Svatý Bonifác

Svatý Bonifác rodným jménem Winfried (675? Wessex5. června 754 Dokkum, Frísko) byl jedním z představitelů křesťanské anglosaské misie na evropské pevnině, apoštolem Germánů, svatým patronem Německa a arcibiskupem v Mohuči. V římskokatolické a v anglikánské církvi je slaven jako svatý mučedník.

Svatý Bonifác
Svatý Bonifác
Svatý Bonifác
misijní biskup, první arcibiskup mohučský
Datum narození 675?
Místo narození Wessex
Datum úmrtí 5. června 754
Místo úmrtí Dokkum, Frísko
Svátek 5. června
Patronem Pivovarníků, Fuldy, Německa, Světových dnů mládeže

ŽivotEditovat

 
Horní obrázek - svatý Bonifác křtící, spodní obrázek - umučení sv. Bonifáce. Fulda, iluminace z 11. století

Narodil se jako Winfried přibližně v roce 675 ve Wessexu. Lákal jej mnišský způsob života, takže již jako mladý oblát vstoupil do kláštera benediktinů v Exeteru, kde obdržel veškeré vzdělání. Poté působil jako učitel latinské gramatiky. Napsal několik pojednání a skládal rovněž latinskou poezii. Ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze a po vzoru benediktinů začal toužit po misionářském životě. V roce 716 se pod Willibrordovým vedením vydal na kontinent, do Fríska. Misie byla ovšem neúspěšná, v té době ve Franské říši vypukla válka mezi Radbodem a Karlem Martelem a Winfried byl nucený se vrátit do Anglie. O dva roky později se na kontinent vrátil a působil jako misionář v německých zemích až do své smrti v roce 754.[1]

Reformace a misieEditovat

Jeho zásluhy tkví především v organizačních schopnostech a reformátorské důslednosti, díky které došlo k významnému posunu vpřed, co se týká myšlení franské církve a jejího propojení s římskou církví. Jeho zásluhou bylo znovu obnoveno západní císařství, nejprve pod vedením Karla Velikého a poté Oty Velikého v roce 962. V roce 718 se vypravil do Říma za papežem Řehořem II., aby obdržel jeho pověření a požehnání k misijní činnosti ve Fránské říši. Papež jej v témže roce zároveň pokřtil na Bonifatia. V roce 722 se znovu vydal za papežem, protože jeho pravomoci vůči fránské šlechtě byly velice malé a neúčinné. V Římě byl vysvěcen na biskupa a obdržel pověřující dopis ke Karlu Martellovi, který jej následně vyslal šířit křesťanskou víru na svém území. Papež Řehoř III. vysvětil Bonifáce na arcibiskupa s pravomocí světit biskupy a zakládat nové diecéze, a ještě o několik let později (cca r. 738) jej ustanovil apoštolským legátem pro Bavorsko, Alamanii, Hesensko a Durynsko. Do roku 740 založil kláštery v Amöneburgu, Fritzlaru, Kitzingenu, Tauberbischofsheimu či ženský klášter v Ochsenfurtu, kde se stala představenou Thekla. U Geismaru skácel Donarův dub.

V letech 738–747 uspořádal v Bavorsku hranice stávajících biskupství a v Durynsku zakládal biskupství nová, například v Erfurtu nebo Würzburgu. S podporou Karlomana a Pipina Krátkého, kteří byli proreformně a prořímsky zaměřeni, se podílel na vybudování nového církevního systému pro celou franskou říši.

Pipin se nakonec postavil na stranu franské šlechty proti působení Bonifáce i proti jeho usednutí na trůn kolínského biskupství. Bonifác se raději stáhl a žil střídavě v Mohuči a v klášteře ve Fuldě, který založil v roce 744. Tento klášter se stal střediskem křesťanství a misijního snažení v tehdejších německých zemích. Od roku 1869 se zde každoročně konají konference německých biskupů.[1].[2]

SmrtEditovat

Zemřel násilnou smrtí u Dokkumu při své poslední misijní cestě do Fríska spolu se svými 52 společníky. Jeho ostatky byly neseny z Utrechtu přes Mohuč do Fuldy, kde Bonifác založil klášter. Tělo je dodnes pohřbeno v sarkofágu v kryptě pod hlavním oltářem dómu ve Fuldě.[1]

Jeho synovci byli svatý Willibald, biskup z Eichstättu, a svatý Wunibald. Jeho neteří byla řeholnice Svatá Valburga.

Ikonografie a kultEditovat

Díky svým spolubratřím z Fuldy byl Bonifác oslavován ihned po smrti a brzy byla napsána legenda o jeho životě a mučednictví. Bonifác bývá vyobrazen jako biskup s odznaky svého úřadu (berla, mitra, pallium); charakteristickým atributem je kniha proťatá mečem, Bonifác ji pozdvihl na svou obranu před svým vrahem. V legendárních scénách se zobrazuje jeho vstup do kláštera (obláčka), misijní činnost (nejčastěji jak doprovází Willibrorda, káže pohanským Frísům nebo jak je křtí), tři římské cesty k papeži, jak světí krále Pipina III., dále jeho mučednická smrt, při níž bývá vyobrazen s některými,rovněž svatořečenými druhy, Eobanem a Adalarem, od 16. století také Bonifácovo Nanebevzetí a apoteóza v nebi. V malbě křídlových oltářů jej nejčastěji doprovází další misionáři Leander ze Sevilly, Augustin z Canterbury, Willibrord, Anscharius, Wolfgang, svatý Vojtěch, Gerhard z Csanádu nebo Rupert ze Salzburgu.


PatrociniumEditovat

Kostely v Česku zasvěcené sv. BonifáciEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1995. 
  • HEYDUK, Josef. Svatí církevního roku. Praha: Vyšehrad, 2012. 
  • LAWRENCE, Hugh. Dějiny středověkého mnišství. Brno: CDK, 2001. S. 64-68. 
  • Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 5, A-C, Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, s. 427-435.

ReferenceEditovat

  1. a b c FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. 336 s. ISBN 80-7113-008-7. S. 104-106. 
  2. HEYDUK, Josef. Svatí církevního roku. [s.l.]: Vyšehrad, 2001. 237 s. Dostupné online. ISBN 9788070213858. S. 83-84. 

Externí odkazyEditovat