Szczodre

vesnice v Polsku

Szczodre (1945–⁠1948: Sybilin, německy: Sibyllenort) je vesnice ve správním okresu gmina Długołęka v okresu Vratislav v Dolnoslezském vojvodství v jihozápadním Polsku.[2]

Szczodre
Pozůstatky paláce Szczodre
Pozůstatky paláce Szczodre
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00 (SEČ)
UTC+02:00 (SELČ)
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
OkresVratislav
GminaDługołęka
Szczodre
Szczodre
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel1 492 (2021)[1]
Správa
Statusvesnice
Oficiální webwww.szczodre.pl
PSČ55-095
Označení vozidelDWR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny editovat

 
Palác Sibyllenort, stav z roku 1932

V 10. století Měšek I. Polský z dynastie Piastovců zahrnul tyto oblasti do nově vzniklého Polska.[3] Po fragmentaci Polska se vesnice nacházela ve Slezském knížectví. Poprvé byla zmíněna jako Palici v listině z roku 1245.[zdroj?] Od roku 1315 byla sídlem šlechtického rodu Rastelwitzů a roku 1327 přešla do vlastnictví Koruny české. V roce 1643 během třicetileté války byla zcela zničena. V 18. století byla připojena k Prusku a v letech 1871 až 1945 byla také součástí Německa.

Prittwitzové nechali přestavět Neudorf, který v roce 1685 získal Kristián Oldřich I. Württemberský, tehdejší vévoda z Bernstadtu (Bierutów). Nechal postavit barokní palác, pojmenovaný Sibyllenort po své druhé manželce Sibylle Marii, dceři vévody Kristiána I. Sasko-Merseburského. Od roku 1792 byl zámek v držení vévodů brunšvicko-lüneburských. Ti ho několikrát přestavovali, přičemž poslední rekonstrukce proběhla v roce 1852 v tudorovském stylu na příkaz vévody Viléma Brunšvického. Palác byl často navštěvován králi Augustem II. Silným a Augustem III. Polským.[3]

Po Vilémově smrti v roce 1884 připadl majetek saskému královskému rodu Wettinů.

Arcivévodkyně Luisa Rakouská, choť posledního saského krále Fridricha Augusta III., ve svých pamětech píše o zámku Sibyllenort toto:

„V létě 1902 jsme byli na venkově, ale naši obvykle příjemnou dovolenou zakalil vážný stav krále Alberta, který byl na pokraji smrti. Král s královnou pobývali na zámku Sibyllenort u Breslau ve Slezsku, krásném sídle, které dal poslední vévoda brunšvický tehdejšímu saskému králi. V zámku je čtyři sta místností a koncem čtyřicátých let byl dějištěm mnoha skandálních orgií. Vévoda, který byl velkým obdivovatelem něžného pohlaví, tam měl soukromé divadlo a balet, ve kterém tančilo mnoho hezkých dívek, které držel v harémovém ústraní. Pamatuji si, že když jsem jako šestnáctiletá dívka zámek navštívila, viděla jsem několik docela překvapivých obrázků, ale těch se královna Karola náležitě rozhodla zbavit a ze Sibyllenortu se stala velmi půvabná královská rezidence.“[4]

Zemřeli zde dva saští králové; Albert v roce 1902 a Fridrich August III. v roce 1932.

Palác v Sibyllenortu zabraly během druhé světové války jednotky SS, které palác v lednu 1945 vypálily.[3] Sousední město Vratislav bylo o měsíc později obléháno.

 
Centrum pro bezdomovce ve Szczodre

V roce 1945, po porážce Německa ve válce, se obec na základě Postupimské dohody opět stala součástí Polska. Palác byl v roce 1957 téměř kompletně rozebrán. Dnes z něj zbyla jen ruina o velikosti malé vily. Zachovalou část paláce obsadily komunistické bezpečnostní složky Sovětského svazu a Polské lidové republiky.[3]

Po válce byla vesnice znovu osídlena Poláky vysídlenými z oblastí Lvova a Novogrodku v bývalém východním Polsku anektovaném Sovětským svazem, drobnými farmáři z jižního Polska a polskými vojáky vracejícími se ze západní Evropy.[3]

Geografie editovat

Szczodre se nachází ve Slezské nížině, přibližně 3 kilometry severně od Długołęky a 13 kilometrů severovýchodně od krajského města Vratislavi.

Vzdělávání editovat

Ve Szczodre je základní škola.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szczodre na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2022-10-03]
  2. Główny Urząd Statystyczny. eteryt.stat.gov.pl [online]. [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
  3. a b c d e Szczodre. www.szczodre.pl [online]. [cit. 2022-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-20. 
  4. RAKOUSKO-TOSKÁNSKÁ, Luisa. My Own Story. Londýn: Nash, 1911. (anglicky) 

Externí odkazy editovat