Stračka vyvýšená

druh rostliny

Stračka vyvýšená (Delphinium elatum) je vysoká, horská, planě rostoucí, vytrvalá bylina kvetoucí v letních měsících modrofialovými nebo narůžovělými květy v dlouhém, hroznovitém květenství. Je původní a jediný druh ze širokého rodu stračka, který v české přírodě roste. Vyskytuje se ale vzácně a je považována za ohroženou postupným vymizením.[1][2]

Jak číst taxoboxStračka vyvýšená
alternativní popis obrázku chybí
Stračka vyvýšená (Delphinium elatum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodstračka (Delphinium)
Binomické jméno
Delphinium elatum
L., 1753
Synonyma
  • stračka vysoká
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazeni stračky vyvýšené

Rozšíření

editovat

Rostlina je euroasijský druh, v Evropě roste disjunktivně, objevuje se hlavně v horách ve středu, na východě a jihu kontinentu a v Asii od Sibiře přes Střední Asii po Mongolsko a Čínu. Jako nepůvodní, zavlečená rostlina je také v přírodě Spojených států a Kanady. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 3000 m.

České republice je vázána na suprakolinní až subalpínské polohy v severních pohraničních horách, od Krkonoš přes Orlické hory a Králický Sněžník až po Hrubý Jeseník. Izolovaně roste v Českém ráji a jako zplanělý, nepůvodní druh i na Šumavě.[2][3][4]

Ekologie

editovat

Vlhkomilný hemikryptofyt rostoucí na vysokostébelných horských, hlubokých, alespoň na jaře zamokřených loukách a prameništích, podél potoků, na okrajích lesů, lesních mýtinách i ve vlhkých kosodřevinách. Vyskytuje se v Krkonoších až do 1300 m n. m. Kvete od července do srpna. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][3][5]

 
Květ s ostruhou a medníky

Vytrvalá bylinalodyhou vysokou 50 až 150 cm (vzácně až 200 cm) vyrůstající z dřevnatějícího oddenku. Lodyha bývá jednoduchá, nevětvená, nebo se řídce větví až ve květenství. Je porostlá dlouze řapíkatými listypochvou a s okrouhlou až pětihrannou čepelí o velikosti 7 až 15 cm. Sytě zelená čepel bývá dlanitě pěti až sedmisečná a zubaté či laločnaté úkrojky mohou být až 2 cm dlouhé a 1 cm široké. Listy v horní části lodyhy jsou znatelně menší.

Na vrcholu lodyhy vyrůstá koncové hroznovité květenství o deseti až padesáti květy barvy světle až tmavě modré či nafialovělé, vzácně růžové či bílé. Květy s listeny a se stopkami s čárkovitými listenci mají pět okvětních lístků (někdy nazývané kališními) asi 2 cm dlouhých, horní nese ostruhu. V květu je více tyčinek s tmavými prašníky, tři pestíky a vespod čtyři tmavá, lístkovitá nektaria. Pro znesnadnění samoopylení dozrává v květu pyl dříve než dospějí blizny. Opylení zajišťuje hmyz.

Plod je třídílný, elipsoidní měchýřek asi 15 mm dlouhý a 5 mm široký s dlouhým zobánkem. Obsahuje černá, asi 2,5 mm dlouhá, křídlatá semena, která slouží k rozmnožování.[1][2][3][5][6]

Význam

editovat

Rostlina se někdy pěstuje jako trvalka v okrasných zahradách nebo pro řezané květy. Pro získání rozličně zbarvených květů (i dvoubarvých) byly vyšlechtěny různé kultivary nebo kříženci s jinými druhy, vznikly též s květy poloplnými nebo plnými. Pro získání kvalitních květů je vhodné odřezávat postranní výhony lodyhy a ponechat jen dva až tři hlavní. Po odkvětu se rostlina seřízne pod květenstvím a před zimou až u země. Vyšlechtění jedinci se pro zachování nových vlastností rozmnožují oddenkovými řízky získávanými na jaře. Celá rostlina obsahuje toxické alkaloidy, hlavně magnoflorin a delfelin, největší koncentrace je v semenech.[1][2][3][7]


Ohrožení

editovat

V české krajině je příležitost spatřit kvést stračku vyvýšenou velice sporá, stále více ubývá míst na kterých se ještě vyskytuje a na těch zachovalých průběžně klesají počty vykvétajících jedinců. Je proto považována "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." a "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" za druh silně ohrožený (C2r, §2).[8][9]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 1. Praha: Academia, 1988. 557 s. ISBN 80-200-0643-5. Kapitola Delphinium elatum, s. 391–392. 
  2. a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Coreopsis grandiflora [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 13.07.2007 [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 
  3. a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Stračka vyvýšená [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 15.03.2012 [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life:Delphinium elatum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. a b FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III:Stračia nôžka vysoká [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2017-11-29]. S. 71–75. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-28. (slovensky) 
  6. WARNOCK, Michael J. Flora of North America: Delphinium elatum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. KAŠŠÁK, Pavol. Delphinium elatum [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 
  8. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 
  9. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 29.11.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat