Třída Gerald R. Ford

třída amerických letadlových lodí

Třída Gerald R. Ford je lodní třída letadlových lodí Námořnictva Spojených států s jaderným pohonem, která má postupně nahradit letadlové lodě tříd Enterprise a Nimitz.[1] První jednotka, loď USS Gerald R. Ford (CVN-78), byla stavěna od roku 2009[2] a do služby byla zařazena v roce 2017.[3] Třída Gerald R. Ford je první novou americkou konstrukcí této kategorie po 40 letech, neboť kýl USS Nimitz, vedoucí lodi předchozí třídy, byl založen v roce 1968.[4] Základní koncepce lodí vychází z třídy Nimitz, jsou však u nich využity nejnovější technologie, které například umožní snížit provozní náklady a počet členů posádky. Americké námořnictvo předpokládá, že celkové náklady na provoz jedné lodi této třídy budou o 5 miliard dolarů nižší, než tomu je u třídy Nimitz.[1]

Třída Gerald R. Ford
USS Gerald R. Ford v průběhu armádních zkoušek v dubnu 2017
USS Gerald R. Ford v průběhu armádních zkoušek v dubnu 2017
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy US Navy
Typ letadlová loď
Lodě 1 loď aktivní
2 lodě ve stavbě
7 dalších lodí plánováno
Zahájení stavby 2009
Osud aktivní (2020)
Předchůdce třída Nimitz
Technické údaje
Výtlak 101 600 t (plný)
Délka 337 m
Šířka 41 m (vodoryska)
78 m (celková šířka)
Ponor 12 m
Pohon 2 × jaderný reaktor A1B
Rychlost 30 uzlů (56 km/h)
Posádka 4660 mužů a důstojníků
Výzbroj RIM-162
2 × RIM-116
2 × 20mm kanón Phalanx
4× 12,7mm kulomet M2 Browning
Letadla více než 75 letadel

StavbaEditovat

 
USS Gerald R. Ford během stavby

Projekt byl původně označován jako program CVN(X). Celkově je plánována stavba 10 lodí této třídy, přičemž první jednotka CVN-78 byla dokončena v roce 2017. Dokončení další, CVN-79, se předpokládá v roce 2022. Americké námořnictvo plánuje, že další lodě budou následovat ve čtyř až pětiletých intervalech a poslední jednotka bude dodána roku 2058. Stavba probíhá v loděnici Northrop Grumman (součást koncernu Huntington Ingalls Industries) v Newport News ve státě Virginie; tyto loděnice postavily všechny americké letadlové lodě s jaderným pohonem. Předpokládaná délka životnosti jedné lodi je 50 let.[5]

Kýl první jednotky USS Gerald R. Ford (CVN-78) byl založen na konci roku 2009, loď byla spuštěna na vodu 11. října roku 2013 a od dubna 2017 procházela sérií armádních zkoušek. Do služby byla přijata 22. července 2017 během ceremoniálu na základně v Norfolku. Přítomen byl prezident Donald Trump.[3][6]

Stavba druhé jednotky USS John F. Kennedy (CVN-79) byla zahájena slavnostním založením kýlu v létě 2015, spuštěna na vodu byla v roce 2019. Do služby by měla být zařazena v červnu 2022.[7]

Třetí jednotka USS Enterprise (CVN-80) má být rozestavěna v roce 2018,[8] zařazení do služby je plánováno na rok 2025 nebo 2027.[9][10] Slavnostní první řezání oceli proběhlo v srpnu 2017.[11]

Seznam jednotekEditovat

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Stav
USS Gerald R. Ford (CVN-78) 13. listopadu 2009 11. října 2013 22. července 2017 aktivní
USS John F. Kennedy (CVN-79) 22. srpna 2015 29. října 2019 ve stavbě, plánované zařazení do služby 2022[12]
USS Enterprise (CVN-80) 2020 (plán) ve stavbě, plánované zařazení do služby 2025–2027.[2]
USS Doris Miller (CVN-81) 2023 (plán) objednána
CVN-82 2027 (plán) objednána

KonstrukceEditovat

 
USS Gerald R. Ford v suchém doku
 
USS Gerald R. Ford

Výtlak okolo 100 000 t a základní koncepce lodí odpovídají třídě Nimitz. Obsluhu lodi zajišťuje 4660 osob, z toho 2500–2700 námořníků a 2480 leteckého personálu.[4] Dle amerického námořnictva znamená oproti předchozí třídě úsporu 800 námořníků a 400 leteckého personálu.[1] Rovněž řešení trupu odpovídá třídě Nimitz. Trup má stejný počet palub, velitelský ostrov však je menší a posunutý více směrem k zádi. V trupu byl rovněž ponechán dostatek prostoru pro montáž nových zařízení během modernizací.

Kapacita nesených letounů a vrtulníků se dle jejich složení pohybovat mezi 75–90 kusy. Provozní kapacita lodi byla zvýšena ze 140 bojových letů denně u třídy Nimitz na 160, v nejnutnějším případě až na 220. Letovou palubu s hangárem spojují tří výtahy (tedy o jeden méně). První lodě této třídy mají nést čtyři parní katapulty typu C-13, které budou později nahrazeny novými katapulty EMALS fungujících na elektromagnetickém principu.[5]

Na rozdíl od předchozí třídy Nimitz, jejímž největším omezením je zdroj elektrické energie, se třída Gerald R. Ford s tímto nedostatkem potýkat nemá. Je vybavena dvojicí nových jaderných reaktorů A1B, které mají oproti svým předchůdcům z šedesátých let A4W jednodušší konstrukci, vyšší účinnost, trojnásobný výkon a menší nároky na obsluhu. Lodní šrouby jsou čtyři. Plánovaná rychlost je více než 30 uzlů.[1]

Velitelská věž je na rozdíl od třídy Nimitz menší. Jedním z důvodů je použití nového typu radaru bez pohyblivých částí s menším počtem antén. Ušetřené místo bylo využito jako ústřední oblast pro přezbrojení a doplnění paliva. Zbraňový výtah byl přemístěn. Tyto změny mají snížit počet přejezdů přes dráhu po přistání nutných k dalšímu startu a zrychlit přezbrojování letounů.

Poprvé v historii konstrukce amerických letadlových lodí je plánována instalace elektromagnetického katapultu (EMALS). Nový katapult nemá omezení na hmotnost letadel, takže bude možné z jednoho katapultu urychlovat jak lehká, tak těžká letadla. Počítá se s vyšší účinností, menšími rozměry, nižší hmotností, vyšším výkonem, lepší ovladatelností a lepší kontrolou síly, která by měla méně namáhat draky letadel. Poprvé budou instalovány také elektromagnetické brzdy (které mohou nabíjet katapult). Nové brzdy umožní zachytávání bezpilotních prostředků, aniž by došlo k jejich poškození. I v tomto případě se očekává, že systém bude bezpečnější, spolehlivější a bude klást menší nároky na údržbu a obsluhu.

VýzbrojEditovat

 
Zkoušky katapultu EMALS nové koncepce na pozemní základně Lakehurst s letounem T-45C Goshawk

Obrannou výzbroj tvoří systémy RIM-162 ESSM a RIM-116 RAM.[5] Počítá se s provozem stíhacích letounů F-35 JSF, úderných letounů F/A-18E/F Super Hornet, letounů pro elektronický boj EA-18G Growler, letounů včasné výstrahy E-2 Hawkeye, transportních letounů C-2 Greyhound, vrtulníků SH-60 Seahawk a bezpilotních letounů.

Loď je vybavena novým typem radaru, který sdružuje radary v pásmu S a X do jednoho systému (pásmo X pro vyhledávání, určování drah nízko letících cílů a ozáření cíle, pásmo S pro vyhledává cílů a určování drah za jakéhokoli počasí).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Aircraft Carriers – CVN 21 Program [online]. U. S. Navy, rev. 2009-11-06 [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Gerald R. Ford Class (CVN-78) Aircraft Carrier [online]. Navyrecognition.com, 2012-12-27 [cit. 2013-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b US President Donald Trump Commissions Aircraft Carrier USS Gerald R. Ford CVN 78 [online]. Navyrecognition.com [cit. 2017-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b CVN-78 Gerald R. Ford [ CVN 21 / CVN-X / CVX ] [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-05-28 [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c CVN 78 Gerald R Ford Class – US Navy CVN 21 Future Carrier Programme, USA [online]. Naval-technology.com [cit. 2010-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. INDUSTRIES, Huntington Ingalls. Newport News Shipbuilding to Flood Dry Dock and Float Gerald R. Ford (CVN 78). Huntington Ingalls Newsroom [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BACON, Lance M. Keel laid for future carrier John F. Kennedy [online]. Navytimes.com, 2015-08-22 [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. BACON, Lance M. Keel laid for future carrier John F. Kennedy [online]. Navytimes.com, 2015-08-22 [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. Gerald R. Ford Class (CVN-78) Aircraft Carrier [online]. Navyrecognition.com, 2012-12-27 [cit. 2015-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. OSBORN, Kris. Navy Defueling Enterprise's Nuclear Reactors [online]. Military.com, 2013-07-25 [cit. 2015-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. HII Cuts First Steel for Aircraft Carrier Enterprise (CVN 80) at Newport News Shipbuilding [online]. Navyrecognition.com, 2017-08-25 [cit. 2017-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. BACON, Lance M. Keel laid for future carrier John F. Kennedy [online]. Navytimes.com, 2015-08-22 [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazyEditovat