Svízel vonný

druh rostliny

Svízel vonný (Galium odoratum, dříve mařinka vonná - Asperula odorata) je lesní bylina, dříve využívaná hojně v lékařství a léčitelství.

Jak číst taxoboxSvízel vonný
alternativní popis obrázku chybí
Svízel vonný (Galium odoratum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďmořenovité (Rubiaceae)
Rodsvízel (Galium)
Binomické jméno
Galium odoratum
(L.) Scop., 1771
Synonyma

Asperula odorata

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a výskyt

editovat

Má přeslenité a po okraji drsné listy (odtud bývalé latinské rodové jméno Asperula = drsňoučká), a poněvadž příjemně voní po kumarinu, i odorata (latinsky: vonná). Svízel vonný je vytrvalá bylina s plazivým oddenkem a drobnými bílými květy, které kvetou v květnu a červnu. Je hojně rozšířená téměř po celé Evropě a často tvoří husté porosty v listnatých lesích. Roste také v západní Asii a Severní Americe.

Pěstování

editovat

Komu neroste planě v dosahu, může si ji snadno vypěstovat buď ze semen nebo vegetativních výhonků, které se přesazují v době, kdy tento svízel kvete.

Zpracování

editovat

Používanou částí rostliny je čerstvá nebo sušená nať, sbíraná v době květu. Sušit musíme pomalu při teplotě nepřesahující 35 °C.

Použití

editovat

V lékařství se využívá především zevně (na drobná poranění i hnisavé rány apod.), v lidovém léčitelství se pak nejčastěji používala na zklidnění a dobré usínání. Neměla by se však používat dlouhodobě, jedná se totiž o mírně jedovatou drogu s vedlejšími účinky (zejména bolestmi hlavy).

Čerstvá i sušená si dlouho uchovává krásnou vůni, pro kterou je též velmi oblíbená. Její aroma se používá i při výrobě alkoholických nápojů.

Gastronomie

editovat

Němci mařinku používali do německé májové bowle (májového vína) a do piva typu Berliner Weisse, Francouzi do šampaňského, ve Švýcarsku do koňaku i benediktinky. Na severu Evropy jí byla ochucována řada uzenin.[1]

Reference

editovat
  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Mařinka vonná, s. 66. 

Externí odkazy

editovat