Statická posturografie

Statická posturografie, patřící mezi posturografické techniky, je metodou měření posturální (postojové) rovnováhy ve vzpřímeném stoji. Je označována i jako stabilometrie nebo statická počítačová posturografie (Static Computed Posturography, SCPG) a je považovaná někdy za pouhou objektivizaci Rombergova testu.[1] Je založena na principu měření výkyvů těžiště (správněji souřadnic centra opěrných sil – centre of foot pressure, CFP[2], nebo body’s center of force, COF[3]) během stoje vyšetřovaného. Na rozdíl od subjektivního pozorování se však jedná o objektivní metodu, tedy metodu nezatíženou subjektivní interpretací, jejíž výsledky je možno dokumentovat graficky a především numericky. To umožňuje přesnější hodnocení poruchy rovnováhy, porovnávání a archivaci výsledků.

Princip a provedení vyšetření editovat

Vyšetření statické posturografie je založeno především na analýze hodnot charakteru frekvenčního (parametry Way, Area), vektorového (parametry Ant-Post) a na hodnocení vizuální kontroly rovnováhy (tzv. Rombergovy kvocienty RbgW a RbgA).

Při vlastním měření vyšetřovaný stojí na posturografické plošině, která je podložena snímači (minimálně jeden snímač v každém rohu plošiny), které jsou schopné zaznamenat změnu COP (center of pressure).

Význam statické posturografie editovat

Meta-analýza ukazuje, že metoda je vhodným doplňkem ke standardnímu vestibulárnímu vyšetření, zejména u pacientů s poškozením CNS,[4] není však konsensus při hodnocení užitečnosti posturografie pro stanovení diagnózy a vedení léčby. Použití metody je rozšířeno zejména v neurologii, dále v ORL (neurootologii) k posuzování rovnováhy. Metodu prezentoval prvně v tehdejším Československu František Hlavačka.[5] O metodě se v české odborné literatuře stále diskutuje v oborech neurologie,[6][7][8] rehabilitace,[9][10][11][12] ORL[13][14] a dalších.[15] Je zmiňována jako užitečná i v monografiích.[16][17] Hlavním přínosem se ukazuje kvantifikace rovnováhy a diskutovány jsou i schopnosti metody pro kvalitativní posouzení (hodnocení charakteru) poruchy rovnováhy stoje.[18]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Fried R, Arnold W. Der objektivierbare Rombergtest (Posturographie) mit der neuen "Luzerner Messplatte." Laryngol Rhinol Otol (Stuttg). 66(8): 433-6.
  2. Winter DA. Human balance and posture control during standing and walking. Gait Posture 1995; 3(4): 193-214.
  3. Hufschmidt A, Dichgans J, Mauritz KH, Hufschmidt M. Some methods and parameters of body sway quantification and their neurological applications. Arch Psychiatr Nervenkr 1980; 228(2): 135-150.
  4. Di Fabio, R.P.: Meta-analysis of the Sensitivity and Specifity of Platform Posturography. Arch Otolaryngol Head Neck Surg, Feb. 1996, vol. 122, s. 150-157.
  5. Hlavačka F., Litvinenková V. First derivative of the stabilogram and posture control in visual conditions in man. Agressologie, 1973;14 (C): 45-9.
  6. Hlavačka F, Šaling M. Compensation effect of visual biofeedback in upright posture control. Activ nerv. sup. (Praha), 1986; 28(3): 191-6.
  7. Valkovič P., Krafczyk S., Benetin J., Šaling M., Bötzel K. Deteriorácia posturálnej stability v progresi Parkinsonovej choroby: posturografická studia. Ces a slov Neurol Neurochir 2004; 5: 347-63.
  8. Vaňásková E, Tošnerová V, Miláček Z, Waberžinek G, Bukač J. Prognostický význam klinicých testů a stabilografické vyšetření u nemocných po cévní mozkové příhodě. Ces a slov Neurol Neurochir 2002; 4: 245-9.
  9. Janura M, Míková M. Využití biomechaniky v kineziologii. Rehabil Fyz Lék 2003; 10: 30-3.
  10. Lejsková V, Lejska M. Vestibulární rehabilitace. Rehabil Fyz. Lék 1999; 4: 125-30.
  11. Nováková H, Tichý M, Ťulpa F. Problematika využití posturografie v kineziologii. Rehabil Fyz Lék 2001; 8: 65-9.
  12. Nováková H, Tichý M, Ťulpa F. Porovnání parametrů stabilometrie a tvarových změn zad v souvislosti s mobilizací kostrče. Rehabil Fyz Lék 1998; 5: 155-7.
  13. Dzurková O, Hlavačka F. Statická stabiolometria a jej možnosti při hodnotení porúch rovnováhy v otoneurologii. Choroby hlavy a krku, 2006;(3-4): 38-42.
  14. Lejska M. Komplexní řešení závrativých stavů funkčními metodami: Posturografie a vestibulární rehabilitace. Otorinolaryngol /Prague/; 1998; 47: 212 – 21.
  15. Sázel M. Stabilita postoje pilotů. Pracov Lék 2004; 56: 161-5.
  16. Hahn A. Závratě. Minimum pro praxi. Praha:Triton; 1998.
  17. Lejska M. Léčba závrativých stavů vestibulární rehabilitací. Brno: nakl. Paido; 2001.
  18. Dršata J., Lánský M.: Může počítačová posturografie přispět k diferenciální diagnostice topiky vestibulárních lézí? Sborník abstrakt 63. kongresu ORL společnosti ČLS JEP, Mikulov, 13. – 15. 6. 2002.

Literatura editovat

  • DRŠATA, Jakub. Počítačová posturografie v diagnostice a rehabilitaci závrativých stavů. Hradec Králové, 2008. 132 s. Disertační práce. Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové. Vedoucí práce Jan Vokurka. Dostupné online.
  • HLAVAČKA, František; LITVINENKOVÁ, V. First derivative of the stabilogram and posture control in visual feed-back conditions in man. Agressologie : revue internationale de physio-biologie et de pharmacologie appliquées aux effets de l'agression. 1973, čís. 14, s. 45–49. ISSN 0002-1148.