Wikipedie

Stekník (zámek)

zámek v okrese Louny

Stekník je rokokový zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Louny. Stojí v jižní části vesnice na hraně mělkého údolí řeky Ohře necelých šest kilometrů východně od Žatce. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Spravuje ho Národní památkový ústav a je zpřístupněn veřejnosti. Dne 18. září 2023 byl prohlášen spolu s Žatcem a krajinou chmele za památku UNESCO.

Stekník
Pohled z jihovýchodu
Pohled z jihovýchodu
Základní informace
Slohrokoko
Výstavba1681
Přestavba2. polovina 18. století
StavebníkJiří Kulhánek z Klaudensteinu
Současný majitelNárodní památkový ústav
Poloha
AdresaStekník čp. 1, Zálužice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°19′23,38″ s. š., 13°37′25,06″ v. d.
Stekník
Stekník
Další informace
Rejstříkové číslo památky42664/5-1498 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Jižní průčelí
 
Nádvoří

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1389, ale panské sídlo popsané jako tvrz se uvádí až v roce 1539,[2] kdy patřila k líčkovskému panství Lobkoviců.[3][4] Roku 1595 prodal císař Rudolf II. Stekník Jiřímu Kaplíři ze Sulevic, který jej spravoval z Tuchořic. Jiřího dědicové ze Stekníku opět učinili samostatný statek s panským sídlem, které ale chátralo až do výstavby zámku.[4] Podle Rudolfa Anděla Stekník získal jako pozůstalost už v roce 1594 Adam starší Kaplíř ze Sulevic, po němž ji zdědil syn Alexandr Kaplíř. Jemu byl za účast na stavovském povstání zkonfiskován, a královská komora panství prodala Adamovi z Valdštejna, od kterého jej vzápětí koupil Jan z Aldringenu. V roce 1631 došlo ke vpádu Sasů do Čech, a s nimi se vrátil z vyhnanství také Alexandr Kaplíř ze Sulevic, který se vzápětí ujal dřívějšího majetku. O tři roky později mu byl však zabaven veškerý majetek, a ve Stekníku se potom jako majitelé vystřídali Oldřich z Bisingenu (1636) a Lochnar Palič (1658).[2]

 
Jedna z bran do zahrady
 
Varhany z roku 1772 v zámecké kapli

Dalším majitelem panského dvora se stal v roce 1681 žatecký měšťan Jiří Kulhánek, který se později psal s přídomkem z Klaudensteinu. Nechal zbourat staré budovy a na jejich místě vystavět barokní zámek, který jeho rodině patřil až do roku 1796, kdy jej koupil rytíř Antonín Josef Korb z Weidenheimu. Po jeho synovi se vystřídalo několik dalších majitelů: Leopold z Hennetu, Hans Fridrich Gimbel, švýcarský konzul Gérold Détaindre a jeho potomci.[2] Od roku 1945 zámek využíval Výzkumný ústav chmelařský v Žatci a po něm Národní galerie v Praze, která v něm měla depozitář. Od roku 1997 zámek spravuje Národní památkový ústav.[5]

Stavební podoba editovat

Dochovaná podoba je výsledkem úprav v rokokovém slohu ze druhé poloviny 18. století, kdy bylo za Jana Františka z Klaudensteinu přistavěno jižní křídlo, v západním křídle vznikl velký sál s balkónem a k severnímu konci staršího křídla byla připojena kaple Navštívení Panny Marie.[5] O její postavení požádal tehdejší majitel, Jan František Kulhánek z Klaudensteinu, pražskou arcibiskupskou konzistoř v roce 1760. Autorem plánů byl žatecký stavitel Johann Paul Loschy. Stejnou žádost s plány stejného architekta adresoval Kulhánek konzistoři ještě v roce 1767. Podle první žádosti měla být kaple zasvěcena Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému, ve druhé už je uvedeno stávající patrocinium. Pavel Vlček považuje Loschyho za pravděpodobného architekta rokokové přestavby zámku.[6]

Zámecké fasády jsou členěné pilastry a rokokovým květinovým dekorem (girlandy z růží) na supraportách, parapetech a pilastrech. Před západní průčelí předstupuje konvexní tříosý rizalit s balkónem a se štíty zdobenými rokokovými vázami. Za ním je v přízemí oválná sala terrena zaklenutá kupolí. Její strop je zdoben štukovým zrcadlem s malbou alegorie Umění a v nikách jsou malované alegorie Lásky.[7]

Kaple je obdélná se zkosenými nárožími a má obdélný presbytář. Kromě dalšího vybavení se v ní nachází hlavní oltář zasvěcený Navštívení Panny Marie, šest obrazů světců od Ignáce Raaba, obraz Nejsvětější Trojice a varhany.[7]

Ze západní a jižní strany je zámek obklopen unikátní italskou zahradou na stupňovitých terasách zdobených rokokovými vázami a plastikami.[7]

Rekonstrukční práce editovat

Návštěvnost zámku
Rok Počet návštěvníků
2015 6 081[8]
2016 12 488[8]
2017 10 953[8]
2018 12 000
2019 15 766
2020 12 104
2021 10 574

Mezi léty 2013 a 2016 probíhala renovace zámecké kaple a piana nobile. Od roku 2016 následovala rekonstrukce západního křídla, kde byl slavnostně 17. července 2019 otevřen nový návštěvnický okruh, jež prezentuje soukromá apartmá posledního majitele zámku švýcarského konzula Gerolda Déteindre. Druhá fáze renovací stála 16,5 milionu korun. Z části byla dotována Ministerstvem kultury. Renovací prošly zejména fresky, které restaurátoři odkryli v hlavním sále. Zobrazují antický chrám a stěna zdobí symboly čtyř přírodních živlů (ohně, vody, vzduchu a země). Autorem freskové výmalby je Kryštof Seckel, k jehož nejznámějším dílům patří veduty pro Španělský sál Pražského hradu.[9]

Dalším cílem je obnovit rokokovou fasádu zámku. Rekonstrukce je naplánována na roky 2020 až 2022.[10]

Ve filmu editovat

V roce 2016 se na zámku natáčela pohádka Slíbená princezna.[11]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-12-21]. Identifikátor záznamu 154870 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Stekník – zámek, s. 437–438. Dále jen Anděl (1984). 
  3. ↑ Anděl (1984), s. 280.
  4. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Žatce, s. 407–408. 
  5. ↑ a b Stekník – zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2015-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-10. 
  6. ↑ VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 1999. 623 s. ISBN 80-85983-61-3. S. 456–457. 
  7. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Stekník, s. 425–426. 
  8. ↑ a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 
  9. ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Zámek Stekník u Žatce odhalí opravené sály i novou prohlídkovou trasu. idnes.cz [online]. 2019-02-10 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ DLOUHÝ, Hynek. Zámek Stekník odhalil své krásy. Například barokní malbu antického chrámu. Žatecký deník [online]. 2019-07-20 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ Slíbená princezna [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stekník_(zámek)&oldid=23680069“