Třída Brandenburg (1890)

třída německých bitevních lodí

Třída Brandenburg byla třída barbetových pancéřových lodí Kaiserliche Marine. Skládala se z jednotek Brandenburg, Kurfürst Friedrich Wilhelm, Weißenburg a Wörth, postavených v letech 1890–1894.[1] Byly to první německé bitevní lodě schopné oceánské služby. Kurfürst Friedrich Wilhelm a Weissenburg byly roku 1910 prodány Osmanské říši, která je do služby zařadila jako Barbaros Hayreddin a Turgut Reis. Všechny čtyři lodi byly ještě na počátku první světové války v aktivní službě (německý pár však pouze v rámci pobřežní ochrany a na jediný rok). Barbaros Hayreddin byl potopen roku 1915 britskou ponorkou E 11.

Brandenburg
SMS Kurfürst Friedrich Wilhelm
SMS Kurfürst Friedrich Wilhelm
Obecné informace
Uživatelévlajka Kaiserliche Marine
vlajka Osmanské námořnictvo
Typpredreadnought
LoděBrandenburg
Kurfürst Friedrich Wilhelm
Weißenburg
Wörth
NástupceKaiser Friedrich III.
Technické údaje
Výtlak10 033 t
Délka108 m
Šířka20 m
Ponor7,5 m
Pohon7085 kW
Rychlost16 uzlů
Posádka568
Výzbroj6× 280 mm (3×2)
6× 105 mm
8× 88 mm
torpédomet
Pancířpaluba 65 mm
boky až 400 mm
velitelská věž 300 mm

KonstrukceEditovat

 
Uspořádání třídy Brandenburg

Hlavní výzbroj tvořilo šest 280mm děl ve dvouhlavňových věžích. Sekundární ráži zastupovalo pouhých šest 105mm děl, které doplňovalo osm 88mm děl a šest torpédometů.[2] Čtyři lodě této třídy byly prvními rádiem vybavenými loděmi německého námořnictva a prvními německými válečnými loděmi, které byly ve větším měřítku vybaveny pancéřováním z niklové oceli na pásu lodi o tloušťce až 400 mm. Také byly prvními zaoceánskými válečnými loděmi postavenými pro německou flotilu za téměř dvě desetiletí kvůli neochotě říšského sněmu financovat velké projekty.

Když lodě třídy vstoupily koncem roku 1893 do služby, podstoupily námořní zkoušky, které trvaly až do roku 1894. Testy lodě Kurfürst Friedrich Wilhelm odhalily problémy s pohonným strojním zařízením, které vyžadovalo zdlouhavé opravy po většinu roku 1894.[3] Brandenburg utrpěl během zkoušek na moři 16. února 1894 explozi kotle, při níž bylo zabito 44 lidí: 25 členů posádky, 18 dělníků v loděnicích a jeden z komise, která hodnotila zkoušky. Nehodu způsobila výrobní vada ventilu na pravoboku. Tyto čtyři lodě byly mezi posledními německými plavidly, která podstoupila tovární zkoušky před formálním přijetím Kaiserliche Marine; po lodi SMS Wörth prošla většina německých válečných lodí zkouškami po uvedení do služby. [4]

LoděEditovat

Jméno Stavitel Položení kýlu Spuštění na vodu Uvedení do služby Vyřazení ze služby Konečný osud
Kurfürst Friedrich Wilhelm[5] Kaiserliche Werft, Wilhelmshaven 24. března 1890 30. června 1891 29. dubna 1894 Prodána Turecku v roce 1910, potopena 8. srpna 1915 ponorkou „E11“ “v Dardanelách.
Brandenburg[6] AG Vulcan, Štětín 21. května 1890 21. září 1891 19. listopadu 1893 20. prosince 1915 Sešrotována v Gdaňsku roku 1920.
Weißenburg[7] AG Vulcan, Štětín 23. května 1890 14. prosince 1891 14. října 1894 1933 Prodána do Turecka v roce 1910, rozebrána v roce 1956.
Wörth[8] Germaniawerft, Kiel 3. března 1890 6. srpna 1892 31. října 1893 18. března 1916 Sešrotována v Gdaňsku v roce 1919.

OsudyEditovat

Kurfürst Friedrich Wilhelm a Weissenburg byly roku 1910 prodány Osmanské říši, která je do služby zařadila jako Barbaros Hayreddin a Turgut Reis. Všechny čtyři lodi byly ještě na počátku první světové války v aktivní službě. Brandenburg a Wörth byly v té době součástí německého Širokomořského loďstva, konkrétně 5. eskadry viceadmirála Maxe von Grapowa.[9] Už během roku 1915 ale byly obě lodi vyřazeny z první linie a do konce války sloužily jako plovoucí kasárna.

Barbaros Hayreddin a Turgut Reis kryly Bospor během útoku na Černomořské loďstvo dne 29. října 1914, který přispěl k zatažení Osmanské říše do války na straně Centrálních mocností.[10] Obě osmanské lodi byly roku 1915 nasazeny při obraně dardanel proti invazi Dohody. Jedinou lodí ztracenou v akci byl Barbaros Hayreddin, potopený 8. srpna 1915 u Dardanel britskou ponorkou E 11.[11] Turgut Reis dále pomohl vyprostit bitevní křižník SMS Goeben, který v lednu 1918 nadlouho uvázl na mělčině při svém výpadu do Egejského moře.[12]

Brandenburg a Wörth byly nedlouho po skončení války sešrotovány. Nejdelší služba čekala Turgut Reis, který byl roku 1928 převeden k výcviku a teprve roku 1956 vyřazen.[13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MILFORD, Darren. Brandenburg Class Battleship [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 58–59. (česky) 
  3. Hildebrand, Röhr, & Steinmetz Vol. 5, s. 174.
  4. Gröner, s. 14.
  5. Hildebrand/Röhr/Steinmetz: Die deutschen Kriegsschiffe. Bd. 5, S. 171–192.
  6. Hildebrand/Röhr/Steinmetz: Die deutschen Kriegsschiffe. Bd. 2, S. 108–111
  7. Hildebrand/Röhr/Steinmetz: Die deutschen Kriegsschiffe. Bd. 8, S. 62 ff.
  8. Hildebrand/Röhr/Steinmetz: Die deutschen Kriegsschiffe. Bd. 8, S. 96–100.
  9. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 248. [Dále jen Hrbek (2001)]
  10. Hrbek 2001, s. 133.
  11. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 60. 
  12. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 83. 
  13. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 222. 

LiteraturaEditovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat