Střet zájmů

Střet zájmů je situace, ve které jsou pracovní, úřední, smluvní a podobné povinnosti člověka nebo organizace v rozporu s jeho soukromými zájmy. Definice Dennise F. Thompsona z roku 1993 říká: „Konflikt zájmů je stav, v němž profesionální úsudek týkající se primárního zájmu (například blaho pacienta nebo validita vědeckého výzkumu) má tendenci být nevhodně ovlivněn sekundárním zájmem (například finančním prospěchem).“[1]

Podstatné je, že konflikt zájmů vzniká už ve chvíli, kdy nastupuje riziko ovlivnění, a ne až ve chvíli, kdy k ovlivnění skutečně došlo. Sekundární zájem přitom nemusí být jen materiální, ale například může jít také o přání podpořit blízkou osobu nebo získat uznání a popularitu.

Pojem střet zájmů je velice širokým pojmem, jehož všeobjímající definici nenalezneme v žádném právním předpise. Primárně je problematika střetu zájmů upravena zákonem o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb.), který nabádá veřejné funkcionáře, aby se zdrželi každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce.

PolitikaEditovat

Politik, jakožto zvolený zástupce občanů, je svým voličům přímo odpovědný, a neměl by jednat proti jejich zájmům. Proto se má za to, že politik v určité funkci nesmí zastávat pozice v některých ekonomicky či mocensky významných organizacích. Toto může upřesnit zákon.

V českém právu je takovým zákonem zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, který mj. reguluje střety veřejného zájmu s osobními zájmy veřejných funkcionářů (nař. poslanců, senátorů, členů vlády, starostů a místostarostů, členů obecních i krajských zastupitelstev, ale také vedoucích organizačních složek státu a členů statutárních, dozorčích nebo kontrolních orgánů zákonem zřízených právnických osob apod.). Veřejným zájmem je zde takový zájem, který je daný funkcionář povinen z titulu své funkce prosazovat nebo hájit, osobním zájmem pak takový, který mu přináší určitou osobní výhodu nebo zamezuje snížení jeho prospěchu. Veřejnému zájmu musí dát veřejný funkcionář vždy přednost, nesmí využívat svého postavení a pravomocí ku prospěchu svému nebo jiné osoby, odvolávat se na svou funkci při řešení osobních záležitostí a nemůže také dát za odměnu svolení k využití svého jména a funkce ke komerčním reklamním účelům. O svých osobních zájmech podávají veřejní funkcionáři čestná prohlášení do Centrálního registru oznámení a také konkrétní oznámení při projednávání svých návrhů. Nesplnění takového oznámení je přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

Zákon o střetu zájmů, § 4Editovat

(1) Veřejný funkcionář uvedený v §2 odst.1 písm.c) až i) nesmí

a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost,
b) být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo
c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.

Změna zákona č. 159/2006 Sb., O střetu zájmůEditovat

Dle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11.3.2020 zrušil Ústavní soud na návrh 42 senátorů Parlamentu České republiky zastoupené senátorem Ivem Valentou a na návrh 60 senátorů Parlamentu České republiky zastoupené senátorem Ing. Michaelem Canovem část zákona č. 159/2006 Sb., O střetu zájmů, a to § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) k 31.12.2020.

Důvodem úpravy zákona byl zásah do práva na soukromí veřejných funkcionářů spočívající ve veřejném zpřístupňování údajů o majetku, příjmech a závazcích. Ústavní soud přijal za opodstatněný argument, že zveřejnění údajů o majetku, příjmech a závazcích formou veřejně přístupného registru oznámení může intenzivně zasahovat do soukromí veřejného funkcionáře. Oproti tomu je stále povinen svoje údaje o majetku, příjmech a závazcích na žádost poskytnout.[1]

Média a žurnalistikaEditovat

O masmédiu, které vlastní politik či průmyslník, se má často za to, že není nezávislé právě pro možný střet zájmů.

Žurnalista se do střetu zájmů dostává v okamžiku, kdy mu nějaký jeho závazek vůči další osobě či organizaci brání pravdivě, otevřeně, pokud možno objektivně a nezkresleně informovat o všech relevantních a dostupných faktech.

Možné příklady jsou:

  • novinář dostane od firmy možnost recenzovat její produkt (auto, zájezd k moři apod.), čímž je na něj nepřímo vytvářen tlak, neboť pokud mu firma uhradí spojené náklady, cítí vůči ní závazek, a pokud by se o produktu vyjádřil negativně, mohl by být „potrestán“ tím, že se nabídka nebude opakovat
  • novinář se dostane do situace, kdy pro získání informace musí slíbit, že ji nijak nezveřejní
  • novinář získá dosud neznámé informace o krachu společnosti, což mu umožní spekulaci na akciovém trhu

Proto by také novinář neměl být členem politické strany a zároveň psát o politice a neměl by být ve firmě, jejíž finanční situaci může ovlivnit svým psaním.

ZdravotnictvíEditovat

Například klinické testy, které jsou většinou financovány průmyslem, ale mají sloužit zdraví lidí, mohou být ve střetu zájmů. Tomu lze zabránit například registrací testů a dalšími mechanismy. O nezávislé přehodnocování se snaží například Cochrane Collaboration.

Sociální službyEditovat

V sociálních službách je střet zájmů popsán ve Standardech kvality sociálních služeb, především se tímto zabývá standard číslo 2 - Ochrana práv osob.

Střetem zájmu mezi pracovníky a klienty sociálních služeb se rozumí takové jednání, které ohrožuje důvěru v nestrannost nebo při němž pracovníci zneužívají svého postavení v získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu. Střet zájmu je obecně definován jako situace, v níž by profesní úsudek ohledně zájmu klienta mohl být natolik ovlivněn zájmem pracovníka, že by byla ohrožena pracovníkova nezávislost a nestrannost. Jedná se zpravidla o souběh profesní odpovědnosti a existenci dalšího, často finančního, osobního či soukromého zájmu.

Střet zájmů je stav, kdy je pracovník povinen něco konat nebo se nějakého konání zdržet, ale současně by měl z daného konání či nekonání prospěch nebo by mu bylo dané konání či nekonání ke škodě.

Příklady střetů zájmů z praxeEditovat

  • Situace: Pracovník nesouhlasí s postupem a cílem klienta.
Střet zájmu: Pracovník vybírá nebo nutí klienta do řešení, které je výhodné pro pracovníka bez ohledu na klientovo přání.
Správné řešení: Pracovník vždy respektuje názor klienta, ale zároveň je povinen klienta informovat o možných rizicích zvoleného postupu.
  • Situace: Klient chce sdělit pracovníkovi spáchání trestného činu, příp. úmysl trestný čin spáchat.
Střet zájmu: Klient se chce pracovníkovi svěřit, pracovník má oznamovací povinnost.
Správné řešení: Pokud se klient začne svěřovat s plánovaným či dokonaným trestným činem, pracovník má povinnost při prvním náznaku tohoto typu informací klienta neprodleně přerušit a sdělit mu, že má oznamovací povinnost dle § 367 a § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a že trestné činy uvedené v těchto dvou výše uvedených paragrafech nahlásí PČR či na státním zastupitelství.
  • Situace: Vztah mezi klientem a pracovníkem je ovlivněn rodinnými vazbami nebo kamarádstvím.
Střet zájmu: Vztah mezi klientem a pracovníkem není pouze pracovní, poskytovatel požaduje od pracovníků rovný přístup.
Správné řešení: Pracovník s takovým klientem nepracuje, předá ho kolegovi.


Rodné právoEditovat

Střet zájmů rodiče a dítěteEditovat

Může nastat situace, kdy rodiče svým jednáním dítěti neprospívají (nevyřídí úřední záležitosti, nepodrobí ho zdravotnímu úkonu, který dítěti zlepší zdravotní stav). V takovém případě může soud ustanovit opatrovníka ad hoc. Ust. § 943 občanského zákoníku stanoví, že soud musí ustanovit opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte třeba z jiných důvodů. I v těchto případech může být opatrovníkem ustanoven OSPOD. V této souvislosti je třeba poukázat na právo dítěte vyjadřovat své názory ohledně všech záležitostí, které se ho týkají, pokud je s ohledem na svůj stupeň vývoje schopno názor si vytvořit a posoudit dosah opatření. Má právo rovněž obdržet všechny potřebné informace (ust. § 31 odst.3 zákona o rodině).[2]


ZdrojeEditovat

Uspořádání: Mgr. Kristýna Čermáková, Mgr. Milena Johnová; Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe, ISBN 80-86552-45-4

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR; Standardy kvality sociálních služeb - výkladový sborník pro poskytovatele - Výstupy z tématických diskusních setkání a práce odborných týmů pro jednotlivé oblasti Standardů kvality sociálních služeb, Praha. 2008.

ReferenceEditovat

  1. Dennis F. Thompson: ''Conflicts of Interest.'' In: ''New England Journal of Medicine.'' 330, 1994, S. 503–503
  2. https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/4_vykladovy_sbornik.pdf/7fcca2f2-96a7-e116-5407-6c88436b77d9

Související článkyEditovat