Šinano |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 29 300 t (plný) 37 720 t (standardní)[1] |
| Délka | 253 m (na vodorysce) 260 m (max.) |
| Šířka | 27,7 m (na vodorysce) |
| Ponor | 9,59 m |
| Pohon | 4 parní turbíny, 8 kotlů 160 000 ks |
| Rychlost | 33,3 uzlu |
| Dosah | 8000 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 1751 |
| Pancíř | 55mm boky 95mm letová paluba 25mm boky hangáru až 90mm hangárová paluba |
| Výzbroj | 12× 100mm kanón typu 98 (6×2) 51× 25mm kanón typu 96 (17×3) |
| Elektronika | 2× 21-gó, 13-gó |
| Letadla | 61 |
Stavba editovat
Vývoj plavidla začal roku 1939. Plavidlo vycházelo z třídy Šókaku, avšak bylo značně vylepšeno. Novinkou bylo použití pancéřované letové paluby, která byla integrální součástí konstrukce trupu. To výrazně zlepšovalo odolnost plavidla, obdobně jako např. u britské třídy Illustrious. Plavidlo postavila loděnice Kawasaki v Kobe. Stavba byla zahájena 10. července 1941, dne 7. dubna 1943 byla loď spuštěna na vodu a 7. března 1944 byla uvedena do služby.[1] Původně byla plánována stavba série sesterských lodí Taiho. Po vypuknutí války však nebyla uskutečněna.[2]
Konstrukce editovat
Plavidlo mělo průběžnou letovou palubu s velitelskou nástavbou na pravoboku a doprava skloněným komínem. S dvoupatrovým hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Letová paluba byla mezi oběma výtahy chráněna 95mm pancířem, oba výtahy chránil 50mm pancíř. Pancéřovány byly také boky trupu a muniční sklady. Neseno mohlo být až 61 letounů. Jako jediná japonská letadlová loď Taihó nesla moderní 100mm kanóny typu 98. Celkem jich nesla dvanáct ve dvouhlavňových věžích a dále sedmnáct trojhlavňových 25mm kanónů typu 96.[2] Pohonný systém tvořilo osm kotlů Kampon a čtyři parní turbíny Kampon o výkonu 160 000 ks, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 33,3 uzlů (61,7 km/h). Dosah byl 8000 námořních mil (14 816 km) při 18 uzlech (33,3 km/h).[1]
Služba editovat
Do služby byla Taihó přijata 7. března 1944, následně se zapojila do bojů druhé světové války a červnu 1944 se zapojila do bitvy ve Filipínském moři, kde byla vlajkovou lodí viceadmirála Džisabura Ozawy. Dne 19. června 1944 byla potopena jediným torpédem vypuštěným americkou ponorkou USS Albacore (SS-218) třídy Gato, která na cíl vypálila 6 torpéd, 1 zničil pilot podpraporčík Sakio Komacu, který uviděl bílé brázdy unikající z torpéd Mark 14, porušil formaci a svým letounem nalétl do jeho dráhy, další 4 minuly a poslední zasáhlo loď pod „ostrov“ přímo do nádrží s leteckým benzínem, zásah taktéž vyřadil přední hangárový výtah, který se zasekl. Kolem 14:30, 6 a půl hodiny po zásahu následoval několik výbuchů benzínových par uvnitř lodi, které dle očitého svědectví nadzdvihly pancéřovou letovou palubu a boky lodi vyrazily. Ozawa hodlal zemřít se svou lodí, ale byl přesvědčen důstojníky aby se přesunul na křižník Haguro, krátce poté co vzal s sebou portrét císaře Hirohita, nastoupil do člunu a odplul, v 16:28 následoval další mohutný výbuch, po němž se loď potopila zádí napřed do hlubin Filipínského moře a 1 650 z 2 150 mužů a důstojníků vzala s sebou na dno.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taihó na Wikimedia Commons - TULLY, Anthony P. IJN Taiho: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2001, rev. 2007-06-19 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- IJN TAIHO: Japan's armoured flight deck aircraft carriers [online]. armouredcarriers.com [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- Drachinifel: IJN Taiho - Always Train Your Crew na YouTube (anglicky)
- CentralCrossing: Developing Taiho na YouTube (anglicky)
