Svět v obrazech

československý časopis

Svět v obrazech (dále jen SVO) byl obrazový týdeník, který vycházel v letech 1945 až 1992. Od počátku svého vzniku navazoval na pojetí a tradice obrazového českého týdeníku Pestrý týden, který vznikl v roce 1926 a přestal vycházet 28. dubna 1945. Ve svém základním obsahu byl Svět v obrazech definován jako nepolitické periodikum určené pro široké čtenářské vrstvy a později pak jako časopis s rodinnou orientací. Základem SVO byly výrazné fotografie, které v něm zaujímaly (oproti textu) největší plochu v celém rozsahu časopisu.

Svět v obrazech
Svet-v-obrazech.png
Základní informace
Datum založení1945
Datum zániku1992
Jazykcs
Periodicitatýdeník
Formát30 x 42 cm; 27,5 x 35 cm
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Sídlo redakcePraha
Náklad
  • 70 000 (1968);
  • 140 000 (1983)
Klíčové osoby
Vydavatel
  • Ministerstvo informací a osvěty;
  • Orbis;
  • ČTK;
  • Novinář
  • Českomoravský novinář, a.s.
Odkazy
ISSN0039-7032
Číslo ČNBcnb000357055
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Svět v obrazech převzal po skončení druhé světové války ještě v květnu 1945 autorské zázemí Pestrého týdne – řadu redaktorů a fotografů i jeho fotografický archiv.[1] Tisk a výroba SVO pokračovala v Grafických závodech Václav Neubert a synové na pražském Smíchově, kde byla věnována velká pozornost kvalitě tisku (v prvních letech byl SVO tištěn hlubotiskem) a kde se SVO tiskl až do roku 1990.[p. 1]

První poválečná vydáníEditovat

První tři zvláštní (mimořádná, nečíslovaná) monotematická vydání poválečného Světa v obrazech v roce 1945 vyšla v rozsahu 8 stran:

  • Od barikád k příchodu Rudé armády (26. května 1945);
  • Příjezd prezidenta, vlády, armády (1. června 1945) a
  • Lidice (10. června 1945).

První řádné číslované vydání SVO vyšlo 15. června 1945.

VydavateléEditovat

Vydavatelem SVO bylo nejprve Ministerstvo informací (vzniklo v roce 1945 a v roce 1948 bylo přejmenováno na Ministerstvo informací a osvěty; jeho ministrem byl v letech 1945 až 1953 komunistický novinář Václav Kopecký); později pak Orbis; ČTK; vydavatelství Novinář a Českomoravský novinář, a.s.[2]

RedakceEditovat

Řízení redakce SVO bylo od počátku svého vzniku svěřeno blízkému spolupracovníkovi Vaclava Kopeckého komunistickému politikovi, novináři a poslanci Národního shromáždění dr. Františku Novákovi. Ten stál v čele tříčlenného vedení. Redakci pomáhal v jejím řízení publicista, novinář a fotograf Vladimír Rýpar. Ten po druhé světové válce přešel do redakce SVO z redakce Pestrého týdne, kde byl taktéž redaktorem. Rýpar se stal šéfredaktorem SVO v roce 1955 a působil v této funkci až do roku 1968. (Rýpar úzce spolupracoval například s fotografem Karlem Hájkem.)

FotografovéEditovat

Hlavním fotografem a výraznou osobností, určující celkovou tvář SVO se stal od počátku fotograf Karel Hájek – zakladatel české moderní fotožurnalistiky. Ve své tvorbě se držel vždy hlavního a nejdůležitějšího proudu dění. Jeho tvorba čítá velké množství záběrů vypovídajících komplexně o dějinách českého národa ve 20. století.

Vývojové trendy SVOEditovat

Ihned po skončení druhé světové války byl Pestrý týden považován za proněmecké periodikum hraničící až s kolaborantstvím. Mezi léty 1945 až 1992 změnil SVO několikrát svoji grafickou podobu aby tak aktuálně přizpůsobil svůj obsah době, ve které byl vydáván. Svět v obrazech měl být již od svého založení v roce 1945 jistým způsobem poplatný novému poválečnému uspořádání republiky tak, jak jej předurčilo přijetí Košického vládního programu: měl podporovat nově se formující prosovětské a komunistické vidění světa rezonující s poválečnými náladami a shodně souznějící s nastoleným režimem. Během své historie se SVO vlastně nikdy nevymanil z ideologického vlivu vládnoucího režimu, což ovlivňovalo dlouhodobě i složení tvůrčího týmu týdeníku (tj. redaktorů a fotografů). Mezi léty 1945 až 1992 prošel tento obrazový časopis hned několika historicko–společenskými zlomy ((1945, 1948, 1968, 1989), které jej vždy nadlouho ovlivnily a výrazně dotvářely jeho aktuální podobu.

FormátEditovat

Časopis měl až do roku 1967 rozměry 30 x 42 cm, ale posléze byl jeho formát upraven na velikost 27, 5 x 35 cm, aby ještě po roce 1990 prošel dalším (tentokráte již posledním) formátovým zmenšením.

Umístění redakceEditovat

Původně byla redakce SVO umístěna v tiskárně Václav Neubert a synové na Smíchově. Později se přestěhovala do konstruktivistické budovy Paláce Dunaj na rohu ulic Národní a Voršilská na Praze 1. Dále se redakce přestěhovala do Klimentské ulice číslo 6 a pak do ulice U Prašné brány číslo 3. Od roku 1960 přesídlila redakce znovu na Národní třídu a od 70. let 20. století až do konce své existence bylo sídlo redakce SVO v Pařížské ulici číslo 9 v sídle Českého svazu novinářů a Mezinárodní organizace novinářů.

Osobnosti, působící v redakci časopisuEditovat

V redakci periodika Svět v obrazech se vystřídalo několik desítek českých (nebo ojediněle slovenských) novinářů a fotografů. V 80. letech 20. století se díky aktivitě členů redakce SVO uskutečnilo několik hromadných čtenářských akcí, spojených s průvodem jihočeským městem, do kterých byli zapojeni i čeští malíři, umělci a malá i velká divadla ve městě Třeboň a u tamního rybníka Svět. Konaly se každoročně pod společným názvem: Malujeme Svět, Cesta kolem Světa, Prkna, která znamenají Svět.

Fotografové profesníEditovat

K redakčním profesním fotografům patřil Karel Hájek; nestor české fotografie Bedřich Kocek; Oldřich Rakovec;[p. 2] Robert Wittman. Z těch později narozených, kteří působili v SVO v posledních letech existence periodika to byli Oleg Homola a Lukáš Volek.

Fotografové externíEditovat

K externím fotografům patřili: Josef Hanka;[3] Vilém Heckel; František Jan Hlinovský;[4] Václav Chochola; Václav Jírů; Karol Kállay; Ladislav Sitenský; Zdeněk Tmej; Erich Tylínek; Vilém Kropp; Karel Ludwig; Jan Lukas; Jindřich Marco; Emil Pardubský; Emil Fafek; Leoš Nebor; Blanka Chocholová; Pavel Dias;[5] a další (např. Karel Otto Hrubý; Miroslav Peterka; Vilém Rosegnal; ...).

Řadoví redakční novinářiEditovat

Z řadových redakčních novinářů v redakci působili: Jiří Nožka, Antonín Jelínek, Václav Straka,[p. 3] Jaroslav Bouček, Věra Hellová, Želmíra Živná, Josef Holler,[p. 4] Antonín Kuba, Jiří Čapek,[p. 5] Karel Šmíd, Dušan Spáčil, Herbert Kratzer,[p. 6] Gizberga Bezoušková, Josef Ondrouch, Jaroslav Major, Václav Husák, Lubomír Teprt, Stanislav Motl a jiní. Do SVO psali i četní bývalí zahraniční vojáci ze západní fronty. Obecně měl SVO poměrně velký počet externích přispěvatelů.

ŠéfredaktořiEditovat

  • František Novák (1945);
  • Vladimír Rýpar (1955 až 1968);
  • Miroslav Dočkal (1968 až 1970);
  • Věra Hellová (1970 až 1983);
  • Zdeněk Hrabica[p. 7] (1983 až 1990) a
  • Vladimír Kovářík (1990 až 1992).

Zlomy ve vydávání časopisuEditovat

1968/1969Editovat

V tzv. krizovém období let 1968 až 1969 nezastával SVO podle názoru tehdejší politické moci důsledně marxisticko-leninskou orientaci a jeho vydávání bylo na několik měsíců zastaveno. Obnoveno bylo v lednu 1970.[6]

Několik redaktorů muselo redakci opustit, několik jich mohlo dále pracovat, se zákazem vycestovat do zahraničí. S dalšími vyloučenými udržovala redakce až do roku 1989 spojení a jejich působení probíhalo pod pseudonymy nebo pod pravými jmény kmenových redaktorů. Stejně tak se na práci redakce podíleli jiní novináři a překladatelé, kteří se ocitli na seznamech Federálního nebo českého úřadu pro tisk a informace, byl mezi nimi i pozdější primátor Hlavního města Prahy Jaroslav Kořán a jiní.

1985 až 1989Editovat

Zvýšenou popularitu čtenářské obce si získala redakce SVO v polovině 80. let 20. století, kdy popularizovala tzv. přestavbu v SSSR. Pravidelně publikovala ruské básníky: Jevgenije Jevtušenka, Alexandra Tvardovského, Roberta Rožděstvenského,[p. 8] písničkáře a herce Vladimíra Vysockého a jiné (ve vynikajících přebásnění z ruštiny od Jaroslava Kabíčka[p. 9] a Ľubomíra Feldeka). Obdobně věnovala pozornost v té době kontroverzně vnímaným tuzemským umělcům: Ladislavu Smoljakovi, Zdeňku Svěrákovi, Michaelu Kocábovi, ale zveřejnila i několikeré rozhovory s Bohumilem Hrabalem. Redakce neopomněla zařadit ani osobnosti začínajícího podnikání: Františka Čubu či Zdeňka Kratochvíla. Reformní stanoviska zaujímali redaktoři i ve svých reportážích ze zahraničních cest do Indie, KLDR, na sovětský Dálný východ, na Kamčatku, či o zanikajícím Aralském jezeře. SVO také reportoval v té době významnou schůzku na nejvyšší úrovni, která se konala na Maltě dne 2. března 1989 mezi americkým prezidentem Georgem Bushem starším a generálním tajemníkem Sovětského svazu Michailem Gorbačovem.

1989/1990Editovat

V důsledku společensko–politického vývoje po 17. listopadu 1989 přerušil SVO na delší dobu kontinuitu svého vydávání. Obnovení vydávání SVO nastalo po delší přestávce až v roce 1991 a v období od roku 1991 až do zániku v roce 1992 byl SVJ vydáván v Polygrafii, a.s. v Praze 2. Časopis se sice transformoval do role „Nezávislého společenského obrázkového časopisu“, ale z nejrůznějších důvodů, včetně obsahových, finančních a konkurenčních ukončil v roce 1992 definitivně svou činnost.

Pokus o obnovení časopisuEditovat

Od září 2013 do května 2014 se uskutečnil neúspěšný pokus o obnovení časopisu SVO. Časopis identického jména vycházel v tištěné i elektronické podobě v uvedeném období ve Vydavatelství Sanoma Media (ISSN 2336-1867),[7] ale bylo vydáno jen sedm čísel.[8][9]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Neubertovy závody patřily v Československu k tehdejší tiskařské špičce a získaly si pověst i v zahraničí, zejména potom ve výrobě světlotisku, hlubotisku a zinkografie. Vydávaly náročná kartografická díla a atlasy a vedle toho také populární časopis Pestrý týden. Firma fungovala až do roku 1948, kdy byla znárodněna a sloučena s podnikem Orbis.
  2. Oldřich Rakovec (* 24. října 1913, Praha – 25. září 1983, Praha) – fotograf, fotografické publikace.
  3. Václav Straka (* 8. dubna 1914, Praha – 11. června 2011, Praha): Plukovník, účastník protifašistického odboje. V letech 1948-1969 působil v redakci týdeníku Svět v obrazech.
  4. Josef Holler (* 27. října 1927, Braškov u Kladna): Novinář, redaktor, publicista v oboru mládežnického hnutí.
  5. Jiří Čapek (* 2. května 1934, Chrašťovice u Strakonic): Redaktor
  6. Herbert Kratzer (* 4. srpna 1944, Nové Město pod Smrkem): PhDr., publicista a novinář
  7. Zdeněk Hrabica (* 25. října 1936, Jihlava): redaktor, publicista, autor literatury faktu.
  8. Robert Ivanovič Rožděstvenskij (20. června 1932 – 19. srpna 1994) byl ruský básník, spisovatel a písničkář. Básně psal a vydával od roku 1955. V 50. až 60. letech 20. století (v době tzv. chruščovovského tání) opustil socialistický realizmus a stal se průkopníkem novějšího, svěžejšího a svobodnějšího stylu poezie v tehdejším Sovětském svazu.
  9. Jaroslav Kabíček (* 11. října 1931, Veletín – 2. února 1996, Praha) byl překladatel z ukrajinštiny, ruštiny, litevštiny, běloruštiny, estonštiny a makedonštiny; redaktor; editor sovětské poezie; básník a novinář.

ReferenceEditovat

  1. Svět v obrazech. Praha: Novinář, 1945-1992. ISSN 0039-7032. [online]. web: Souborný katalog Národní knihovny České republiky (NK ČR) [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. 
  2. LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 30–42. 
  3. Josef Hanka [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2021-03-03]. Identifikační číslo: jk01033416. Dostupné online. 
  4. František Jan Hlinovský (* 11. ledna 1913) – Umělecký fotograf, publikace z oboru, reportér denních listů. [online]. web: Databáze autorit NK %CR [cit. 2021-03-03]. Identifikační číslo: jk01041309. Dostupné online. 
  5. LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 31–32. 
  6. JACZ, Ľudovít, ed. et al. Malá encyklopédia žurnalistiky. 1. vydání; Bratislava: Obzor, 1982; 570 stran + 20 stran obrazových příloh; strana 453; edice: Malé encyklopédie vydavateľstva Obzor.
  7. -MAV-. Sanoma oživuje legendární značku Svět v obrazech [online]. web: Madia Guru cz, 2013-07-29 [cit. 2022-03-04]. (Společnost Sanoma si požádala o registraci značky tradičního časopisu Svět v obrazech.). Dostupné online. 
  8. Legendární magazín Svět v obrazech se vrací [online]. Vltava Labe Media, 2013-09-19 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  9. Svět v obrazech: světové reportáže - unikátní rozhovory - exkluzivní fotografie. Praha: Sanoma Media Praha, 2013-2014. ISSN 2336-1867 [online]. web: NK ČR [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat