Otevřít hlavní menu

Svetozar Marković (v srbské cyrilici Светозар Марковић, 184626. února 1876, Terst) byl srbský realistický spisovatel. Národní tvorbu obohatil o společenská témata.

Svetozar Marković
Svetozar Markovic.jpg
Narození 9. září 1846
Zaječar
Úmrtí 26. února 1875 (ve věku 28 let)
Terst
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání filozof, politický aktivista, literární kritik, ekonom, politik a spisovatel
Národnost Srbové
Alma mater Bělehradská univerzita
Příbuzní Jevrem Marković (sourozenec)
Vlivy Karl Marx
Nikolaj Gavrilovič Černyševskij
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako výtečnému studentu technických oborů[1] mu bylo umožněno vycestovat na vysokoškolské studium do Ruska, kde se setkal s idejemi tzv. radikálních demokratů, kteří ho později významně ovlivnili.[2] Názorově se proto přikláněl k levicovým idejím (byl socialistou) a stejně jako marxisté souhlasil s myšlenkou, aby literatura jako taková převzala politické cíle. Veškerá literární činnost dle něho měla být mobilizována proto, aby podporovala pokrokové cíle ve společnosti. To se stalo vzorem i budoucím levicově orientovaným spisovatelům, kteří ať už v Srbsku, či Jugoslávii působili.[3]

Noviny Radnik

V letech 1871 a 1872 zveřejnil své články Pevanje i mišljenje (Básnění a myšlení), a také rozpravu Realni pravac u nauci i životu (Skutečný směr ve vědě a životě), kde ostře odsoudil[4] romantické básníky předchozí éry (do 60. let; v Srbsku trval romantismus déle, než v řadě jiných evropských zemí, vzhledem k pomalejšímu pronikání kulturních trendů do nově budované země). Marković ostře kritizoval společenský řád, zaostalost země a pevně dané zvyklosti; rysy, které například obdivoval Stevan Sremac. V roce 1872 sepsal knihu Serbija na istoku (Srbsko na východě), kde povstání z roku 1804 označil spíše jako sociální vzpouru sedláků proti svým pánům, než jako pokus o národní osvobození, či potlačení útlaku cizí moci. Kromě toho byl také i editorem deníku Radenik (dělník), prvního levicového tiskopisu v Srbsku, který balancoval někde mezi ostře levicovými a umírněnými postoji (aby se vyhnul případnému zakázání ze strany úřadů). Byl také autorem deníků Javnost (Veřejnost) (který byl přece jen vstřícnější k vládě) a Oslobođenje (Osvobození). Po několika procesech však byl donucen k emigraci ze země, nejprve do Vídně a později do Dalmácie, kde zemřel na tuberkulózu.[2]

Po své smrti se stal v jihoslovanském levicovém ideovém proudu významným pojmem. Inspiroval řadu pozdějších spisovatelů.[3]

Populární byl mezi levicově orientovanými jugoslávskými autory meziválečného období.

Jako propagátor federalistického státu a oponent velkosrbských myšlenek a také jako socialista se stal klíčovou osobností pro komunistický pohled na národní dějiny.[5] Byla po něm pojmenována celá řada škol, institucí i ulic. Město Jagodina neslo až do začátku 90. let 20. století název Svetozarevo.

ReferenceEditovat

  1. MARKOVIĆ, Svetozar. Pevanje i mišljenje. Bělehrad: Biblioteka "Reč i misao", 1966. Kapitola Kako su nas vaspitavali, s. 66. (srbochorvatština) 
  2. a b DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. Kapitola Sima Milutinović i umetnička epika, s. 830. (srbština) 
  3. a b DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. Kapitola Sima Milutinović i umetnička epika, s. 831. (srbština) 
  4. MARKOVIĆ, Slobodan. Književne pojave između dva svetska rata. Valjevo: Milić Rakić, 1982. S. 20. (srbochorvatština) 
  5. MARKOVIĆ, Slobodan. Književne pojave između dva svetska rata. Valjevo: Milić Rakić, 1982. S. 174. (srbochorvatština)