Otevřít hlavní menu
Tento článek je o samopalu. Další významy jsou uvedeny na stránce Sten (rozcestník).

Sten (anglicky Sten Gun) je samopal britské výroby. Byl navržen v roce 1940 a používán v armádách spojenců během druhé světové války i v poválečném období. Konstruktéry byli Harold John Turpin a major Reginald Vernon Shepherd. Název Sten je zkratkou slov Shepherd, Turpin a Enfield, čtvrť, kde samopaly vyráběla firma Royal Small Arms Factory).

Samopal STEN
STEN Mk II s trubkovou ramenní opěrkou
STEN Mk II s trubkovou ramenní opěrkou
Typ samopal
Místo původu Spojené království Velká Británie
Historie služby
Ve službě 1941 - 60. léta
Používána Spojené království Velká Británie
Commonwealth
Francie Francie
Polsko Polsko
Války druhá světová válka, korejská válka
Historie výroby
Konstruktér R. V. Shepperd a H. J. Turpin
Počet vyrobených kusů 3 750 000 ks válečné výroby
Varianty Mk I - Mk VI
Základní údaje
Hmotnost 3,26 kg (Mk II)
Délka 756 mm (Mk II)
Délka hlavně 196 mm
Typ náboje 9 mm Luger
Ráže 9 mm
Kadence cca 500 ran/min
Úsťová rychlost 365 m/s
Zásobování municí schránkový zásobník na 32 nábojů

HistorieEditovat

Britská armáda na začátku druhé světové války byla téměř bez samopalů, proto roku 1940 byla provedena velká objednávka amerického typu Thompson. Zároveň ve státním arzenálu v Enfieldu byla vyvíjena domácí konstrukce. Konstruktéři Reginald V. Shepperd a Harold J. Turpin vyvinuli jednoduchý a levný samopal s minimem obráběných součástí, při jehož výrobě se využívalo lisování a sváření. V roce 1941 byl přijat do výzbroje pod názvem Machine Carbine STEN Mk I.

Sten byl navržen s co nejmenším počtem částí. Nejjednodušší verze měly 47 součástek. Zásobník, který měl kapacitu 32 nábojů, se zasouval do boku z levé strany. Používal pistolové střelivo 9 mm Luger.

VerzeEditovat

STEN Mk IEditovat

První verze vyráběná od června 1941 do července 1942 v počtu 100 000 kusů. Samopal měl dřevěné předpažbí, rámovou trubkovou pažbu, sklápěcí přední pažbičku a kompenzátor zdvihu na ústí hlavně.

STEN Mk IIEditovat

 
STEN Mk II s bodákem a rámovou ramenní opěrkou
 
STEN Mk II S s tlumičem

Nejrozšířenější verze vyráběná se dvěma provedeními ramenní opěrky - první varianta byla tvořena rámem z kovového profilu, druhá varianta trubkou s navařenou patkou. Mechanizmus závěru a spoušťového ústrojí zůstal stejný, dřevěné předpažbí bylo zrušeno. Hlaveň s krátkým válcovým pláštěm byla našroubována na pouzdro závěru a dala se snadno oddělit, stejně jako opěrka. Možnost nasazení bodáku do pláště hlavně. Právě s tímto samopalem byl proveden úspěšný pokus o Atentát na Heydricha, při němž se zasekl. Varianta STEN Mk II S měla na hlavni napevno nasazen tlumič zvuku.

STEN Mk IIIEditovat

Ve výrobě od roku 1943. Pouzdro závěru spolu s pláštěm hlavně se vyráběly v jednom celku technologií strojního svařování. Hlaveň byla spojena s čelem závěrového pouzdra pomocí čepu, čímž se zamezilo četným poruchám funkce u Mk II při nedotažení závitu hlavňové matice. Zůstaly zachovány oba typy ramenních opěrek. Vyráběn byl rovněž v Kanadě.

STEN Mk IVEditovat

Varianta s pistolovou pažbičkou, zkrácenou hlavní a sklápěcí ramenní opěrkou, která nebyla rozšířena (pouze prototyp?).

STEN Mk VEditovat

 
Britští výsadkáři vyzbrojení samopalem STEN Mk V

Finální výrobní verze vycházející z Mk II a vyráběna od roku 1944. Namísto ramenní opěrky měl dřevěnou pažbu, pistolovou rukojeť (část zbraní měla i druhou rukojeť pod hlavní) a celkově byl pečlivěji zpracován. Na ústí hlavně bylo možno nasadit standardní puškový bodák.

STEN Mk VIEditovat

 
STEN Mk VI s tlumičem

Nepříliš rozšířená varianta s tlumičem zvuku.

Výroba a použitíEditovat

Mimo Enfieldu se Sten vyráběl v mnoha jiných zbrojovkách v Británii, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Celkem bylo vyrobeno přibližně 4,5 miliónu kopií různých verzí. Mimo britskou armádu byl používán francouzskými partyzány i členy odboje po celé okupované Evropě. Bylo zjištěno, že se jedná o nespolehlivou zbraň.[1] Sten byl například i ve výzbroji československých parašutistů účastnících se operace Anthropoid (atentátu na Reinharda Heydricha), kde také selhal.

V armádní službě byl do roku 1960, poté byl nahrazen samopalem Sterling.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Autorská úvaha aneb O čem se ještě nehovořilo, s. 262. 

LiteraturaEditovat

  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6

Externí odkazyEditovat