Sydir Holubovyč
Sydir Holubovyč, cyrilicí Сидір Голубович (6. března 1873 Tovstenke,[1] dnes Čortkivský rajón – 12. ledna 1938 Lvov[1]), byl rakouský právník a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, po první světové válce předseda vlády Západoukrajinské lidové republiky.
| Dr. Sydir Holubovyč | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1911 – 1918 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1913 – ??? | |
| Ministr spravedlnosti Západoukrajinské lidové republiky | |
| Ve funkci: 1918 – 1919 | |
| Předseda vlády Západoukrajinské lidové republiky | |
| Ve funkci: 1919 – 1919 | |
| Předchůdce | Kost Levyckyj |
| Nástupce | zánik státu |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ukrajinská nár. dem. str. Ukrajinská národní str. práce Ukrajinské nár. dem. sjednocení |
| Narození | 6. března 1873 Tovstenke  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. ledna 1938 Lvov  Polsko |
| Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov (49°50′0″ s. š., 24°3′29″ v. d.) |
| Alma mater | Lvovská univerzita |
| Profese | advokát a politik |
| Commons | Sydir Holubovych |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Působil jako právník a politik. V letech 1893–1897 vystudoval práva na Lvovské univerzitě. Roku 1902 získal titul doktora práv. Od roku 1903 pracoval jako advokát v Ternopilu, od roku 1905 ve vlastní advokátní kanceláři. V roce 1908 byl jedním z právních zástupců atentátníka Myroslava Sičynského, který zabil haličského místodržícího Andrzeje Kazimierze Potockého. Od roku 1904 do roku 1914 předsedal ternopilské pobočce spolku Prosvita a v téže době byl i vedoucím funkcionářem místního Sokola.[1]
Byl aktivní i politicky. Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany. Od roku 1913 zasedal jako její poslanec na Haličském zemském sněmu. Od roku 1915 byl členem Ukrajinské národní rady.[2][1]
Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 68.[3] Po roce 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[3]
Po válce, v době krátké existence Západoukrajinské lidové republiky, se zapojil do vládních struktur tohoto státního útvaru. V roce 1918 se stal ministrem spravedlnosti Západoukrajinské lidové republiky. Později byl po rezignaci Kosta Levyckého od ledna 1919 do června 1919 i předsedou vlády této republiky. Podílel se na jednáních o spojení toto státu s Ukrajinskou lidovou republikou působí na území bývalého carského Ruska. Od června 1919 působil ve vládních strukturách diktátora Jevhena Petruševyče se zodpovědnosti za rezort vnitřních záležitostí. V listopadu 1919 odešel společně s Petruševyčem do exilu do Vídně, ale nebyl členem jeho exilové ukrajinské vlády.[2][1]
V roce 1922 se vrátil do Lvova a byl od roku 1924 předsedou Ukrajinské národní strany práce (trudová). V roce 1925 se podílel na založení Ukrajinského národně demokratického sjednocení. Následně se ale stáhl z politiky. Od roku 1931 byl advokátem v Založci[2][1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f ГОЛУБО́ВИЧ Сидір (Ісидор) Тимофійович [online]. esu.com.ua [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c Голубович Сидір [online]. litopys.org.ua [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sydir Holubovyč na Wikimedia Commons
