Stračka vyvýšená
Stračka vyvýšená (Delphinium elatum) je vysoká, horská, planě rostoucí, vytrvalá bylina kvetoucí v letních měsících modrofialovými nebo narůžovělými květy v dlouhém, hroznovitém květenství. Je původní a jediný druh ze širokého rodu stračka, který v české přírodě roste. Vyskytuje se ale vzácně a je považována za ohroženou postupným vymizením.[1][2]
Stračka vyvýšená | |
---|---|
Stračka vyvýšená (Delphinium elatum) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
Čeleď | pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
Rod | stračka (Delphinium) |
Binomické jméno | |
Delphinium elatum L., 1753 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rozšíření
editovatRostlina je euroasijský druh, v Evropě roste disjunktivně, objevuje se hlavně v horách ve středu, na východě a jihu kontinentu a v Asii od Sibiře přes Střední Asii po Mongolsko a Čínu. Jako nepůvodní, zavlečená rostlina je také v přírodě Spojených států a Kanady. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 3000 m.
V České republice je vázána na suprakolinní až subalpínské polohy v severních pohraničních horách, od Krkonoš přes Orlické hory a Králický Sněžník až po Hrubý Jeseník. Izolovaně roste v Českém ráji a jako zplanělý, nepůvodní druh i na Šumavě.[2][3][4]
Ekologie
editovatVlhkomilný hemikryptofyt rostoucí na vysokostébelných horských, hlubokých, alespoň na jaře zamokřených loukách a prameništích, podél potoků, na okrajích lesů, lesních mýtinách i ve vlhkých kosodřevinách. Vyskytuje se v Krkonoších až do 1300 m n. m. Kvete od července do srpna. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][3][5]
Popis
editovatVytrvalá bylina s lodyhou vysokou 50 až 150 cm (vzácně až 200 cm) vyrůstající z dřevnatějícího oddenku. Lodyha bývá jednoduchá, nevětvená, nebo se řídce větví až ve květenství. Je porostlá dlouze řapíkatými listy s pochvou a s okrouhlou až pětihrannou čepelí o velikosti 7 až 15 cm. Sytě zelená čepel bývá dlanitě pěti až sedmisečná a zubaté či laločnaté úkrojky mohou být až 2 cm dlouhé a 1 cm široké. Listy v horní části lodyhy jsou znatelně menší.
Na vrcholu lodyhy vyrůstá koncové hroznovité květenství o deseti až padesáti květy barvy světle až tmavě modré či nafialovělé, vzácně růžové či bílé. Květy s listeny a se stopkami s čárkovitými listenci mají pět okvětních lístků (někdy nazývané kališními) asi 2 cm dlouhých, horní nese ostruhu. V květu je více tyčinek s tmavými prašníky, tři pestíky a vespod čtyři tmavá, lístkovitá nektaria. Pro znesnadnění samoopylení dozrává v květu pyl dříve než dospějí blizny. Opylení zajišťuje hmyz.
Plod je třídílný, elipsoidní měchýřek asi 15 mm dlouhý a 5 mm široký s dlouhým zobánkem. Obsahuje černá, asi 2,5 mm dlouhá, křídlatá semena, která slouží k rozmnožování.[1][2][3][5][6]
Význam
editovatRostlina se někdy pěstuje jako trvalka v okrasných zahradách nebo pro řezané květy. Pro získání rozličně zbarvených květů (i dvoubarvých) byly vyšlechtěny různé kultivary nebo kříženci s jinými druhy, vznikly též s květy poloplnými nebo plnými. Pro získání kvalitních květů je vhodné odřezávat postranní výhony lodyhy a ponechat jen dva až tři hlavní. Po odkvětu se rostlina seřízne pod květenstvím a před zimou až u země. Vyšlechtění jedinci se pro zachování nových vlastností rozmnožují oddenkovými řízky získávanými na jaře. Celá rostlina obsahuje toxické alkaloidy, hlavně magnoflorin a delfelin, největší koncentrace je v semenech.[1][2][3][7]
Ohrožení
editovatV české krajině je příležitost spatřit kvést stračku vyvýšenou velice sporá, stále více ubývá míst na kterých se ještě vyskytuje a na těch zachovalých průběžně klesají počty vykvétajících jedinců. Je proto považována "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." a "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" za druh silně ohrožený (C2r, §2).[8][9]
Galerie
editovat-
Listy
-
Husté květenství
-
Růžová varieta
-
Bílá varieta
-
Poloplný květ
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 1. Praha: Academia, 1988. 557 s. ISBN 80-200-0643-5. Kapitola Delphinium elatum, s. 391–392.
- ↑ a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Coreopsis grandiflora [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 13.07.2007 [cit. 2017-11-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Stračka vyvýšená [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 15.03.2012 [cit. 2017-11-29]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life:Delphinium elatum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III:Stračia nôžka vysoká [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2017-11-29]. S. 71–75. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-28. (slovensky)
- ↑ WARNOCK, Michael J. Flora of North America: Delphinium elatum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KAŠŠÁK, Pavol. Delphinium elatum [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2017-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2017-11-29]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 29.11.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu stračka vyvýšená na Wikimedia Commons
- Taxon Delphinium elatum ve Wikidruzích
- Botanický ústav AV ČR – rozšíření stračky vyvýšené v ČR