Studijní neúspěšnost

termín

Studijní neúspěšnost je termín označující špatné výsledky studentů ve školní práci, které vedou k předčasnému ukončení studia.[1] Jejich selhání přitom může mít celou řadu příčin, ať už ovlivnitelných, či žákem neovlivnitelných. Školní neúspěšnost odráží individuální diference, které souvisí nejen s rozdílnou osobností studenta (konkrétně motivací, nadáním nebo také charakterem), ale také s jeho výkonem ve vzdělávací instituci či rodinné výchově.[2] Výše zmíněná problematika se vyskytuje na všech úrovních českého školství.

DůvodyEditovat

Klasifikovat všechny příčiny předčasného odchodu ze studia je obtížné, jelikož jich je mnoho.

Odlišit je lze na důvody formálního charakteru a subjektivní čili vlastní důvody. Do první kategorie spadají dva oprávněné následky, a to konkrétně odchod na vlastní žádost či žádost rodičů nebo poté vyloučení ze studia, které je zapříčiněné vysokou absencí studenta či nedostatečným prospěchem. Do skupiny vlastních a individuálních důvodů může patřit cokoliv.

Hlavní klasifikace důvodů neúspěšnosti je ale na tři následující kategorie: špatná volba, nedobrovolný odchod a odpoutání se. [3]

Špatná volbaEditovat

Tento typ důvodu bývá u studentů velmi častým, alespoň po odchození prvního či druhého pololetí nebo semestru. Student jde na danou školu na přání rodičů či pro oddálení života zahrnujícího pracování na plný úvazek (především v případě vysoké školy). Vybere si nevyhovující zaměření, které ho pak nebaví a nezajímá. Následně ale zjistí, že studium ho nenaplňuje tak, jak si představoval a nic mu neříká. Tento akt může zapříčinit vysokou absenci studenta, která se pak odráží ve výsledném prospěchu žáka. Po nespokojenosti na dosavadní instituci může následovat změna a přechod na jinou školu, nebo již samotné ukončení studia.

Nedobrovolný odchodEditovat

Druhým typem je klasický případ, kdy odchod způsobí jeden z vnějších faktorů. Může se jednat o nepředvídatelnou událost či konkrétní objektivní důvod. Ale jak již z názvu vypovídá jedná se o případ, kdy je student nucen a povinen studium ukončit z příčiny, kterou nedokáže ovlivnit. Častým případem je nedostatek financí na uhrazení samotného studia (jedná-li se o soukromou školu) či prostředků spojených s ním, klasifikační nedostatky, například nedostatečné známky pro postup do dalšího ročníku nebo neodkladné zdravotní důvody.[3]

Odpoutání seEditovat

Posledním důvodem odchodu ze studia je atypický druh s názvem odpoutání se. Tento zajímavý proces, kdy se jedinec oprostí od studia, je pozvolný a trvá i několik let. Do procesu se zapojují faktory nejen vnitřní, které působí od jedince, ale také vnější, např. ze strany rodičů či školy. V průběhu několika fází si jedinec uvědomí, že si zvolil nevhodný typ školy, následně zaregistruje, že výuka nenaplňuje jeho očekávání a v reakci na konkrétní fatální událost, která je ve finále tou zlomovou, opustí a ukončí studium.[3]

Vlivy na školyEditovat

Vnější vlivyEditovat

Jedná se o vlivy z prostředí složeného mimo školu. Závislost na tomto prostředí je problematická zejména z důvodu rychlých proměn a nepředvídatelnosti, školy se proto musí vypořádávat s určitou nejistotou.[4] Různí autoři poté definují jednotlivé vnější proměnné, které mohou školy ovlivňovat. Jedna z typologií uvádí stabilitu prostředí, rozmanitost trhu a konkurenci[5], jiná, že má na školy vliv restrukturalizace ekonomiky, měnící se úloha státu, změna demografických trendů, nové technologie, či globalizace.[6] Třetí typologie jako vlivy uvádí politický, kulturní a sociální kontext, mechanismy národních politik, rozvoj technologií, přesvědčení a očekávání společnosti a vzdělávání či metoda financování.[7] Všechny tyto typologie se shodují v tom, že hlavními vlivy působícími na vzdělávací a výchovné instituty, zejména vysoké školy, jsou technologické, demografické, vládní a ekonomické faktory. Pokud je některý z těchto faktorů problematický, může snadno vést ke zvyšování studijní neúspěšnosti.

Vnitřní vlivyEditovat

Tyto vlivy jsou zpravidla méně důležité než vlivy vnější, přesto hrají významnou roli v ovlivňování škol a tím pádem v míře studijní neúspěšnosti. Obvykle se jedná o vlivy typu velikost školy, poskytované studijní obory a programy (rozmanitost jejich nabídky), způsob rozdělování moci při rozhodování na škole, způsob organizace výuky v rámci určitého období, či po celé době studia, charakteristika studentské populace, historie či zakotvené hodnoty i představy a mnoho dalších.[8]

NásledkyEditovat

Následky ukončení studia se zdají být už od pohledu vždy negativní. Nemusí tomu tak ale vždy být. Vedle případů, ve kterých student ukončí studium bez „vyššího“ důvodu existují i situace, ve kterých je jedinec nucen ukončit jeho působení na škole či univerzitě z důvodu lepší a kvalitnější zkušenosti či pracovní příležitosti (zejména vysokoškolské vzdělávání). Toto se ale děje velmi zřídka. Častější jsou negativní dopady v různých oblastech níže zmíněných.

Oblast zaměstnání a hledání zaměstnáníEditovat

Pro studenty, kteří jsou studijně neúspěšní, je horší uplatnění na trhu práce. Často musí využívat kontaktů svých blízkých a známých a doufat, že mu budoucí zaměstnavatel bude schopen poskytnout vzdělání.

Oblast vzděláváníEditovat

Studijní neúspěšnost pro většinu znamená odchod z příslušné školy. Pro člověka může být podstatně náročnější opět nastoupit do studia a mít motivaci tentokrát uspět, když už již zažil neúspěch v této oblasti.

Oblast osobního životaEditovat

Lidé si často nepřipouštějí, že prošli studijním neúspěchem, protože ve společnosti může docházet k různým předsudkům. V rodině daného člověka může tato situace způsobit značné problémy.[3]

Studijní neúspěšnost na středních školáchEditovat

I přesto, že se studijní neúspěšnost nejčastěji spojuje s vysokoškolským vzděláním, zůstává tato problematika těžce řešitelným problémem i na středních školách, zejména na učňovských oborech. Ve školním roce 2010/2011 byly nejproblematičtější střední školy zakončované výučním listem – 28,6 % žáků ukončilo studium předčasně. Další kategorií, kterou zužuje studijní neúspěšnost, jsou střední školy zakončované výučním listem s možným nadstavbovým studiem k získání maturity – zde ukončilo 18 % žáků studium předčasně. Střední vzdělání s maturitní zkouškou se potýkalo přibližně s 9,9 % neúspěšných žáků. Nejpříznivější situace byla na gymnáziích, kde podíl selhání dosahoval pouhých 4,8 %.[9]

Studijní neúspěšnost na vysokých školáchEditovat

Vysoké školy se s problematikou studijní neúspěšnosti potýkají ze všech vzdělávacích institucí nejčastěji. To je způsobeno především nepovinnou školní docházkou na univerzitách a obtížnou slučitelností studia s prací. Studijní neúspěchy a předčasné ukončení studia lze nejlépe pozorovat již na samotném začátku, a to v bakalářských programech.

Téměř 60 % studií končí neúspěchem. Podíl neúspěšných studií dlouhodobě, kontinuálně roste – v imatrikulačním ročníku 2001 předčasně skončilo přes 40 %, o deset let později se toto procento zvýšilo již na hodnotu 55 %. Na technických vysokých školách tyto čísla bývají podstatně vyšší, největší podíl neúspěšných pokusů o získání bakalářského titulu je na Technické fakultě České zemědělské univerzity, kde je studijní neúspěšnost 90 %.[10]

ReferenceEditovat

  1. TELEKOVÁ, Magdalena. Faktory ovlivňující školní úspěch a neúspěch. Zlín, 2013. 117 s. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií.
  2. KOHOUTEK, Rudolf. 2009. Psychologie školní úspěšnosti a neúspěšnosti. Psychologie v teorii a praxi. [online] Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/0911/psychologie-skolni-uspesnosti-a-neuspesnosti Archivováno 4. 6. 2019 na Wayback Machine.
  3. a b c d HLOUŠKOVÁ, Lenka. 2014. Mám základní vzdělání. Příčiny a důsledky předčasných odchodů ze studia a ze vzdělávání. Studia paedagogica [online]. Ústav pedagogických věd FF MU. ISSN 2336-4521. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/734/828
  4. Pfeffer, J., & Salancik, G.R. 1978. The external control of organisations; A resource dependency perspective. New York and San Fransisco: Harper & Row Publishers.
  5. Hardy, C., Langley, A., Mintzberg, H. & Rose, J. 1983. Strategy Formulation in the University Setting. Review of Higher Education, 4.
  6. Sporn, B. 1999. Adaptive university structures. An analysis of adaptation to socioeconomic environments of US and European Universities. London.
  7. Hammond, N. 2003. Learning technology in higher education in the UK: trends, drivers and strategies.
  8. RICHTEROVÁ, Kateřina. Studijní neúspěšnost z pohledu veřejných vysokých škol. Praha, 2018. 121 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra veřejné a sociální politiky.
  9. TRHLÍKOVÁ, Jana. 2013. Předčasné odchody žáků ze středních škol : Názory pracovníků škol a úřadů práce na nástroje prevence a intervence. [online] Praha. Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení. a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/PREDCASNE_ODCHODY_pro_www_final.pdf
  10. BOČEK, Jan. Téměř 60 procent bakalářských studií v Česku končí neúspěchem. Na technických fakultách je to i 90 procent. iROZHLAS [online]. 2018. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/data-univerzity-vysoke-skoly-bakalar-studijni-neuspesnost_1805290616_jab