Otevřít hlavní menu

Synkreze je zkrácené označení „synchronnostní syntézy vnímání“. Tento termín redefinoval a proslavil v polovině 20. století francouzský filmový teoretik Michel Chion, nicméně pojem byl znám dlouho předtím. Chion ovšem mluví pouze o synkrezi audiovizuální.

CharakteristikaEditovat

Synkreze nastává, kdykoliv vnímáme jednu skutečnost více smysly. V takovém případě nastane mezi příslušnými počitky (př. obraz a zvuk u audiovizuální synkreze) automatické spojení. Takové spojení se opakováním utvrzuje, pokud k opakování nedojde, postupem času zanikne. V rámci audiovize může docházet k falešným synkretickým jevům, kdy na základě sledování filmů vznikne v divákovi spojení mezi obrazem a stylizovaným, tedy nereálným zvukem - např. zvuk úderu pěstí, koňských kopyt, šermířské souboje, atp.

TypyEditovat

Příklad synkreze lze vymyslet na spojení kterýchkoliv dvou smyslů. Například:

  • spojení zvuku a obrazu ve filmu (audiovizuální synkreze umožňuje vnímat zvukovou a obrazovou stopu jako jeden celek)
  • spojení chuti a hmatu (jazyk vnímá hmatem strukturu potravy, proto například bezpečně chuťově rozlišíme banán a banánovou kaši)
  • spojení chuti a zraku (každý kuchař vám potvrdí, že vizuálně atraktivnější jídlo chutná hostům lépe)
  • spojení chuti a čichu (nejtěsnější spojení dvou smyslů vůbec, nastává téměř vždy. Při nachlazení člověk přijde o čich, ne o chuť a tehdy teprve pozná, kolik z domnělých chutí je ve skutečnosti vůněmi.)
  • spojení sluchu a hmatu (umožňuje muzikantům hrát i s pohledem upřeným do not a ve větší skupině, kdy sami sebe slyší omezeně)
  • spojení sluchu a čichu (zvuky zvracení v kombinaci s pachem žaludečních šťáv vyvolávají dávivý reflex daleko snáz, než kterákoliv z těchto složek sama o sobě)
  • atp.

LiteraturaEditovat

  • Michel Chion: Audiovision: Sound on Screen, kapitoly 1-3.