Třída Borodino

plánovaná třída ruských bitevních křižníků
Možná hledáte: Třída Borodino (1901).

Třída Borodino byla třída bitevních křižníků stavěných za první světové války pro Ruské carské námořnictvo. Žádná ze čtyř lodí rozestavěných roku 1912 nebyla dokončena. Později byly sešrotovány.

Třída Borodino
Izmail
Izmail
Obecné informace
UživatelRuské carské námořnictvo
Typbitevní křižník
Lodě4
Osud4 zrušeny
Nástupcetřída Kronštadt
Technické údaje
Výtlak32 500 t[1]
Délka221,9 m
Šířka29,9 m
Ponor8,7 m
Rychlost29 uzlů
Výzbroj12× 356mm kanón (4×3)
24× 130mm kanón (24×1)
8× 75mm kanón (8×1)
4× 63mm kanón (4×1)
6× 533mm torpédomet
Pancíř240mm boky
75mm paluba
300–400mm velitelská věž
240mm věže

Pozadí vzniku editovat

 
Navarin v roce 1916

Objednány byly čtyři jednotky této třídy. Stavba všech byla zahájena roku 1912. Hotové trupy byly na vodu spuštěny v letech 1915–1916. Poté se ale práce na nich zastavily, protože byla stavba příliš vyčerpávající pro válkou vyčerpanou ekonomiku. Stavba měla být obnovena po válce. Trupy bitevních křižníků Borodino, Kinburn a Navarin byly sešrotovány roku 1923. V případě Izmailu práce v omezené míře pokračovaly až do roku 1918.[2]

Po skončení ruské občanské války se nějakou dobu uvažovalo o dokončení Izmailu. Na něm práce pokročily ze všech lodí nejdále. V polovině 20. let byl dokonce zvažován projekt přestavby Izmailu na letadlovou loď (konkurenční projekt navrhoval přestavět bitevní loď Frunze). V takovém případě by plavidlo mělo silně pancéřované boky a letovou palubu a neslo by okolo 75 letadel. Ambiciózní přestavba ale nebyla v silách válkou rozvráceného sovětského hospodářství.[3] Nakonec byl roku 1931 sešrotován i Izmail.[4]

Jednotky třídy Borodino:[2]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Osud
Borodino 1912 1. července 1915 Sešrotována 1923
Izmail 1912 17. června 1915 Sešrotována 1931
Kinburn 1912 30. října 1915 Sešrotována 1923
Navarin 1912 9. listopadu 1916 Sešrotována 1923

Konstrukce editovat

 
Borodino v roce 1915

Hlavní výzbroj mělo tvořit dvanáct 356mm kanónů ve čtyřech třídělových věžích stojících v ose lodi. Sekundární výzbroj tvořilo dvacet čtyři 130mm kanónů umístěných v kasematech. Lehkou výzbroj představovalo osm 75mm kanónů a čtyři 63mm kanóny. Lodě rovněž měly nést šest 533mm torpédometů.[2] Plánovaná nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 38–39. [Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
  2. a b c HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 187. 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 147. 
  4. Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 48.

Literatura editovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Externí odkazy editovat