Steen Steensen Blicher

Steen Steensen Blicher (11. října 1782, Vium u Viborgu26. března 1848, Spentrup) byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku.[1][2]

Steen Steensen Blicher
S Blicher.jpg
Narození11. října 1782
Vium u Viborgu
Úmrtí26. března 1848 (ve věku 65 let)
Spentrup
Povoláníkněz, básník, prozaik a překladatel
Národnostdánská
Alma materKodaňská univerzita
Literární hnutíromantismua
Významná dílaZlomky z deníku venkovského kostelníka,
Farář z Vejlby
Manžel(ka)Ernestina Juliane Bergová (1793-1875)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci.[2] Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery.[3]

 
Steen Steensen Blicher

Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset (Polární záře), ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836.[2]

Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel.[4]

 
Blicher na dánském lidovém festivalu na kopci Himmelbjerget
 
Blicherova busta ve Viborgu
 
Blicherův hrob ve Spentrupu

Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dánské povídky. K romantismu jej přivedl svými přednáškami z roku 1802 dánsko-německý filosof Henrik Steffens. Svou literární práci zahájil překladem Ossianových zpěvů do dánštiny (první díl překladu vyšel roku 1807, druhý roku 1809). Vlastní tvorbu zahájil dvěma svazky básní z roku 1814 a 1817, těžiště jeho tvorby je však v próze. Jeho povídky a novely z rodného Jutska se vyznačují elegickým nebo melancholickým tónem a zobrazují pomíjivost a marnost lidského jednání i tragičnost lidských osudů, kterou nelze ovlivnit. Vystupují v nich většinou prostí lidé (sedláci, rybáři, dívky z vřesovišť), vyprávění je zarámováno popisy jutské přírody a mnoha realistickými pasážemi. Někdy se v jeho dílech objevuje i humor a ironický pohled na oficiální literární vkus určovaný v Kodani kruhem kolem Johana Ludviga Heiberga. Cenná je rovněž jeho tvorba v jutském dialektu, která předjímá pozdější dánskou regionální literaturu.[1]

Výběrová bibliografieEditovat

PoezieEditovat

  • Digte (1814, Básně), sbírka básní ovlivněná Ossianvými zpěvy.
  • Jyllandsrejse i seks Døgn (1817, Výlet po Jutsku v šesti dnech), druhá sbírka básní.
  • Sneklokken (1826, Sněžný zvon), sbírka básní.
  • Svithiod (1837), básně vytěžené z cesty po Švédsku.
  • Trækfuglene (1838, Tažní ptáci), autorova vrcholná básnická sbírka v níž se přírodní lyrika (často alegorická) prolíná s úvahami o lidském životě.[1]

PrózaEditovat

  • Brudstykker af en Landsbydegns Dagbog (1824, Zlomky z deníku venkovského kostelníka), nejvíce ceněná autorova povídka, inspirovaná skutečným příběhem dánské šlechtičny Marie Grubbové, který zpracovali i jiní spisovatelé (například Hans Christian Andersen, Jens Peter Jacobsen). V povídce se jmenuje slečna Sofie a její příběh vypráví formou deníku selský chlapec Morten Vinge, který nakonec zjistí, že žena, kterou celý život nešťastně miloval, skončila jako alkoholička. V osobě Mortena použil autor princip tzv. nespolehlivého vypravěče, který nezná všechny souvislosti příběhu a je v něm citově zaujatý.[1]
  • Røverstuen (1827, Lupičské doupě), romantický příběh lásky a intrik, česky také jako Loupežnický pelech.
  • Stakkels Louis! (1827, Chudák Louis!), příběh francouzského emigranta, líčený prostřednictvím dopisů.
  • Ak! hvor forandret (1828, Ach! Ta změna!), smutný příběh o tom, jak čas mění lidské osobnosti.
  • Sildig Opvaagnen (1828, Pozdní probuzení), tragický příběh cizoložství a sebevraždy.
  • Præsten i Vejlby (1829, Farář z Vejlby), novela, založená na skutečném případu vraždy z roku 1626 v obci Vejlby, popisuje tragický příběh justičního omylu, zaviněného tím, že vypravěč činí fatální nesprávné závěry (autor zde opět využívá princip nespolehlivého vypravěče).
  • Hosekræmmeren (1829, Punčochář), ponurá novela o mentálním zhroucení dívky kvůli nešťastné lásce.
  • Leonora (1835), inkviziční příběh.
  • Maria (1836, Marie), příběh nešťastné lásky.
  • Vestlig profil af den cimbriske halvø (1839, Západní profil Kimberského poloostrova), cestopis z cest po Jutsku.
  • Sommerrejse i Sverig (1840, Letní cestování po Švédsku), cestopis.
  • De tre Helligaftener (1841, Tři svaté večery), osudový milostný příběh s kriminální zápletkou.
  • E Bindstouw (1842, Přástky), rámcová novela s básněmi napsaná v jutském dialektu obsahující směsici příběhů po vzoru Dekameronu (příběhy si vypráví skupina vesničanů o tzv. přástkách, při kterých se za zimního večera sešli v jedné chalupě za účelem společného pletení).

Filmové adaptaceEditovat

Česká vydáníEditovat

  • Loupežnický pelech, časopisecky, Praha: Zábavné listy 1888, přeložil Karel Petr Kheil.
  • Marie, časopisecky, Praha: Zábavné listy 1888, přeložil Karel Petr Kheil.
  • Pozdní probuzení, Praha: Odeon 1990, přeložili Helena Fialová a František Fröhlich, svazek obsahuje povídky a novely Zlomky z deníku venkovského kostelníka, Lupičské doupě, Pozdní probuzení, Ach! Ta změna!, Punčochář a Farář z Vejlby.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 103.
  2. a b c Ottův slovník naučný. 4. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 176.
  3. Ernestine Juliane Berg in Biographical Summaries of Notable People
  4. Biografi - Blicher-Selskabet
  5. Cecilia v Internet Movie Database (anglicky)

Externí odkazyEditovat