Kliment Ochridský
Svatý Kliment Ochridský, zvaný též Kliment Velický, Kliment Sloviensky či Kliment Bulharský, (cca 830 – 27. července 916 Ochrid[1]) byl staroslověnsky píšící spisovatel a misionář působící na Velké Moravě a v Bulharsku, žák svatého Cyrila a svatého Metoděje.
| Svatý Kliment Ochridský | |
|---|---|
| Biskup | |
.jpg) | |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 868, Řím světitel Formosus |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | asi 840 |
| Datum úmrtí | 27. července 916 |
| Místo úmrtí | Ochrid |
| Svatořečení | |
| Svátek | 27. července |
| Uctíván církvemi | řeckokatolická církev, římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev |
| Titul svatého | apoštol Bulharska |
| Atributy | biskupská roucha |
| Patron | Makedonie, města Ochrid |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Podle většiny historiků pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie, byť není jasné, zda z části, jež tehdy náležela k Byzantské říši, nebo z části přináležející říši bulharské. Existují ovšem i názory, že pocházel z Velké Moravy.[2] Kliment se s věrozvěsty zúčastnil cesty na Krym do země Chazarů (860–861) i návštěvy Chersonésu, kde se zúčastnil hledání a objevení ostatků papeže svatého Klimenta Římského (a přijal na památku tohoto mučedníka mnišské jméno, což vedlo v budoucnu k častému zaměňování těchto dvou osob). Okolo roku 868 byl Kliment Ochridský vysvěcen v Římě na kněze.
Později následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy. Svou literární činnost zahájil Kliment právě na Moravě, brzy po smrti svatého Cyrila (Konstantina), mezi lety 870 a 880, kdy byl napsán Život Konstantinův. Tento nejvýznamnější původní výtvor rané slovanské literatury je zřejmě dílem právě Klimenta, ovšem s významnou účastí svatého Metoděje. Brzy po Metodějově smrti byl sepsán Život Metodějův, jehož autorem je bezpochyby Kliment. Na Velké Moravě Kliment napsal ještě dva významné homiletické texty - Pochvala svatému Cyrilu a Pochvalné slovo na počest svatého Cyrila a Metoděje.[3]
Po smrti svatého Metoděje byl na Moravě patrně nějaký čas vězněn. Po vyhnání Metodějových následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy[4] odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky[4], kde Kliment učil cara Borise I. a roku 864 ho pokřtil.[5] Na Borisovu žádost pak Kliment vytvořil známou Plisecko-preslavskou literární školu.
Boris vyslal záhy Klimenta do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval mu dvorce v Devoli, Glavnici a v okolí Ochridu (dnes na území Albánie a Severní Makedonie). Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 Symeonem I. ustanoven biskupem velickým. Založil zde rovněž Klášter sv. Pantelejmona s učilištěm pro bohoslovce, což byla jedna z prvních evropských vysokých škol. Školu absolvovalo 3500 žáků a Bulharsko se tak stalo nejdůležitějším centrem slovanské vzdělanosti své doby. V Bulharsku sepsal řadu textů pro církevní svátky k oslavě apoštolů, mučedníků, proroků a světců, pochvalná slova o Bohorodičce, o Janu Křtiteli, o některých z proroků a o některých zvláště uctívaných světcích (např. o svatém Klimentovi, římském papeži). Celkem je Klimentovi připisováno 43 spisů. Diskuse se vedou o tom, nakolik Kliment upravil hlaholici, tedy abecedu vynalezenou svými učiteli. Podle Pavla Josefa Šafaříka to byl právě Kliment, kdo vytvořil cyrilici (azbuku), ale jsou i autoři, kteří to odmítají.
Hlavním biografickým zdrojem o Klimentovi je staroslověnský spis Obširno Klimentovo žitie z pera arcibiskupa Theofylakta Ochridského.
Památka editovat
Ostatky svatého Klimenta jsou uchovávány v Ochridu v katedrálním kostele svatého Klimenta a svatého Panteleimona. Jako světce jej uctívají jak pravoslavní, tak katolíci. V katolickém kalendáriu je slaven jako jeden z druhů svatého Gorazda 27. července.
Jméno Klimenta Ochridského nese např. univerzita v bulharské Sofii a v makedonské Bitole.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Zlatý věk bulharského písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1982. Kapitola Dílo Klimenta Ochridského, s. 47.
- ↑ Kliment Ochridský. Encyclopaedia Beliana [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ MACHALA, Lubomír (ed). Panorama české literatury (1) do roku 1989. Praha: Knižní klub, 2015. 608 s. ISBN 978-80-242-4818-9.
- ↑ a b Zlatý věk bulharského písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1982. Kapitola Dílo Klimenta Ochridského, s. 48.
- ↑ Kliment Ochridský. leporelo.info [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-09.
Literatura editovat
- Edward Farrugia: Encyklopedický slovník křesťanského Východu, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2010, ISBN 978-80-7412-019-0, str. 481-482
- Luboš Merhaut a kolektiv: Lexikon české literatury – osobnosti, díla, instituce, díl 4, svazek II, Academia, Praha 2008, ISBN 978-80-200-1671-3, str. 1916-1917
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kliment Ochridský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kliment Ochridský
- Legenda o životě sv. Klimenta Ochridského
