Stafford Northcote
Stafford Henry Northcote, 1. hrabě z Iddesleighu (Stafford Henry Northcote, 1st Earl of Iddesleigh, 1st Viscount St. Cyres, 8th Baronet Northcote of Hayne) (27. října 1818, Londýn, Anglie – 12. ledna 1887, Londýn, Anglie) byl britský státník, významný představitel Konzervativní strany druhé poloviny 19. století. Třicet let byl členem Dolní sněmovny a zastával řadu vládních funkcí, byl ministrem obchodu, ministrem pro Indii a ministrem zahraničí. V roce 1885 byl povýšen na hraběte.
| Stafford Northcote, 1. hrabě z Iddesleighu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. října 1818 Londýn |
| Úmrtí | 12. ledna 1887 (ve věku 68 let) Londýn |
| Alma mater | Balliolova kolej Etonská kolej |
| Povolání | politik a barrister |
| Ocenění | velkokříž Řádu lázně |
| Politická strana | Konzervativní strana |
| Choť | Cecilia Frances Farrer (od 1843)[1][2] |
| Děti | John Stafford Northcote[3][1] Henry Stafford Northcote[4][1] Walter Northcote, 2nd Earl of Iddesleigh[4] Mabel Northcote[4] Lady Margaret Stafford Northcote[4] Lady Agnes Mary Cecilia Northcote[4] … více na Wikidatech |
| Rodiče | Henry Northcote[4][1] a Agnes Mary Cockburn[4][1] |
| Příbuzní | Hugh Farrar Northcote[5][1], Henry Northcote, 3rd Earl of Iddesleigh[4][1], Lady Jaquetta Northcote[4], Edward Stafford Northcote[4][1] a Lady Mabel Stafford Northcote[4] (vnoučata) |
| Funkce | člen 16. parlamentu Spojeného království (1855–1857) Člen 17. parlamentu Spojeného království (1858–1859) Financial Secretary to the Treasury (1859) Člen 18. parlamentu Spojeného království (1859–1865) Člen 19. parlamentu Spojeného království (1865–1866) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kariéra editovat
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Devonu připomínaného od 12. století (původně pod jménem Nordcote), byl synem poslance Henryho Northcota (1792–1850). Studoval v Etonu a Oxfordu, od roku 1847 působil jako právník, zároveň byl tajemníkem W. Gladstona, s ním se ale názorově neshodl a později se připojil ke konzervativcům. V letech 1842–1850 pracoval na ministerstvu obchodu, v roce 1851 byl komisařem pro organizaci Světové výstavy. V letech 1855–1856 a 1857–1885 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu. Členem vlády se stal poprvé jako prezident úřadu pro obchod (1866–1867), od roku 1866 byl zároveň členem Tajné rady, pak byl státním sekretářem pro Indii (1867–1868). V letech 1869–1874 byl guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu a jejích území v Kanadě (tzv. Severozápadní provincie, v roce 1870 došlo k prodeji území Velké Británii). V Disraeliho vládě byl lordem kancléřem (1874–1880) a zároveň mluvčím vlády v Dolní sněmovně. V letech 1880–1885 byl mluvčím konzervativní opozice. Po návratu konzervativců k moci získal titul hraběte z Iddesleighu (1885) a v roce 1885 byl krátce kancléřem pokladu. Svou kariéru završil jako ministr zahraničí (1886–1887).
V lednu 1887 ze zdravotních důvodů podal rezignaci na funkci ministra zahraničí, tentýž den zemřel náhle v Downing Street 10, sídle premiéra. Premiér Salisbury pak úřad ministra zahraničí převzal, protože se sám od mládí zahraniční politice věnoval.
Další aktivity a rodina editovat
Uplatnil se také jako spisovatel, byl členem Královské společnosti (1875) a v letech 1883–1887 rektorem univerzity v Edinburghu. Krátce před smrtí zastával úřad lorda-místodržitele v Devonu (1886–1887), kde vlastnil statky s hlavním rodovým sídlem Pynes House. Byl rytířem Řádu lázně (1851).
S manželkou Cecilií Farrer (1823–1910) měl deset dětí, sedm synů a tři dcery. Dědicem titulů byl nejstarší syn Walter Stafford Northcote, 2. hrabě z Iddesleighu (1845–1927), druhorozený syn Henry Stafford Northcote (1846–1911) byl členem vlády a generálním guvernérem v Austrálii, v roce 1900 získal titul barona.
Literatura editovat
- Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 473–474 ISBN 80-7203-181-3
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stafford Northcote na Wikimedia Commons
Reference editovat
- Rodokmen hrabat z Iddesleighu Archivováno 17. 10. 2020 na Wayback Machine.
