Otevřít hlavní menu

Stožecké sedlo (častěji ač nesprávně Šébr[1] podle německého názvu blízkého kopce, německy Schöbersattel), sedlo (605 m) v Jedlovském hřbetu mezi Pěnkavčím vrchem a Stožcem (podle něhož má své jméno), v Lužických horách.

Stožecké sedlo
Stožecké sedlo, v pozadí vrch Jedlová
Stožecké sedlo, v pozadí vrch Jedlová
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

SilniceEditovat

Od roku 1805 jím prochází stará císařská silnice spojující Šluknovský výběžek s vnitrozemím, která tehdy nahradila Pražskou cestu. V letech 1981–1983 byla rozšířena (3 pruhy). Dnes má označení I/9 a spojuje Prahu s Rumburkem. Severně od sedla je obec Jiřetín, jižně obec Svor. V sedle je parkoviště. Díky velkému převýšení mezi osadou Lesné a sedlem (150 metrů na 3 kilometry) zde byly dříve pořádány automobilové závody do vrchu. Účastnicí byla i Eliška Junková.

Sedlo je pro náročné podmínky negativně proslulé mezi motoristy, zejména řidiči kamionů.[2][1]

Další zajímavostiEditovat

Sedlem prochází severomořsko-baltské rozvodí a podél něj byla vybudována v letech 1937 - 1939 řada betonových pevnůstek (řopíků).[1]

 
Rozcestník u sedla

Necelé 2 km na JZ je železniční zastávka Nová Huť v Lužických horách a přímo na jihu samota Nová Huť. Od Nové Huti přes Stožecké sedlo vede na sever modře značená turistická trasa, od sedla na katastru Dolní Podluží. Sedlo je na předělu okresů Česká Lípa a Děčín, tedy i Libereckého a Ústeckého kraje.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Turistická část, s. 40. 
  2. ŘEHÁČEK, Marek. Lužické a Žitavské hory. Liberec: Kalendář Liberecka, 2011. ISBN 978-80-872213-09-4. Kapitola Jak dál do Lužických hor, s. 28. 
  3. Mapa Lužické hory č.14. Praha: Trasa, 2010, 6.vydání. ISBN 978-80-7324-289-3. 

Externí odkazyEditovat