Otevřít hlavní menu

Starček vejčitý (Senecio ovatus), též starček Fuchsův (Senecio fuchsii), lidově známý jako kycol,[1] je vytrvalá, jedovatá a léčivá bylina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae).

Jak číst taxoboxStarček vejčitý
alternativní popis obrázku chybí
Starček vejčitý (Senecio ovatus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod starček (Senecio)
Binomické jméno
Senecio ovatus
(P. Gaertn. a kol.) Willd.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NomenklaturaEditovat

EtymologieEditovat

České rodové jméno starček i latinské Senecio vychází z podobnosti odkvetlé rostliny s bělavou hlavou starého muže.[2] Lidový název kycol má nejspíše svůj původ v němčině. Podle jedné teorie vznikl zkomolením slova Kühzagel, tedy kravská oháňka, používaného jizerskými horaly a kořenářkami německého původu. Podle jiné pochází ze slova Kitzöl, tedy kamzíčkový nebo kočičkový olej, což má odkazovat k jeho léčivým účinkům.[2]

TaxonomieEditovat

Mezi vědecká synonyma uváděná k starčeku vejčitému patří:[1][3]

  • Senecio fuchsii C.C. Gmel.
  • Jacobaea ovata G. Gaertn., B. Mey. et Scherb.
  • Senecio nemorensis subsp. fuchsii (C. C. Gmel.) Čelak.
  • Senecio nemorensis var. angustifolius Neilr.

Botanicky se spolu s druhy starček hercynský (S. hercynicus) a starček německý (S. germanicus) řadí do souborného druhu, tzv. agregátu, starček hajní (Senecio nemorensis agg.).[2]

PopisEditovat

 
Ilustrace starčeku vejčitého, 1885

Jde o vytrvalou rostlinu, dorůstající 40 až 150 cm. Lodyha je mohutná, většinou načervenalá, přímá a v horní části větvená. Listy jsou jednoduché, kopinaté, pilovité, přisedlé nebo krátce řapíkaté, lysé nebo téměř lysé. Jsou přibližně pětkrát delší oproti jejich šířce. Květenství rostliny je chocholičnatá lata, tvořená žlutými úbory. Vně úboru je 5–7 jazykových květů a uvnitř 6–15 trubkovitých květů.[4] Plodem jsou lysé nažky s chmýrem. Kvete od července do září.[5]

RozšířeníEditovat

Areálem rostliny je střední Evropa a sever jižní Evropy.[5] Vzácně se vyskytuje i v severní Evropě, například ve Švédsku.[6] V Česku roste od pahorkatin až po horské oblasti, v Německu v horských a podhorských oblastech.[5]

Roste ve vlhkých horských smíšených lesech, na pasekách, okrajích lesů, mýtinách do 2000 metrů nad mořem.[5] Preferuje vlhké, humózní a výživné půdy s vyšším obsahem dusíku.[4][7]

Obsažené látkyEditovat

Účinnou složkou rostliny jsou senecin, senecionin, alkaloidy, jakobin a rutin.[5] Obsahuje rovněž vitamín C.[5]

VyužitíEditovat

V lidovém léčitelství se používá na odřeniny, poradění kůže a jako prostředek k zastavování a zklidňování křečí a krvácení, a to včetně krvácení z dělohy.[5] Vzhledem ke karcinogenním účinkům se v 21. století používá pouze zevně a vnitřní použití se nedoporučuje.[2][7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Profil taxonu: starček vejčitý [online]. BioLib [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 
  2. a b c d MAZÁNKOVÁ, Šárka. Zlatobejlí a kycol. Krkonoše – Jizerské hory. 2011, roč. 2011, čís. 8, s. 34. Dostupné online. 
  3. MRÁZEK, Tomáš. SENECIO OVATUS (G. Gaertn., B. Mey. et Scherb.) Willd. – starček Fuchsův / starček vajcovitolistý [online]. Botany.cz, 2009-09-26 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 
  4. a b Senecio ovatus – starček Fuchsův [online]. Herbář Wendys [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g GRAU, Jürke; JUNG, Reinhart; MÜNKER, Bertham. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: Knižní klub + Ikar, 1996. 287 s. ISBN 80-7176-369-1. S. 218. 
  6. Senecio ovatus [online]. Swedish Museum of Natural History [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. (švédsky) 
  7. a b SVOBODOVÁ, Irena. Starček Fuchsův (Senecio ovatus) [online]. iDNES.cz, 2008-09-29 [cit. 2016-09-12]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat