Otevřít hlavní menu

Straškov

část obce Straškov-Vodochody v okrese Litoměřice

Straškov je severní část obce Straškov-Vodochody v okrese Litoměřice. Prochází tudy železniční trať Roudnice nad Labem – Zlonice, železniční trať Vraňany–Libochovice a silnice II/608. V roce 2009 zde bylo evidováno 213 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 598 obyvatel.

Straškov
Kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava
Základní informace
Charakter sídla část obce
Počet obyvatel 598 (2011)
Domů 213 (2009)
Lokalita
PSČ 411 84
Obec Straškov-Vodochody
Okres Litoměřice
Historická země Čechy
Katastrální území Straškov (4,29 km²)
Zeměpisné souřadnice
Straškov
Straškov
Další údaje
Kód části obce 156281
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Straškov je také název katastrálního území o rozloze 4,29 km2.[2]

HistorieEditovat

Obec Straškov nemá tak jasně doloženou tisíciletou historii, ale lze předpokládat, že je jako Vodochody jednou z nejstarších obcí. Díky farnosti a od roku 1865 i zřízení školy byl Straškov přirozeným centrem pro sousední obce. Původ názvu obce není zcela doložený,ale pověst vypraví,že vznikla za vlády knížete Václava.Ve chvíli,kdy kníže projížděl místy,kde se nyní Straškov nachází,jeho kůn začal napadat na jednu nohu.Poručil tedy svému kováři "sraž kov".Jenže to bylo stále horší a proto mu posléze poručil vraž kov. Podle toho snad vznikly názvy dvou sousedních obcí Straškov a Vražkov. Nejstarší doložená písemná zmínka pochází z roku 1271.[3]

V souvislosti se Straškovem se připomíná v knize Antonína Profouse Místní jména v Čechách vladycký rod Strašků ze Straškova, a to jakýsi Wenczeslai Strasskonis curia sua in Strasskoua, a to v roce 1271. Později,roku 1338,se tento rod připomíná v souvislosti se pří kláštera Zbraslavského a sv. Jiří na Pražském Hradě, kde je uváděn jako svědek Hynko Niemecz de Strasskow sive de Wodochod. Rod měl propachtovanou i část vesnice Vodochody, a sice tři stavení a pět poddaných. O vesnici se dělil s rodem vladyků z Žižic. Za dob husitských válek rod opustil svoji tvrz a pro svoje katolické vyznáni se uchýlil do Rakous. Později se osobou Maximiliána Albrechta von Strasskow vrátil rod do Čech, kde jeho příslušníci žijí doposud.

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů[3][4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 408 450 416 405 509 562 646 518 563 568 539 476 558 598
Domy 72 83 82 92 96 105 156 165 252 163 158 185 189 199
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Vodochody.

PamětihodnostiEditovat

Kostel svatého VáclavaEditovat

Kostel svatého Václava je gotická stavba z druhé poloviny 14. století, upravená barokně ve století 18. Jednolodní orientovaná stavba s odsazeným polygonálně uzavřeným presbytářem, předsíní v ose západního průčelí a štíhlou věžicí v severozápadním koutě lodi. Vnější vzhled je převážně dílem barokní přestavby (okna lodi a presbytáře, západní štít, lisenami členěná omítka), na gotický původ upomíná především věžice se dvěma patry hrotitých oken (horní s kružbami) a nárožími, armovanými tesanými kvádry, dále mohutné opěráky presbytáře. Ten je sklenut křížovou klenbou s šestipaprsčitým závěrem s figurálními konzolami. V severní stěně je umístěn gotický sanktuářík a erbový náhrobek ze 16. století. Loď je plochostropá s hudební kruchtou u západní stěny. Vnitřní zařízení je převážně pseudoslohové z počátku 20. století.

Kostel obklopuje bývalý hřbitov. Z centra obce k němu vede kamenné schodiště, dvě shodné vstupní brány se otevírají k jihu (na zmíněné schodiště) a k východu (na cestu k vrcholu návrší se zvonicí). Obě brány jsou barokní, s trojúhelníkovým vyvrcholením a nikami po stranách vchodu, v pokročilém stádiu rozpadu. Samotný hřbitov je silně zarostlý, s torsy několika honosných náhrobků z 19. a 20. století.

ZvoniceEditovat

Zvonice ve Straškově je představitelkou téměř bezvěžového provedení obdobných staveb. Poměr výška – šířka stěn je prakticky 1 : 1. Přízemí je zvenčí nepřístupné, do zvonového patra se vchází po vnějším schodišti od jihu. V ose každé ze čtyř stěn se zvonové patro otevírá oknem se stlačeným obloukovým záklenkem, fasády jsou zcela hladké. Zvonici kryje nízká stanová střecha s pálenou krytinou.

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 388, 399. 
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300. 

Externí odkazyEditovat