Třída Borodino
Třída Borodino byla třída bitevních křižníků stavěných za první světové války pro Ruské carské námořnictvo. Žádná ze čtyř lodí rozestavěných roku 1912 nebyla dokončena. Později byly sešrotovány.
| Třída Borodino | |
|---|---|
 Izmail | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Ruské carské námořnictvo |
| Typ | bitevní křižník |
| Lodě | 4 |
| Osud | 4 zrušeny |
| Nástupce | třída Kronštadt |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 32 500 t[1] |
| Délka | 221,9 m |
| Šířka | 29,9 m |
| Ponor | 8,7 m |
| Rychlost | 29 uzlů |
| Výzbroj | 12× 356mm kanón (4×3) 24× 130mm kanón (24×1) 8× 75mm kanón (8×1) 4× 63mm kanón (4×1) 6× 533mm torpédomet |
| Pancíř | 240mm boky 75mm paluba 300–400mm velitelská věž 240mm věže |
Pozadí vzniku editovat
Objednány byly čtyři jednotky této třídy. Stavba všech byla zahájena roku 1912. Hotové trupy byly na vodu spuštěny v letech 1915–1916. Poté se ale práce na nich zastavily, protože byla stavba příliš vyčerpávající pro válkou vyčerpanou ekonomiku. Stavba měla být obnovena po válce. Trupy bitevních křižníků Borodino, Kinburn a Navarin byly sešrotovány roku 1923. V případě Izmailu práce v omezené míře pokračovaly až do roku 1918.[2]
Po skončení ruské občanské války se nějakou dobu uvažovalo o dokončení Izmailu. Na něm práce pokročily ze všech lodí nejdále. V polovině 20. let byl dokonce zvažován projekt přestavby Izmailu na letadlovou loď (konkurenční projekt navrhoval přestavět bitevní loď Frunze). V takovém případě by plavidlo mělo silně pancéřované boky a letovou palubu a neslo by okolo 75 letadel. Ambiciózní přestavba ale nebyla v silách válkou rozvráceného sovětského hospodářství.[3] Nakonec byl roku 1931 sešrotován i Izmail.[4]
Jednotky třídy Borodino:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Osud |
|---|---|---|---|
| Borodino | 1912 | 1. července 1915 | Sešrotována 1923 |
| Izmail | 1912 | 17. června 1915 | Sešrotována 1931 |
| Kinburn | 1912 | 30. října 1915 | Sešrotována 1923 |
| Navarin | 1912 | 9. listopadu 1916 | Sešrotována 1923 |
Konstrukce editovat
Hlavní výzbroj mělo tvořit dvanáct 356mm kanónů ve čtyřech třídělových věžích stojících v ose lodi. Sekundární výzbroj tvořilo dvacet čtyři 130mm kanónů umístěných v kasematech. Lehkou výzbroj představovalo osm 75mm kanónů a čtyři 63mm kanóny. Lodě rovněž měly nést šest 533mm torpédometů.[2] Plánovaná nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 38–39.[Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
- ↑ a b c HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 187.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 147.
- ↑ Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 48.
Literatura editovat
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Borodino na Wikimedia Commons
