Třída Maracaibo

třída tankových výsadkových lodí britského královského námořnictva

Třída Maracaibo (jinak též třída Bachaquero) byla třída tankových výsadkových lodí britského královského námořnictva z éry druhé světové války. Tři jednotky této třídy vznikly přestavbou ropných tankerů s  malým ponorem. Ve službě byly v letech 1941–1945. Sloužily jako prototypy tehdy nového typu výsadkových lodí LST.[2]

Třída Maracaibo
HMS Bachaquero
HMS Bachaquero
Obecné informace
UživateléRoyal Navy
Typtanková výsadková loď
Lodě3
Osudvyřazeny
Nástupcetřída Boxer
Technické údaje Bachaquero[1]
Výtlak6455 BRT
Délka116,6 m
Šířka19,5 m
Ponor4,6 m
Pohon2 parní stroje
2 lodní šrouby
3000 hp
Rychlost12 uzlů
Posádka98
Výzbroj4× 40mm kanón
6× 20mm kanón
2× 107mm minomet
Ostatní2× LCM, až 22 tanků, 207 vojáků

StavbaEditovat

Tankové výsadkové lodě LST byly vyvinuty k podpoře obojživelných operací za druhé světové války. Jejich úkolem byla přeprava tanků a jejich výsadek přímo na invazní pláže. U  zrodu lodí LST stáli Britové, kteří museli po úspěšné německé invazi do Francie v roce 1940 spěšně evakuovat zbytky svých vojsk z přístavu Dunkerk. Jelikož tehdy neměli námořní lodě schopné přímo na pobřeží nalodit těžkou vojenskou techniku, museli v přístavu zanechat své tanky a další vybavení.[3] Premiér Winston Churchill proto požadoval urychlené postavení lodí schopných oceánské plavby a následně výsadku přímo na břeh.[2]

Britové nejprve na LST jako dočasné řešení přestavěli tři středně velké tankery s malým ponorem, které původně sloužily na jezeře Maracaibo. Tankery postavila loděnice Furness Shipbuilding Company v Haverton Hill-on-Tees. Zrekvírovány byly na přelomu let 1940 a 1941 a následně v Belfastu přestavěny na výsadková plavidla. Zatímco Bachaquero a Misoa byly sesterské lodě, třetí jednotka Tasajera byla o něco menší. Všechny tři jednotky třídy Maracaibo byly do služby přijaty roku 1941. První dvě byly dokončeny v srpnu a třetí v prosinci 1941.[2]

Jednotky třídy Maracaibo:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
HMS Bachaquero (F110) 27. října 1936 7. května 1937 srpen 1941 Tanker v prosinci 1940 zrekvírován a přestavěn na LST. Vrácen 1945, přestavěn zpět na tanker.[4]
HMS Misoa (F117) 30. října 1936 22. června 1937 srpen 1941 Tanker v prosinci 1940 zrekvírován a přestavěn na LST. Vrácen 1945, přestavěn zpět na tanker.[5]
HMS Tasajera (F125) 6. srpna 1937 3. března 1938 prosinec 1941 Tanker v únoru 1941 zrekvírován a přestavěn na LST. Vrácen 1945, přestavěn zpět na tanker.[6]

KonstrukceEditovat

 
HMS Bachaquero

Výsadek plavidlo opouštěl pomocí příďové rampy. Na palubě byly rovněž dva vyloďovací čluny LCM. Přepravováno bylo až dvacet dva 25tunových tanků a 207 vojáků. Výzbroj tvořily čtyři 40mm kanóny, šest 20mm kanónů a dva 107mm minomety. Pohonný systém tvořily dva parní stroje o výkonu 3000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů.[1]

SlužbaEditovat

Přestavěné tankery třídy Maracaibo byly poprvé a relativně úspěšně nasazeny při vylodění v severozápadní Africe. Do blízkosti přístavu Oran přepravily lehké tanky M3 Stuart. Ukázalo se však, že pro vysazení tanků přímo na pláž v této lokalitě mají stále příliš velký ponor. Prokázaly však funkčnost konceptu tankových výsadkových lodí.[3] Později byly nasazeny také na Sicílii a v Normandii. Po skončení války byla všechna tři plavidla vrácena majitelům a přestavěna zpět na tankery.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b "LST"-type tank landing ships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Landing Ship, Tank (LST) [online]. Globalsecurity.org, rev. 2012-02-12 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HANKUS, Vlastimil. Velký pomalý cíl [online]. Český rozhlas, rev. 2004-03-09 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (česky) 
  4. HMS Bachaquero (F 110) [online]. Uboat.net [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HMS Misoa (F 117) [online]. Uboat.net [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HMS Tasajera (F 125) [online]. Uboat.net [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)