Szekszárd
Szekszárd (historicky v němčině také Sechshard) je město v Maďarsku, ležící na jihu země. Je centrem župy Tolna a zároveň i okresním městem okresu Szekszárd. Žije v něm 32 156 obyvatel a má rozlohu 96,27 km². Po Tatabányi a Egeru je to třetí nejmenší župní město v Maďarsku. Den města se zde slaví dne 29. srpna.
| Szekszárd | |
|---|---|
 Centrum města - Garay tér | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°21′21″ s. š., 18°42′11″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Region | Jižní Zadunají |
| Župa | Tolna |
| Okres | Szekszárd |
  Szekszárd | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 96,27 km² |
| Počet obyvatel | 30 963 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 321,6 obyv./km² |
| Etnické složení | Maďaři |
| Náboženské složení | Křesťanství |
| Správa | |
| Status | Župní sídlo, město s župním právem |
| Starosta | István Horváth |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+36) 74 |
| PSČ | 7100 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NázevEditovat
Název Szekszárd je maďarského původu. Podle Simona Kézaie odkazuje na šedou barvu vlasů maďarského krále Bély I. (ve staré maďarštině označovala slova szög nebo szár šedou barvu). Původně se název města psal Szégszárd (od roku 1903 se používá současná podoba názvu, starý název je např. dobře patrný na mapě třetího vojenského mapování). Nejpravděpodobnější hypotézou je, že název szög-szár-d vznikl ze jména szögsárga neboli bílý. Existují i jiné teorie o vzniku názvu města.
HistorieEditovat
Szekszárd je poprvé zmíněn již v roce 1015. V roce 1061 zde byl králem Bélou I. založen benediktinský klášter. Dnes jeho budova stojí na Bélově náměstí v samotném středu města. V roce 1485 byl už velmi významným a velkým městem s trhy, jeho další rozvoj však přerušily turecké výpady a okupace. Pod osmanskou nadvládu se město dostalo v roce 1543. Turci z něj učinili regionální centrum v rámci Budínského pašalíku. Po turecké okupaci byl opuštěn, klášter potom zbořen.
Během Rákócziho vzpoury zde byl zajat Ádám Béri Balogh.
Obroda nastala až v závěru 18. století v souvislosti s modernizačními trendy za vlády Marie Terezie; Szekszárd se stal centrem župy (v roce 1779) a získal i svůj znak. Město pomohli osídlit zejména němečtí kolonisté; jejich podíl na celkovém obyvatelstvu činil okolo 20 %. Postupem času se pomaďarštili, někteří se potom vystěhovali. V roce 1789 se počet obyvatel Szekszárdu pohyboval někde okolo 5600 a bylo druhým největším městem svého regionu (župy). Roku 1794 přišel požár, jenž město poškodil – nepodařilo se mu však zastavit trend šíření sídla. I po požáru vznikly nové domy, např. dnešní radnice, kostely (římskokatolický kostel byl vysvěcen roku 1805) a župní dům.
V polovině 19. století zde žilo už čtrnáct tisíc lidí. Také bylo regulováno koryto řeky Sió, která od města protéká severním směrem a dále potoku Sárvíz a dalších vodních toků na území a v blízkosti města. Díky tomu byly omezeny záplavy a kromě vinařství mohlo být více plochy využito i pro zemědělství. Na mapě třetího vojenského mapování ze závěru 19. století je vidět nejen nový kanál ale i staré meandrující koryto řeky Sió. Dále od Szekszárdu se ocitlo i narovnané koryto Dunaje (to dříve zasahovalo až k prostoru dnešní křižovatky dálnic M6 a M9). Postavena byla silnice k obci Keselyűs, kde se nacházel přístav na Dunaji. Ze severu do města také dorazila železnice.
V závěru století se v Szekszárdu rozvíjel i spolkový život. Město také několikrát navštívil skladatel Ferenc Liszt.
Szekszárd byl po nějakou dobu sídlem župy Tolna. Na počátku 20. století tu žilo 14 000 obyvatel. roku 1905 mu byl udělen status města.
Roku 1913 byla postavena budova německého divadla v secesním stylu.
Město bylo na konci druhé světové války, dne 30. listopadu 1944, obsazeno jednotkami 3. ukrajinského frontu Rudé armády. V 60. letech došlo k nápadnému růstu počtu obyvatel města. Ten se zastavil až kolem roku 1990.
V roce 1994 byla Szekszárdu navrácena městská práva.
ObyvatelstvoEditovat
K 1. lednu 2011 žilo v Szekszárdu dle statistických projekcí 34 296 obyvatel. Jedná se o 14,9 % obyvatelstva župy Tolna. Hustota osídlení činí 356,2 obyv./km2 Obyvatelstvo postupně stárne; zatímco podíl těch, kteří jsou mladší 20 let věku dosahoval 19 %, u osob se stářím nad 60 let činil téměř 24 %. Z národnostního hlediska se cca 8 % obyvatel města hlásilo k nějaké národnostní menšině, především k německé (4,57 %), romské a rumunské.
V roce 1990 bylo dle sčítání lidu zjištěno 36 840 obyvatel a od této doby počet obyvatel Szekszárdu setrvale klesá.
PamětihodnostiEditovat
- Staroměstský kostel z přelomu 18. a 19. století podle architekta Józsefa Tallhera. Původní kostel byl zničen při požáru v závěru 18. století.
- Radnice postavená v secesním stylu.
- Barokní sloup Nejsvětější Trojice, který připomíná morovou epidemii z let 1738 až 1740.
- Garayovo náměstí v centru města (hlavní náměstí) s okolními historickými domy. Gáray zde má také svoji sochu, která vznikla v roce 1898.
- Poustevnická kaple v blízkosti města, obklopená vinicemi
- Synagoga, dokončená roku 1897
- Augustův dům, který navštívil spisovatel Ferenc Liszt.
- Mór Wosinského muzeum s archeologickými vykopávkami
- Muzeum perníku
- Dům umění
EkonomikaEditovat
Odedávna celému městu dominovalo vinařství; vinice se nacházejí na svazích kopců západně od města. Na území Szekszárdu se nachází okolo 4500 vinných sklípků.[zdroj?] Vinařská tradice ve městě a jeho okolí trvá od dob antiky.[2] Ve městě existují také závody na výrobu chemikálií, nábytku a strojů.
v bývalých kasárnách bylo na počátku 20. let 20. století budováno výzkumné centrum.[3]
DopravaEditovat
Východně od Szekszárdu vede severo-jižním směrem dálnice M6, která zajišťuje dobré dopravní napojení Szekszárdu s Budapeští, a dále na jih s Pécsí a výhledově i s Chorvatskem. Severní okruh města tvoří dálnice M9, která nedaleko od města překonává Dunaj.
Szekszárdem prochází jediná železniční trať, a to Rétszilas – Bátaszék. Jedná se o neelektrizovanou jednokolejnou trať. Na uvedené trati jsou na území města dvě nádraží, jedno hlavní a jedna železniční zastávka.
Městskou dopravu zajišťují pouze autobusy.
ŠkolstvíEditovat
Ve městě se nachází gymnázium, pojmenované po středovkém panovníkovi Bélovi I. a dále několik dalších základních škol.
Známé osobnostiEditovat
- János Garay (1812–1853), básník
- Mihály Babits (1883–1941), básník a spisovatel, v Szekszárdu má své muzeum
- József Rády (1884–1957), šermíř
- Miklós Mészöly (1921–2001), spisovatel
- Judit Csehák (* 1940), umělkyně a politička
- Erik Bánki (* 1970), politik
- Dániel Böde (* 1986), fotbalista
- Attila Fiola (* 1990), fotbalista
- Károly Escher, fotograf
- Csaba Abaházi, zpěvák
Partnerská městaEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 27. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-09-27]
- ↑ Számtalan gyönyörűséget rejt Szekszárd dimbes-dombos környéke: isteni bor terem itt. Femina. Dostupné online [cit. 2022-08-22]. (maďarsky)
- ↑ Elhagyatott laktanyából épül tudásközpont Szekszárdon. Magyar Epitok. Dostupné online [cit. 2021-12-14]. (maďarsky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Szekszárd na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
