Staroněmecký voláč

Staroněmecký voláč je plemeno holuba domácího vyšlechtěné pro okrasný chov. Je to mohutný pták charakteristický velkým, kulovitým voletem, zkrácenýma nohama a vodorovně neseným trupem s velmi dlouhou zadní částí a křídly, které dosahují až na konec ocasu. Trvalé nafouknutí volete jej řadí mezi voláče, mezi nimiž patří mezi ty největší. V seznamu plemen EE je zařazen právě mezi voláče a to pod číslem 0301.

Staroněmecký voláč
Staroněmecký voláč modrý kapratý
Staroněmecký voláč modrý kapratý
Základní informace
Země původuNěmeckoNěmecko Německo
Využitíokrasný chov
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Směr užitkovostiokrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecvelký
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaVoláči
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Charakteristika

editovat

Je to holub velkého tělesného rámce, celková délka těla od špičky zobáku až po konec ocasu může činit až 50 cm.[1] Má nízce klenutou hlavu s dobře zakulaceným záhlavím,, zobák je delší, široce nasazený, se slabým ozobím. Oční duhovka je většinou žlutočervená, jen u bílých staroněmeckých voláčů vikvová. Obočnice jsou jen úzké. Krk je velmi dlouhý a poskytuje dostatečný prostor pro obrovské vole kulovitého tvaru, které je ve své dolní části jen lehce podvázané. Trup je mohutný, široký a velmi dlouhý, vodorovně nesený. Křídla jsou velice dlouhá, často zcela nekryjí hřbet a jejich letky dosahují konce ocasu. Měla by být složená na ocase, a ne vlečena po zemi.[1] Ocas je dlouhý a široký, nohy velmi krátké a silné, s neopeřenými běháky. Opeření je dlouhé a volné, jeho zbarvení se hodnotí až na posledním místě, požadovány jsou však syté a čisté barvy. Staroněmecký voláč se chová v rázu bílém, celobarevném černém, plnobarevném červené a žluté barvě, v pruhové, kapraté a tmavé kresbě v modré, stříbřité, červené a žluté řadě v kresbě stříkané a tygří v těchto barvách.

Staroněmecký voláč se chová především v Německu. Podobným plemenem je maďarský voláč, který je však ještě větší.[1][2][3] Je to pták živého temperamentu.[1]

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Staroněmecký voláč, s. 184. 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 196. 
  3. TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Voláči, s. 121. 

Literatura

editovat
  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.